damn-girl: U několika řádků o pubertě mám pocit, jako bych to psala já . Zahalená v černé s výstřední vyzáží. Naprosto drsná a nedotknutelná, ale vlastně jsem byla hrozně zranitelná a asi jsem tím nespíš křičela "Pomoc!" Nikdy v pubertě jsem také nezažila takový ty klasický chlastačky, pár moje puberta proběhla vlastně doma u počítače . Ač pro mě byla v mnoha ohledech náročná a já vlastně celou dobu snila o tom, že jsem někdo jinej a někde jinde, tak jsem za tu dobu ráda. Vím, že spousta věcí mě posunula tam, kde jsem teď a neskutečně mě to období formovalo. Takže ti vlastně rozumím. Uplynulo pár let. Dost věcí se změnilo, ale už můžu říct, že jsem ráda za to, kdo jsem, kde žiju, s kým svůj život sdílám ať je to partner, rodina či přátelé, ale dost jistě vím, že jsem přesně tam, kde mám být a že jsem taková, jak nejlíp to umím s vědomím, že dokonalá nikdy nebudu, ale to nebude nikdy nikdo .