mow: Původně jsem se nechtěl nic psát, ale diskuze se docela rozohnila. Vím, že se nemusím obhajovat, ale cítil bych se jako blbec. Tenhle koment je věnovaný vám všem pod tímhle článkem, ale hlavně Bezhranic:

Tys četla můj blog, možná ne všechny kapitoly, ale přesto víš, kdo jsem a jakej život jsem žil. A že to nebyla prdel. Ano, původní plán zněl opravdu tak, že jsem nechtěl žádný holce komplikovat život, moc dobře jsem věděl, jak na to jsem. A aniž bych chtěl jít do detailu, občas jsem se na začátku k Tajný choval hnusně, nechci to vysvětlovat podrobně, myslím, že si to domyslíte, a zpětně se ji chci za to omluvit. Ona věděla, proč to říkám, proč to dělám. Šlo o obranný reflex, snažil jsem se ji chránit sám před sebou.

Ale pak jsem tady já a nějakej můj pocit štěstí, protože je to nejlepší holka, kterou jsem poznal, a je mi s ní úžasně. Lepší holku v životě nepotkám. Jo, nebudu vám lhát, bál jsem se vztahů, bral jsem se jako časovaná bomba, ale naučil jsem se mluvit o svých pocitech a Tajná mě v podstatě zbavila strachu ze vztahu. Strašně mi rozumí. Bavíme se o všem a myslím, že ví, že to nebude mít snadný.

Tohle, co napíšu, je možná trochu podpásovka, ale zkus si, Bezhranic, představit, že bys byla na vozíku ty. Jak by sis vedla? Jak můžeš vědět, po čem bys šla? Já si pak uvědomil, že si šlapu po štěstí. Že tu je někdo, komu je se mnou dobře, a mně s ním. Nemyslím si, že jsem sobec. Sobecký by bylo nedopřát si trochu štěstí, každý z nás je trochu sobec. Možná to bude znít hrozně nabubřele, klidně mi za to vynadejte, ale já sám sebe považuji za velice nesobeckýho člověka. Nevím proč. Možná tím, že jsem na vozíku, že umím ustoupit a nemusí být furt po mým, že mám na prvním místě druhý lidi, a až pak sebe. A tím nemyslím, že jsem si objednal dvě stejný propisky Parker. Myslím skutečný štěstí. Chci být šťastný, a tak jsem si do života pustil jednu úžasnou holku, a VÍM, že toho nikdy nebudu litovat, protože báječnější holku už nepotkám. MoWe, buď trochu sobeckej, buď trochu sobeckej víc, než jen v tom, že si z netu objednáváš propisky a žereš Schwarzwald jen tak, aniž bys měl nějakou oslavu.

Hrozně se mi líbí komentář Mečouna a Strašilky, protože přesně tak to je, přátelé. Tajná je proklatě inteligentní holka a i mě život na vozíku naučil racionalitě. Myslím, že víme, co děláme. A speciálně pro tebe, Bezhranic, platí to, že odsoudit se k životní samotě je...NEMOŽNÝ. Jo, původní plán byl takovýhle, hlavně nebýt problém. A jedna holka mi ten plán rozbořila. A já jsem jí za to strašně vděčnej. Byl jsem debil. Nevěřil jsem, že i na mě by se mohlo usmát štěstí. Vyrazila mi dech. A to pak podlíháte hrozně snadno.

Nemusíte nám fandit, já vím, že nejsem ten, na kterýho se čekají zástupy. Ale představ si, že já zase nehodnotím tvůj styl života, přečetl jsem u tebe všehovšudy dvě kapitolky a stačilo. My se nikdy nebudeme chápat, protože oba žijeme úplně odlišný životy. Já vím, uvědomuju si, že 90 % ženských by do mě nešlo. Těch 10 % možná jo, ale kolik z těch 10 % by mě posadilo na zadek (vtipná věta, když jste na vozíku)? 0,01 %? A já tu jednu setinu procenta potkal. Tak si říkám, že přece někdo tam nahoře mě má rád a třeba je to odměna za to, že nejsem úplně tak špatný člověk.

Zkus se taky vzdát něčeho, co tě dělá šťastnou. A speciálně ty si můžeš dovolit občas něco pustit, já si ten luxus dovolit nemůžu. Tak kvalitní život zase nemám. Sladká mi kdysi řekla, ať jdu tvrdě po všem, co mě udělá šťastným. Já jsem řekl, že to je sobecký, když si dám na první místo svoje štěstí. Ale měla pravdu, když mi tohle někde před 7 lety řekla. A nedávno i Tajná mi řekla, abych byl sobečtější. Nemyslím v tom, že bude pořád po mým. Ale nebát se jít za tím, co mě dělá šťastným. A já teď šťastnej jsem.

Mečoune, co noťas, jak seš spokojenej?