Snář 2

8. listopad 2015 | 17.07 |
› 

A zase jsem se rozhodla hodit sem pár snů, protože se mi celkem líbilo si ty divný motanice zapisovat. A hnedka z kraje to vezmeme pěkně zvostra!

SNÁŘ ČÍSLO 1

sandman

18. - 19. srpna ŠPINAVÉ SPRCHY (nic pro slabé povahy)

Hrozně se mi eklují sprchy v bazénech a aquaparcích (jo, chodila jsem 9 let plavat a taky jsem z nich měla nestále na nohou bradavice). Při té představě, kolik lidí si tam smyje svojí špínu z těla, z vlasů, kolik lidí se tam namydlí a opláchne, ble. A včera večer jsem se znenadání octla ve velice vymazlených sprchách. Na zemi byly vypadané vlasy, zbytky jídla (?), špína, prázdné šampony, hrozně to smrdělo, no prostě nejšpinavější sprchy na světě. Vyděšeně jsem se dívala na tu zaneřáděnou podlahu (v tom přišla skupinka dětí a začaly se v tom smradlavém nepořádku sprchovat). Vyběhla jsem z budovy a začala zvracet. Abych to upřesnila, není pro mě nic  horšího, než zvracení. Není. Jakmile někoho vidím dávit, stoupnu si vedle a začnu taky, aniž bych měla důvod. Nemůžu zvracení vidět, ani slyšet a ani cítit. Představa vracejícího se jídla jícnem...je...prostě...no, nebudu to pitvat. Zvracení je úděsná věc, ze které mám opravdu strach. (vždycky říkám: "Čůrání ani hovna nejsou nic oproti zvracení."...Bože, kam jsem se to dostala?) A já jsem zvracela a zvracela a zvracela a u toho si představovala ty úděsné špinavé sprchy. Když v tom se objevila mamka s dortem v ruce (skutečně jsme ho den před tím pekly dědovi k narozeninám) a já jsem to samozřejmě velikým obloukem hodila přesně na ten dort. S děsem v očích jsem se probudila. A bylo mi opravdu zle. (zrovna jsem to dopsala a nějak divně si krkla...teda Julie, fuj)

sprcha

19. - 20. srpna OBRAŤTE KURZ!

Fajn, tento sen o mě může spoustu věcí vypovídat. Plavala jsem uprostřed oceánu a hledala nějakou záchrannou loď.

Jakoukoliv. Vyděšeně jsem se rozhlížela a lokala slané vlny. Ale štěstí se na mě usmálo. V dáli se konečně vynořila obrovitá loď (jako z Pirátů z Karibiku, víme) Vždy, když jsem k nějakému korábu doplavala a vylezla na palubu, kapitán se zhrozil, protože loď se okamžitě začala potápět. Podařilo se mi vyškrábat se na několik obrovských krásných lodí a všechny se pod námi potopily i s celou posádkou, jakmile se má noha dotkla palubních prken. Postupně jsem nalézala nové a nové lodě, ale kapitáni, jakmile mě zahlédly ve vodě, obracely kormidla a rychle ode mě prchaly pryč. "Tu ne! Tu nebereme!" řvali na posádku a vyděšeně ujížděli. Jakoby ně nechtěli...

