tlapka: Ano! Poslední dobou se snažím tvrdit, jak jsem vlastně děsně sebevědomá, když se nemaluju. Že je to moje lenost (hlavně večer s odličováním ), to nezní.
Ale já jsem asi odjakživa magor v tomto ohledu. Nemám problém si obléct to či ono a nestydím se, že to spolu zrovna neladí. Teda, ne že bych nosila červenozelený hvězdičkovaný svetr a zebřím legínám, ale... prostě kolikrát mi mamka řekne, že takhle by nešla, aby lidi... a já si jenom odfrknu. Lidi? Někdo, koho minu na chodníku, má jistě svých starostí dost. Natož, aby po letech vzpomínal na to, že k těm botám se hodily tříčtvrťáky víc, než dlouhé kalhoty.
Přitom bych řekla, že moje sebeláska je s bídou průměrná...
Ale krásně jsi to napsala. Takové ty rady "Nebuď smutný!", "Věř si!"... ty pomůžou. Jak jen mě to mohlo nenapadnout dřív, že si to stačí říct?