zo: No jo, o mrtvých jen dobře... když není, co dobrého říct, tak se to těžko dodržuje. Tvého (pra)strýce si dokážu živě představit, přestože nikoho podobného naštěstí v blízkosti nemám.
Ale je to teď zvláštní čas... spousta lidí umírá. Jsou to třeba lidi, které jsem ani moc neznala, jen jsem je potkala, pozdravila, občas třeba prohodila nějaké to slovo. A pak najednou vidím parte a uvědomím si, že jsem je už sakra dlouho neviděla. A už ani neuvidím. Je to zvláštní pocit...