mow: Bomba článek a ještě bombovější video. Trochu depres, ale ne zase tolik, jak moc jsem čekal. Hele, já se taky třeba v noci probudim a kouknu na mobil, po probuzení ráno taky zkontroluju mobil. A nestydím se za to. Mám rád lidi. Baví mě kontakt s lidma, proto mám mobil furt u sebe, a ano - dřív jsem zažíval smutek, když mi nikdo nepsal ani nevolal. Víš, čím to je? Mým handicapem. Nevím sice, jestli by to nebylo stejný, i kdybych byl zdravej, ale dost možná bych měl víc možností co dělat, víc zálib. Jo, asi neumím být sám.

Myslím, že je to i tím, že dnešní generace není úplně vytížená. Všechno máme na stříbrným podnose, nudíme se. Dnešní rodiče podle mě dost děti rozmazlujou a vůbec nemyslím v tom, že jim kupujou mobily, počítače, ale že se jim snaží co nejvíc usnadnit život, což asi není úplně špatně, ale taky to není úplně dobře. Jsem přesvědčenej, že dnešní generace rodičů dělá pro svý děti víc, než dělali pro rodiče těch dětí jejich vlastní rodiče. A rodiče rodičů jejich rodičů zas ještě méně. A díky tomu dospívali dřív, byli odolnější.

Na druhou stranu, trochu mě to video i uráží. Pán je sice chytrej, ale dost paušalizuje. Působí to tak, že Mileniálové jsou líný vydeptaný netáhla, co se neumí společensky začlenit. Smím-li být vulgární, že jsme vlastně tak trochu zkurvená, rozmazlená generace, a jak ty generace před náma byly lepší. Já tvrdím, že každá generace má nějaký trable, mindráky. Pán má samozřejmě ve spoustě věcí pravdu, ale takhle to působí, jako bychom byli nejhorší generace v dějinách lidstva.

Vážně si myslí, že lidi do třiceti let před takovýma padesáti rokama byli výrazně jiný? Psychikou, náladama? Já si to nemyslím, jen neměli mobily a sociální sítě, ale stavy duše měli podobný - nejistota, neprůbojnost, netrpělivost, osamělost. Mládí je divoký a chce mít všechno hned. To ale podle mě není vlastnost jen týhle generace. Jo, asi jsme rozmazlenější a i duševně dozráváme pomalu. Ještě před čtyřiceti lety měly ženský děti ve dvaceti. Běžně. A Honza Kraus, když mluvil s nějakým gynekologem, že dnes mají první děti ženský pozdějc (dnes klidně i po 35, dřív ve 20), tak Kraus řekl, že dnes holky ve dvaceti ještě skáčou přes švihadlo. Rozhodně ne všechny, on to schválně takhle přehnal, ale v zásadě má pravdu. Některé "dvacítky" jsou samy ještě dětmi, myšleno po stránce samostatnosti, většinu toho obstarávají rodiče, tak jak můžou mít "děti" děti?

Před takovýma sto rokama byli třeba patnáctiletý zapojovaný do domácnosti mnohem víc, pomáhali na poli, dojili krávy. Neměli sice žádný dětství, ale dospívali mnohem dřív. Rodiče pozdějších generací se logicky snažili svým potomkům dopřát co nejdelší dětství, chránit je před tím zlým světem venku. A taky je to zásluha toho blahobytu, máme se dobře. Generace předchozí, jak dětí, tak rodičů, museli dřít víc, podle mě.

A on to přiznává i Radkin Honzák - dnešní generace chce mít všechno hned, je netrpělivá. A neumí přijímat neúspěch. Holka se prej třeba rozejde s klukem a on musí vyhledat psychiatrickou pomoc. I on tvrdí, že to je tím, jak rodiče umetají dětem cestičky, a nenechají je občas ochutnat i stinnou stránku života.

Je ale pravda, že Radkin už je starej dědek, a pán ve videu asi psycholog. Oba vzdělaní, vystudování, starší než my. Proto se Radkin dnes tak trochu posmívá problémům naší generace, protože podle něj to žádný problémy nejsou. Jenže on už je dědek nad hrobem, co zažil válku. Jak člověk stárne, vidí některý věci jinak. On určitě ve svých dvaceti taky neměl ty názory, co má dnes. Je to prostě dobou, každá generace to má těžký. My, z pohledu století, bychom to měli mít nejsnazší - relativní blahobyt, dost mladých bydlí s rodičema do třiceti, a ne vždy proto, že na vlastní bydlení nemají peníze, ale prostě proto, že to je pohodlný.

Mí kamarádi si taky berou do hospod mobily, mají je uklizený, ale jednou za večer se podívají. Nevidím na tom nic špatnýho. A nemyslím, že jsou závislí, někomu se může něco stát, můžou volat rodiče, takže já bych mobily tak nedémonizoval. Ano, jsem na mobilu závislej, mám radost z každý textovky, ale to bylo asi proto, že jsem se cítil osamělej, mám rád komunikaci s lidma, a když seš na vozejku, není moc možností, jak se zabavit.

Jo, je smutný, když jdou lidi do hospody pokecat, ale nakonec místo pokecu celý večer čumí do mobilu. Ne, tohle není případ mě ani mých kamarádů. Takže odmítám, že jsme všichni labilní, líní, psychicky nevyrovnaní, netrpěliví a sobečtí. Možná nás je většina, ale ne všichni! A předchozí generace mladých takové nebyly? A ono je to návykový, ty sociální sítě, máme lidi na dosah ruky a chceme, aby se o nás někdo zajímal. Mně, kdyby týden nepřišla SMSka, jsem z toho nesvůj. Někteří jiní jsou za to třeba vděční.

Se srazem je to dobrý nápad...