lod

24. - 25. srpna A ZASE TY CIGARETY

To se mi opravdu nestává (snad ani nikdy nestalo), že by se mi vracely sny a zdály se mi znovu a znovu. Pokud si pamatujete na sen, který se v minulém článku jmenoval KUŘAČKA, sháněla jsem v něm cigarety. A sháněla jsem je tak dlouho, až sen skončil a já si toho čouda ani nedala. A stalo se to zase. Tentokrát jsem si ty cigarety opravdu koupila a utíkala se schovat mezi paneláky a rychle si zapálit. Chvilku mě pronásledovala moje bývala učitelka chemie ze základky (fakt netuším proč se tam objevila), ale před tou jsem si samozřejmě zapálit nemohla. K mé radosti jsem jí konečně setřásla, schovala se v nějaké tmavé uličce a těšila se na čouda. Když jsem otevřela krabičku, vypadly z ní čajové pytlíky. Byla to papírová cigaretová krabička napěchovaná čajovými sáčky s jakýmsi ovocným čajem, co voněl jako jeden z mých oblíbených ovocných čajů z Tesca. Chvíli jsem na to vyděšeně koukala a snažila se v sobě potlačit tu hroznou chuť na cigaretu. A s tímto pocitem jsem se také vzbudila. Jedna z mých prvních myšlenek po probuzení byla: "Kde já tady seženu rychle cigarety?!" ale pak jsem se rychle vzpamatovala. Abyste pochopili, úplně mě tyto pocity a touhy po cigaretách vyvádí z míry, protože normálně jsem zatvrzelý nekuřák.

čaj

7. září - 8. září NEVĚSTA?

Stála jsem sama v domě, v šedé místnosti a na sobě měla nádherné bílé šaty. Opravdu, v životě jsem tak krásné bílé šaty neviděla. Rozpustila jsem si vlasy, abych viděla, jak mi jdou k obličeji. A líbila jsem se sama sobě. Ale proč jsem si je oblékla? Šla jsem se vdávat? Šla jsem na ples? To se nikdy nedozvím. Ale byly opravdu nádherné...

nevěsta

14. září - 15. září PARAŠUTISTKA

Letěla jsem letadlem. Najednou se otevřely dveře a někdo mě vykopl ven. A já jsem letěla a letěla, padala jsem níže a níže. Jakási vyšší síla mi přikázala zatáhnout za šňůrku, která mi plápolala kolem obličeje. A otevřel se mi padák. S celým tělem mi škublo a já jsem se pomalinku snášela k zemi. Nohama jsem se dotkla trávy a můj ohromný padák se snesl k zemi jako obrovitá nadýchaná peřina a přikryl část bodlákové louky. A já jsem netušila kde jsem. Všude kolem lesy. A já jsem stála uprostřed jakési mýtinky, s rozloženým padákem a vyděšeným výrazem.

padák

28. září - 29. září ZABILA SVÉ DÍTĚ

Příšerný sen. Příšerný. Moje teta nám přinesla ukázat své malé miminko, které se ji nedávno narodilo. Ale nemělo ještě srostlou hlavičku a na temeni mu byl vidět mozek. Říkáte si, hrozné. Ale tím to ještě nekončí. Teta se rozhodla, že ho vykoupe a nabrala mu trochu hlavy do toho odkrytého mozku. A tím ho zabila. Nikam s ním ale nejela, vyšilovala, pobíhala po bytě, zatímco malý pomalu umíral. Ráno jsem se probudila se zděšením. Ten mozek byl opravdu realistický...

mozek

2. října - 3. října KOLIK MÁ ČLOVĚK KRVE  V TĚLE?

To jsem se ptala ve včerejším snu sama sebe. Domu mi přišel dopis s pozvánkou k doktorce. V pozvánce stálo - odebereme větší množství krve na celkový krevní obraz k vyluočení veškerých lidských chorob. Naklusala jsem do ordinace, kterou jsem v životě neviděla. Jakýsi chlap v bílém mě postavil ke stěně, zabodl mi obrovskou jehlu - tlustou jako obyčejná tužka - do ruky, jehlu připojil na tlustou hadičku - tlustá jako zahradnická hadice na zalévání - a tu připojil k obrovské nádobě o objemu snad 15 litrů. "Slečno, stůjte v klidu, ať se nám jehla nehýbe v žíle." a mě se pomalu začala podlamovat kolena, točit hlava. Pozorovala jsem svou krev, jak teče do té průhledné plastové nádoby, měla temně rudou barvu a téměř kašovitou konzistenci, nádoba se neuvěřitelně rychle plnila. A já křičela: "Dost, už mi nesmíte brát více krve! Vždyť se mi motá hlava! Přestaňte!!!" a hadička se mi odtrhla, krev začala stříkat úplně všude. "Slečno, přestaňte okamažitě krvácet. Zastavte tu krev!!!!" řval na mě ten doktor, jako kdybych mohla vůlí ovládat tok krve z vlastních žil. A mě se svět kolem pomalu schovával do temnoty, před očima mi jiskřilo a mozek přestával pracovat.

krev

2. října - 3. října Papežova dcera?

