Protože příští týden jdu dělat řidičák. A jestli ho udělám, tak se rapidně zvýší statistiky s počtem přejetých lidí, co šli jen tak mimochodem po chodníku.
Já se s tím nebudu moc párat a řeknu to na rovinu. Nejhorší ze všeho jsou křižovatky. Jakmile se nějaká blíží, Julie začne zmatkovat. Instruktor mi říká, abych si v hlavě říkala ten postup co a jak se dělá, než se přijede ke křižovatce. A co má Julie v hlavě? Takovou tu opici jak tříská s činelami o sebe a vřeští. A když vidím stopku, mám tam ty opice dvě a obě u toho tančí mazurku.
Lidi, kdybyste mě viděli, jak já za tím volantem vypadám. Jednak začíná každá lekce tím, že si z té obrovské Hondy musím udělat hobití verzi. Volant posunout dolů, až je skoro na zemi, sedačku si přisunu úplně nejblíže, až se zamlžuje přední sklo, jak na něj funím, zrcátka otočím tak, že už jsou skoro nalomená, vypumpuju si sedačku úplně nahoru, abych vůbec viděla na budíky. A potom nedosáhnu na pás, protože zůstal někde kilometr za mými zády, občas mám pocit, že můj instruktor si posouvá sedačku až do kufru, kdežto já sedím na motoru. Takže rituální obřad máme za sebou.
Následuje malá přednáška, jak bych tuto jízdu asi tak měla jezdit, že on už by mi neměl moc radit, že bych měla být akční a rychlá a reagovat. Hovno. Čumím dopředu jak sjetá toluenem, uvnitř se snažím zakrýt ten děs, v očích se mi zračí smrt a srdce mi pumpuje dvakrát tak rychle, až mám pocit, že za chvíli začne pumpovat i jiné tekutiny. Jsem ráda, že si vzpomenu na řazení, když se ručička přiblíží k 30 a když se blíží přejezd, musím se rozhlédnout i kdyby tam někdo řval: "NEJEDE VLAK NEJEDE VLAK NEJEDE, FAKT NE!" to je jedno, stejně se musím rozhlédnout. Jsem ráda, když jedu, když někdo nejede za mnou, jsem ráda, když rychlost nepřesáhne 35 a úplně nejraději jsem, když nikdo nejde přes přechod. Protože chodci, vážení, to je druhá nejhorší věc na světě. Hned po kruhákách, samozřejmě.
Víte co je vůbec nejlepší věc na světě?
"Slečno, hezky jeďte a teď se soustřeďte. Až vám to pravidla umožní, odbočte vpravo."
A v hlavě DOPRDELEDOPRDELEDOPRDELEDOPRDELE.
"Teď jsem mohla odbočit?"
A on se zeptá: "Co tam bylo za značku?"
"To už je jedno, už jsme to přejeli."
Jedu, málem přejedu chodce, málem s sebou vezmu značku...
"A teď jsem mohla odbočit?"
"Slečno, co tam bylo za značku?"
"No, stejně jsme to přejeli, tak je to fuk."
Jedu zase dál.
"Ale teď už jsem odbočit mohla, že jo?"
"VY SE MĚ PTÁTE?!?!?!"
A v duchu si už řeknu jenom "jejej" nebo něco sprostšího... A potom mě pan instruktor moc uklidní, když mi řekne, že pokud mi u zkoušky pan inspektor řekne, že mám odbočit, jakmile to bude možné, nemám se ptát, jinak letím a můžu mít třeba tři výstřihy.
Lak na nehty v odstínu 5289 z řady Gel shine... kdyby náhodou, jako.
Tak jsem si udělala v hlavě takové základní poučky a návody, abych tu autoškolu přežila, abych udělala papíry, abych občas mohla někoho svézt, aniž bych s ním musela před jízdou sepisovat závěť.
Julie, musíš:
- Zastavit na stopce, i kdyby tam nejelo jediné auto, nešel jediný krokodýl, neletělo jediné letadlo, prostě stojíš!
- Pouštíš všechny chodce, i kdyby to byl tvůj bývalý učitel matiky, co po tobě házel křídy a tys ho chtěla přejet. Musíš zastavit i jemu. Sestimsmiř.
- Když se rozjíždíš na ručku, nádech a výdech, nezmatkařit, nebrečet, neječet, nehysterčit. Nejde o život, maximálně to napereš do toho, co stojí za tebou. NoBóže.
- Když instruktor řekne:"Blíží se křižovatka" představíš si delfíny v modré laguně a nebudeš vyšilovat. Delfíni. Delfíni. Nezapomeň na delfíny!
- Jemně na brzdu. Za každou cenu nesmíš dupnout na brzdu, jinak všem rozmázneš mozky na přední sklo, jako minulý čtvrtek.
- Rozhlížet se. I kdyby jsi u toho vypadala jak mentál. Alespoň uvidíš hezky čelně ten jedoucí vlak.
- Řadit v čas. Za každou cenu musíš udělat profi dojem. Všichni v tom autě si musí myslet, že jedou s nejlepší řidičkou planety. A ty moc dobře víš, že všechno je o řazení.
- Spojku pouštět pomalu. Nebo budeš věčně skákat jako klokan Skipy.
- Úsměv. Když někoho přejedeš, když voděláš instruktorovu hipermoderní Hondu, když s sebou vezmeš značku, když to napálíš do stromu... nezapomeň na úsměv. Třeba ti ty papíry pak dají za to, že ses hezky usmívala. Kdo ví.
Lidi, příští čtvrtek držte palce, den Z. Z jako závěrečky, zkoušky, začátečník, zatáčka, značka, zákaz hvězdu, autoškola, stěrač, instruktor, volant, Schumacher a tak dále...
No a ještě na závěr moc děkuji všem za milou podporu u minulého článku.
