hroznetajne: Já jsem si řekla, jestli mě s tím náhdou nezačneš pronásledovat. Takhle knížky jsem četla hlavně ze zvědavosti a protože mám ráda sprosťárny, tak jsem s tím neměla až takový problém (i když oproti H. Millerovi je P.O. NIC). Ale u filmu jsem se prvních pět minut řehtala, potom deset minut přemýšlela, jestli to myslí vážně (pak jsem to přetočila na ty sprosťárny) a nasraně to po půlhodině vypla... knížky ujdou, film je močka.