rebarbora: Úžasný článek Za mě byla puberta obdobím neskutečně silných emocí, všechno jsem strašně prožívala a všechno bylo osudové Pamatuju si, jak jsem se nemohla dočkat, až budu plnoletá a budu si moct dělat, co budu chtít (slušnej mýtus, co? ). Mejdany a alkohol se sice nekonaly, ale i tak jsem byla strašné tele, co si myslí, že rodiče jsou naprostí looseři a pitomci Sebevědomí nula, což pak vedlo ke slušnému náběhu na anorexii (ale zase jsem měla nejnižší váhu v celém svém životě a fakt mi to slušelo ), dostala jsem pár ťafek od života, taky jsem byla s někým jen proto, že všichni někoho měli, a ani jsem ho neměla ráda Ale přežila jsem (a naši taky ), a jak píšeš, z velké části to zformovalo člověka, kterým teď jsem, protože pokud něco, puberta nás učí prát se sami za sebe, dělat chyby a pokud možno se z nich poučit, zkrátka převzít odpovědnost za svůj život