atraktivnistrasilka: Chca nechca, je to tak!
Kdykoli se vrátím do staršího kolektivu (základka - i když tam spíš ne - nebo střední), tak se mi úplně vrátí ty pocity, které jsem měla, a mám tendence i k podobnému chování, když se s těmi lidmi bavím.
Zrovna nedávno jsem projížděla nějaké soc sítě spolužákům ze střední, se kterými nejsem v kontaktu. A skoro jsem žasla, že někdo chodí na ČVUT... Protože jak sakra ta holka, která na všechno měla taháky a před každým testem chytala hysterické záchvaty, mohla přežít dvě zkouškové zrovna na ČVUT?! A naopak mi jedna z bývalých spolužaček řekla, že představa, že já, takový levoň, co nechytil ani míč, se někomu rýpe v puse, je pro ni naprosto šílená a neumí si to absolutně představit a ani nechce...
A dvě spolužačky ze základky už mají děti. A jedna další studuje veterinu, ale já ji stejně úplně vidím, jak před odjezdem na školu v přírodě brečela a nechtěla se pustit mamky. Je to prostě strašně divný.
A ještě divnější je dle mého uvědomění, že ten hošan, se kterým chodím - ten košilatý zarostlý nemluvný ubručený slušňák - byl poďobaný příšerně se oblíkající fyzicky předčasně vyspělý třídní šašek a prý i pěkný sígr s nadváhou, který chodil s vlasama na emaře a srostlý obočí si holil žiletkou. Člověk si to neuvědomuje, ale s tímhle vším taky chodí - pořád je to ten samý člověk, i když si nechal narůst vousy, v šuplíku má diplom z VŠ a trochu proměnil šatník... A taky je to pro mě trochu děsivá představa i v tom smyslu, že člověk pořádně neví, jak pod tím obličejovým porostem vypadá. Nejspíš naprosto totožně, jako ten středoškolák, čehož já se právě bojím...
Jinak krásný článek, pravdivý.