zo: Malého prince jsem četla, leč neviděla. Ale knížka mne zaujala a dost dojmula, i když mám vlastní dojímačky, které můžu číst pořád dokola a neomrzí se .
Zaujalo mne to moderní pojetí - já jsem ještě na žádném moderně pojatém divadle nebyla a tohle vypadá hrozně zajímavě (narozdíl od jiných "modernizací", které mne spíše odpuzují), přestože je to trochu zvláštní.
Zrovna včera jsem byla v MdB na Splašených nůžkách, což je hra, která je netypická tím, že herci během dvou třetin vystoupení přímo spolupracují s diváky. No - byla jsem nadšená, ačkoli jsem se až na jedno hlasování do utváření příběhu nezapojila .
V divadle jsem ještě nikdy neplakala (v kině také ne - možná, když jsem byla na Harry Potterovi šestce a umřel Brumbál, ale pořádně si to už nepamatuji), ale moje srdcové divadlo jsou Mrtvé duše. Bylo to vážně úchvatné *srcdce*.
Vlastně! Ano, jednou jsem v divadle plakala, ale bylo to spíše děsem než dojetím. Jsem byla ještě jako školkáček s naší školkou na nějakém představení o Ferdovi Mravencovi nebo co a tak jsem se bála, že můj taťka, který jel taky, musel celé představení přečkat se mnou před divadlem ! Poslední dobou ale hodně brečím u filmů a taky u Doctora Who. Ten seriál mi byl čert dlužnej!