zo: Většinu času působím relativně veselým a sebeironickým dojmem člověka, kterého téměř nic nerozhodí, ale je pravda, že tahle vnější maska nejsem já, ale někdo, kým bych chtěla být. A při sebemenším problému či neshodě se to sesype jako domeček z karet a já taky. Vždycky si myslím, že už je to pomale za mnou a že se to zlepší, ale pak "bum" a je ze mne znovu ten stejný, přecitlivělý člověk... Abych to pořádně rozepsala, chtělo by to samostatný článek...
Chci říct, chápu tě a někdy se cítím úplně stejně, přestože si možná nadáváme za jiné vlastnosti. Ale říkám si, že už to, že si něco takového člověk skutečně uvědomí, je pokrok a znamení, že není takový zabedněnec, jaký si myslí .