Jednoho krásného dne mi přišel dopis, že díky práci archivářů a historiků se zjistilo, že jsem dcera nynějšího papeže. A že si mě pan papež zve k sobě domů, aby si mě náležitě prohlédl. Řekla jsem si: "Proč ne?" a vydala se na cestu. U pana papeže bylo všechno v luxusu a já už se těšila na život v bohatství (jak hnusné, jsem si toho vědoma). Papež byl roztomilý stařík se záludným úsměvem. Posadil si mě proti sobě, dal mi do ruky tužku, na stůl papír a začal diktovat. Diktoval obyčejný diktát, jaký jste určitě někdy psali na hodině češtiny. Bylo mi to divné, ale když je to pan papež, udělám cokoliv. Dopsala jsem, on si diktát prohlédl. Vzal do ruky červenou fixu a začal opravovat. Jedna hrubka vedle druhé.

"Nejsem spokojen. Je tam příliš mnoho chyb. Děkuji za Váš čas, slečno, ale vy nebudete mojí dcerou. Na shledanou."

Naposledy jsem pohlédla do jeho zlých očí, pak už se za mnou zabouchly ohromné zlaté dveře.

papež

6. listopadu - 7. listopadu HOLČIČKA V RAKVI - jen pro silnější povahy

Opravdu mi přijde, že se mi poslední dobou zdají jen samé noční děsy a můry. Tentokrát jsem se vzbudila s tak strašným strachem, skoro orosená potem. Příběh toho snu je sám o sobě velice temný a ponurý., pro někoho to může být námět na horor. Můj taťka kdesi našel malou rakvičku s mrtvolou holčičky uvnitř. Rakev byla kdysi asi bílá, celá pokreslená dětskými kresbičkami, uvnitř spala malá holčička, s hnědými vlasy, s temně modrou mrtvolnou pletí. Ještě měla řasy a celá vypadala jako spící mrtvolná panenka. A táta rozhodl, že jí musíme nechat spálit, aby měla konečně po smrti klid. Odnesli jsme ji do kremačního střediska, kde byl spalovač mrtvol. 

"Spálit jí můžeme, ale neudělám to, pokud jí neoddělíte hlavu od těla" a s těmito slovy dal taťkovi do ruky obrovský nůž. Zacpala jsem si uši a pevně zavřela oči. Na ruku mi vytryskly kapky krve. I přesto, že jsem si pevně držela uši, zaslechla jsem, jak dívce křupe páteř, jako by jste porcovaly kuře, takové kostěné "křup". Taťka tam stál, celý od krve. Zavřel poklop rakvičky a díku jsme hodili do plamenů obrovské pece. Podívala jsem se na svou ruku. Byla poseta malinkatými kapičkami rudé krve.

rakev

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Snář 2 chaostheory®pismenkuje.cz 08. 11. 2015 - 17:37
RE(2x): Snář 2 hroznetajne 09. 11. 2015 - 14:28
RE(3x): Snář 2 alkoholik 13. 11. 2015 - 16:32
RE(4x): Snář 2 hroznetajne 13. 11. 2015 - 16:44
RE(5x): Snář 2 alkoholik 14. 11. 2015 - 11:40
RE: Snář 2 zo 08. 11. 2015 - 22:44
RE(2x): Snář 2 hroznetajne 09. 11. 2015 - 14:30
RE(3x): Snář 2 zo 15. 11. 2015 - 23:26
RE(4x): Snář 2 hroznetajne 16. 11. 2015 - 07:51
RE: Snář 2 boudicca 12. 11. 2015 - 23:12
RE(2x): Snář 2 hroznetajne 13. 11. 2015 - 16:48