tlapka: Na klucích to jde TAK vidět! Ještě jsme si u jednoho nezvykli, že má vousy, a on už nám začal odzadu plešatět.
Sraz máme až tento měsíc, ale velmi podobně na mě zapůsobilo setkání při oslavách výročí našeho gymplu. Proběhlo v září a já na něj pořád vzpomínám. Možná to umocňuje i fakt, že jsme se sešli přímo v té budově, ve třídách, skoro se všemi učiteli... A spolužáci, kapitola sama pro sebe. Někteří jsou někde "úplně jinde", ale jak píšeš, ta středoškolská duše tam je pořád. Akorát už spolu vyjdeme a dokážeme si užít den i v sestavě, u které by to na střední bylo nemyslitelné. Asi fakt dospíváme. Nebo stárneme?