hroznetajne: Haha, v pohodě, já si moc dobře uvědomuji, jak pesimisticky to celé vyznělo a jak pesimisticky to vidím já. Já jsem totiž pesimista, spíš se začnu děsit toho špatnýho a míst z toho strach, než abych v tom viděla to pozitivní. Což neznamená, že si to pozitivní neuvědomuji. Dokážu ocenit to, že si koupím jízdenku na autobus z koupelny, během vteřiny mám v počítači desítky knih, pro které bych jinak musela jezdit do města, umím si koupit letenku, vyhledat si číslo na doktora, radu od odborníka, já nevím co všechno. Tohle všechno je super a život bez toho si umím už jenom těžko představit. Ale nezmizelo kvůli tomu něco? To, že je všechno tak šíííleně rychlý, dostupný, snadný, levný (někdy úplně zadarmo), neděje se něco, s čím si nevíme rady? Podle mě ano .

Řadit do jedné škatule širokou věkovou skupinu je odvážný a chápu, proč tě to rozčiluje, ale všechny tyhle lidi spojuje jedno - dospívali s internetem. Internet je úžasná věc, ale podle mě si lidi začínají pomalu uvědomovat, že to není všechno jenom skvělé pojítko celého světa v našich obývácích, ale taky to člověku může pěkně uškodit. To mají všichni ti lidé společné - musí najít vhodný balanc mezi tím, kdy to ovládám já a kdy to ovládá mě. Děti tohle nedovedou, adolescenti se to pomalu učí, starší to nejspíš dovedou sami, někteří možná ale ne. A najednou jsme v depresích, najednou jsme úzkostnější, najednou se bojíme lidí, bojíme se mluvit, bojíme se zklamání a neúspěchu... To není ok.

No, já mám spíš pocit, že se vytrácí něco, co bylo pro člověka zdravý a je to nahrazeno něčím, co zdravý tak úplně není. To je vlastně celý. Nechci, abychom se vraceli na stromy a dělaly krok zpátky, ale jakmile se oplošťují lidské vztahy, jsou povrchní, vytrácí se skutečná láska, vytrácí se pocit, že jsem něco posral a že musím zamakat, abych něco dokázal (a že tam za mě nepůjde maminka), že děti netuší, jak se lidé seznamují, fixují svoje vnitřní uspokojení na počet lajků, žijí ve virtuální realitě a sociální bublině (přeháním schválně)... Tak to prostě není OK. Ty víš, kdy vypnout telefon, víš, kdy je to nevhodný, nesedíš v kuse celý víkend u počítače, nenecháš se tím ovládat. Ale neviděla jsi ty děti ve třídě, co místo kecání si ve skupině a učení se nějaký obyčejný interakci, naklání nad telefony a chytají wi-finu. A hustej učitel je ten, co jim dovolí mobil o přestávku.
Asi jsem zastaralá, negativní a trošku "učitelkovská", to je taky možný...

Je v pořádku, když jsou moderní technologie dobrý sluha. Jenomže u spousty lidí (a zejména mladých a dospívajících) se z něj stává špatný pán. A že je to masovější, si všímají psychologové, pedagogové, psychiatři,... Něco na tom bude, ne?