atraktivnistrasilka: Jsem dítě stejné doby. A trendy mě míjely též. Ne ani tak proto, že by o to malá Terezka neměla zájem, jako spíš proto, že naši neměli na blbiny. Někdy jsme prostě byli rádi, když jsme měli co večeřet, natož, aby maminka pořizovala to, co bylo ve školce zrovna nejvíc v módě. Nikdy jsem ale nechtěla takovým tím "dupacím" způsobem - když už, tak tiše. Protože jsem věděla, že to stejně nedostanu. A jsem za to rodičům (hlavně mámě) vlastně vděčná. Naučila jsem se vyjít s málem a nehroutit se z trendů, což mi, myslím si, vydrželo doposud. Je fakt, že jsem v kolektivech byla docela out a měla o to míň kamarádů, ale to už je dáno asi taky mojí povahou a tím, jak se (ne)umím socializovat. Těžko říct.
Co se týče anglických slovíček v normální české komunikaci, taky to nemusím, ale občas se stane, že hledám určitý výraz, jenže ho nemůžu a nemůžu vymyslet. V případě, že mi tam pasuje nějaké anglické slovíčko, použju ho, ale většinou naznačuji uvozovky, a dělám to jen v případě, že mluvím s někým, o kom vím, že mi porozumí. Každopádně "anyhow" a věci tohoto typu se mi taky přící, o tom žádná.