iva: Kdykoliv si má (i s postelí) padesátikilová kolegyně libuje, že trošku zhubla, prskám jí do obličeje své zavilé: "Shoř, čůzo!"
Ale za tebe mám radost. Když ti to pomohlo...
Já si například až teď uvědomuju, že v době, kdy jsem si myslela, jak nejsem tlustá, jsem byla vlastně normálně nepřehublá, dobře rostlá holka.
Tlustá jsem teď... a je mi to úplně krajcvajc
Od té doby, co jsem stará, tlustá a ošklivá a je mi to jedno - jsem v naprosté pohodě.
A úplně nejvíc se mi ulevilo poté, kdy jsem se skoro zhroutila, protože několik různých subjektů po mě chtělo dlouhodobě různé výsledky, různé způsoby chování a každý z těch subjektů si nárokoval absolutní podřízenost. Ovšem ne nahlas, ale nátlakovou "já to s tebou myslím dobře" formou.
Ta chvíle, kdy mi došlo, že ať udělám, co udělám, vždycky to bude špatně, takže nic neztratím, když se budu chovat podle toho, co chci já - ta byla absolutně úlevná a povznášející. Myslím, že to bylo to pomyslné dno, od kterého jsem se mohla odkopnout a začít žít
Každý máme svůj bod zlomu a tys ho pochopila a využila tím nejlepším možným způsobem. Smekám
PS: takže letos konečně HURÁ, LÉTO JE TU! ?