atraktivnistrasilka: Já teď nebudu znít moc dnešní doba friendly, ale mně v tomhle dost pomohl chlap. Jako ne, že bych na něm visela, ale že mi dodal takový to zdravý sebevědomí. Když jsem mu řekla, že jsem před ním v podstatě s nikým nebyla, tak se strašně divil, jako že to nechápe. Že by to chápal, kdybych vypadala “jinak”, ale že takhle to prostě nechápe.
Tím u mě odstartoval myšelnky typu: “Co když fakt nejsem tak ošklivá? Co když to není zas tak hrozný?”
No, tak jsem se začala trochu líp oblíkat (sukně třeba - já, která byla vychovávaná v tom, že sukně se nosí jen svátečně!), víc chodit ven (i sama!), víc si troufat. Tak různě. Bez chlapa, já sama. A ono to šlo. A jde. V únoru za čtyři roky poprvé v plavkách... Před zkouškama jsem začala dokonce běhat, teď jsem teda přestala, ale jak bude hotovo, zas začnu. A nedělám to pro hubnutí, ale abych si vyplavila pár endorfinů, zabavila se, zlepšila fyzičku... Je mi líp. Mám vlasy na ramena a ne do půl zad, je mi líp. Přestala jsem si lakovat nehty, je mi líp. Neřeším známky, jen projití - je. Mi. Sakra. Líp. I s trojkama, protože odmítám ničit svý psychický zdraví kvůli průměru, kterej mi stejně k ničemu není, protože na barevný diplomy nehrajem. A i kdyby...
Ono to funguje. Ty typicky instagramový motivační bláboly tomu prostě nepomůžou. Fandím Ti a jsem ráda, že jsi dokázala ujít takovej kus.