hroznetajne: No tak sorry, tě prostě vidím, jak sprintíš po všech možných koutech ČR . Já o běhání psala loni, letos mě vzalo... hele, asi nic moc . Lelkování.
Děkuji moc za tvoje slova, Strašilko. Nebylo to o přiznání si, že bychom to nezvládli, spíš přiznat, že to vážně není možné. Jeho zdravotní stav potřebuje už lékařský dohled, u nás kašlal, zvracel, hroutil se, třásl se. A dělali jsme, co jsme mohli. A teď? Už to nikdy nebude jako dřív, ale teď vypadá lépe. Nezlepší se to, jeho diagnóza je bohužel konečná a platná, ale myslím, že je mu psychicky a tím pádem i fyzicky lépe. Užívá si tu péči tam . Jsme tam každý den, střídáme se s mamky sestrou, sám rozhodně není a jak mu je teď podstrojováno, to prý ještě nezažil .


Jooo, morče bych hrozně chtěla k sobě do pokojíku, takové bezklecové, ale nevím, jak by se líbilo Bertovi a našim by se nelíbilo vůbec. Přesně jak píšeš - Bert nás už rozlišuje po hlase a pozná, když vejdu do pokoje já, okamžitě chce ven a ví, že já ho pustím. Stejně tak ví, od koho dostane mňamku, z koho vymámí povolení na gauč a kdo mu dovolí skákat po posteli a kdo ne. Normálně vyčůránek to je! A je schopný půl hodiny hypnotizovat dveře na terasu a doufá, že si ho někdo všimne a půjde ho pustit, neuvěřitelný .