mow: To se tak pěkně čte, tahle holka píše fakt neskutečně dobře Ale dámy, čekal jsem, že náš kanadský žertík, kdy jsem byl aurorem článku já, prokouknete ryhleji. Vlastně jsem čekal první koment od tlapky ve stylu:

"Juli, seš to ty? Ty vole, to není naše Juli, tahle je nějaká rozjetá. Počkat, cítím MoWovinu. MoWe, že to seš ty, ty blboune?"

Juli byla časově zaneprázdněná a zeptala se mě, jestli bych za ni nenapsal článek. Já si nejdřív myslel, že si dělá prču, navíc mi to přišlo takový osobní, ale pak si říkám, že vás tady trochu vytrollíme, že by to mohla být docela prdel. A byla.

Největší strach jsem měl z toho, abych zvládl psát v ženským rodě, což šlo lehčeji, než bych čekal. Až někdy po týdnu jsem zjistil, že mám chybu v první větě, protože "zpravit" jako dát vědět se fakt nepíše se "s", už tohle vás mělo zarazit ("Tahle Juli je nějaká blbá!").

A taky jsem zjistil, že nejsem schopen psát přesně jako ona, respektive v tý první části jsem se snažil být jemně ženský, ale pak se mi to mowovsky zesralo