radus: Velmi mě zaujalo "Jsem pořád tam, kde jsem byla před půl rokem." Prostě mě to úplně třísklo do očí. Je to jen obecné shrnutí nulového vývoje nebo se před půl rokem stalo něco, co tě vykolejilo?

Každý máme tahle neveselá období. Navíc to počasí venku si z nás asi dělá legraci... Myslím, že po víc jak měsíci v pondělí vykouklo slunce a už včera nás zase čekal sníh. Světlo potřebujeme skoro jako vzduch, jen to, že ho nemáme na nás doléhá plíživě. Zkus si dopřát co nejvíc světla. Přes den si dopřávej to přirozené: sedej si co nejblíže k oknu, vytáhni žaluzie (ne jen pootočené). Večer si zpříjemni svíčkou nebo svíčkami (teplé, měkké světlo dělá taky divy). Můžeš zkusit meditaci: polož se na zem (ideálně) nebo na postel, zavři oči a představuj si, jak tě prořívají sluneční paprsky od hlavy, přes obličej, ramena... až k patám a snaž se představit a procítit to teplo. Pokud nejsi vyložený odpůrce, dopřej si solárko (jednou za čas se vůbec nic nestane, spíš naopak to pomůže). Prostor si vyzdob květinami (zkus se zeptat v květinářství na zbylé vadnoucí kytičky... Dají ti jich svazek třeba za 10Kč a ty máš 4 - 5 dní něco pěkného ve váze - s mamkou to tak děláme).

A v neposlední řadě piš! Nám na blogu, na blozích, ale i sobě... Deník nebo dopis (který nikdy nepošleš) je jedna z nej terapií. Držím pěstičky, ať je veseleji.