a.: Partnerka není pečovatelka a nelze to tak praktikovat, jinak z toho vyhoří nejdřív ona a vzápětí ten vztah. Zpočátku určitě mnoho zastanou rodiče a až jim dojdou síly nebo až se tak diametrálně rozejde názor handicapovaného a jeho rodiny na to, co a jak by mělo být (což je u osamostatňujícího se dítěte normální a většinou to prostě nastane), tak je na místě využít osobní asistenci. Není to jednoduchý, někdo vám hledí do soukromí, ale rozhodně celý ten pohled nelze naprosto zjednodušit na \\\"ona má jeho pověšenýho na krku\\\". Čím závažnější handicap, tím spíš je pochopitelně dotyčný na někoho odkázaný a trochu se to komplikuje. Někdo se v domácím uzpůsobeným prostředí sám obejde a zvládne například vařit, někdo si holt nepodá ani sklenici s pitím. Ale partnerka ten, kdo to nahrazuje, nemusí a neměla by podle mě nikdy v největší míře být.