damn-girl: Och, jak já ti místy rozumím. Taky jsem měla období, kdy jsem se neodhalovala schválně. Chodila jsem jako největší punkáč, protože se mi líbilo, že na první pohled vypadám, jakože si vařím - proč bych se taky jinak oblíkala do punkového. Až teď s odstupem času mi dochází, že jsem to nosila jen kvůli tomu, že jsem si nevěřila a vyhovolalo mi, že budím hrůzu a lidi si na mě tím pádem nic nedovolují. Od doby, co jsem dala dolu také pár kilo, ale zjišťuju, že jsem možná daleko víc sebekritická - tedy minimálně z pohledu velikosti zadku a širokosti boků Nikdy nebudu mít krásnej útlek pas o obvodu 60 cm a hrozně mě to štve. Asi nikdy nedostanu dolů ty široký boky, protože je prostě mám a štve mě to stejně tak. Taky je fakt, že když jsem měla pár kilo navíc, tak i v teplém počasí jsem chodila v mikině, protože nepřicházelo v úvahu, že by si někdo všimnul i sebemenšího špíčku. Děs. Děs... děs... a hrůza!
Rozhodně jsem ale sama se sebou celkově víc smířená, než třeba před deseti lety. Už se začínám mít ráda, taková jaká jsem a už konečně nějak dokážu vytáhnout to, co je na mně hezké a to ošklivé potlačit.