Historicky poslední maturitní článek na tomto blogu. Uf...
Už Vás s tím nechci otravovat, maturitních článků jsem tu napsala dost. Původně jsem s tím nechtěla nikoho zatěžovat, ale člověk to v sobě tak nějak řeší.
Můžu teď s klidem Angličana říct, že jsem si trošku sáhla na dno a doslova se nervově zhroutila. Udělala jsem jednu velikou chybu. Vzala jsem to na lehkou váhu. Vždyť ono se to nějak naučí. Vždyť mám ještě času dost! Ne. Neměla jsem ho dost. Ano, nestíhala jsem. Ano, posrala jsem to. Učila jsem se každý den svaťáku. Ale pomalu. Za jeden den jsem se stihla naučit něco kolem 5 otázek. Jenomže, maturuje se ze 4 předmětů. 4 x 25 = 100. V pátek jsem toho uměla sakra málo.
O víkendu jsme měli návštěvu, začala jsem být zelená. V hlavě blikalo: "Máš se učit, máš se učit, máš se učit." a bratránek u mě v pokoji bouchal do klavíru a ječel: "Pojď si zatancovat! Pojď si zatancovat!" Ne, nechci to svádět na bratránka, to v žádném případě. Já jsem o víkendu měla opakovat, ne se učit většinu otázek napoprvé. Byla to moje chyba.
Morální podpora od maminky byla na 1!
Pondělí. Slavnostní zahájení. Spolužačky, co šly už ten den, hrály všemi odstíny bílé a šedé. Strašně jsem se vyděsila. Na zkoušku jsem měla jít druhý den a věděla jsem, že toho moc neumím. Slavnostní zahájení bylo malinko rozpačité, takové stydlivé, ale docela milé. Domů mi nejel hodinu a půl autobus, musela pro mě přijet mamka (a pak zase rychle pelášila do práce). A tam to začalo. Jakmile se za mnou zabouchly domovní dveře, totálně jsem se sesypala. Nice neumím, nic jsem nestihla, nic jsem se nenaučila. Vnitřnosti z gumy, začala jsem zvracet. Žaludek se mi naposledy obrátil někdy v páté třídě, když jsem snědla buřta. Nakonec jsem se nějak zvedla, seřvala se, vlepila si pár facek a projela celou biologii. Trochu to ze mě spadlo. Po dvanácté jsem se doučila tři otázky na společenské védy (moje nejméně oblíbené právo a filozofie v českých zemích) a pak až do večer projížděla osnovu. Ke každé otázce jsem byla schopna něco říct. Knížky na češtinu jsem měla zpracované, během školního roku jsem poctivě přečetla všech 20 knih (to se taky každému nepovedlo), snažila jsem se uklidnit. Ale ta noc před maturitou byla jedna z nejhorších. Budila jsem se totálně zpocená, v hlavě se mi odehrávaly ty nejhorší hororové scény. Ráno v 6 jsem si oblékla šaty, natáhla silonky, do tašky hodila ty tunové desky plné otázek a nasedla do auta.
Dohrabala jsem se poslední stránky...
Moje zkouška měla začít až ve 12:20. Musela jsem celé dopoledně přetrpět u táty v práci. Stepovala jsem mu po dílně, přenášela na něj svou nervozitu, klapala jsem podpadky po kanceláři a nervózně listovala v deskách s otázkami. Pak jsem 20 minut seděla na záchodě. Hodinu jsem přesvědčovala své svědomí, že nejde o život. V půl dvanácté jsem vyrazila ke škole, po cestě to ze mě spadlo. Už jsem pro to nemohla nic udělat. Ať to dopadne jakkoliv, nic nezměním. Před zkouškou jsem byla abnormálně klidná. Losovali jsme si na počítači, já jsem zahajovala odpolední zkoušky, šla jsem ze všech předmětů jako první.
Začínala jsem českým jazykem. V hlavě jsem si přehrávala - Shakespeare, Shakespeare, chci strašně moc Shakespeara. Vytáhla jsem si Čapka, drama Matka. Tak strašně moc se mi ulevilo. Čapka jsem si přála celý svaťák. Na literárním semináři jsme ho brali celý měsíc a já hltala každé slovo. Už na potítku jsem věděla, že to mám v kapse. Zvládla jsem to s přehledem. Spolužák, co si mě byl poslechnout, řekl, že jsem to ze sebe hrozně rychle vysypala. Čapek byl skvělá volba. Potěšila jsem obě profesorky, taky ho žerou.
Angličtina. A hádejte, co jsem si vytáhla. Shakespeara. Byla jsem okamžitě klidná, na potítku jsem si sepsala myšlenky a šlo se na věc. Na profesorčiny otázky jsem reagovala okamžitě, docela jsem je i pobavila. Třeba když jsem vyprávěla Othella, prdla jsem do věty česky Kypr. Přísedící mě tiše opravila: "Sájprs!" a vůbec, obě mi šeptem hodně radily, když jsem něco špatně vyslovila. Povedla se mi třeba krásná chyba "childrens". Jinak jsem se snažila usmívat, přišlo mi to jako běžné zkoušení v hodině.
Před sebou jsem měla dvě nejhorší zkoušky. Jako první byly na řadě základy společenských věd. Sepsala jsem si na papírek tři čísla. 1 (základy filozofie a vznik filozofie v Řecku), 10 (filozofie 20. století) a 25 (Evropská unie). Otázky, které umím i pozpátku. Při klikání myší v losovacím zařízení jsem si v hlavě projížděla dokala 3 čísla. Vytáhla jsem si jedničku. Chápete to někdo? Otázka číslo jedna. Tu si nikdy nikdo nevytáhne! Na potítku jsem věděla, že tohle je prostě banální otázka. Zklidnila jsem se a při zkoušení jsem jela jak kombajn. Přísedící mi dělala naše zástupkyně školy, musím říct, že se mě párkrát snažila nachytat (u Pythagorových triád se jí to podařilo), jinak jsem odpověděla více méně na všechno. Odešla jsem jako vítěz.
Před biologií jsem ale znervózněla. Polovinu otázek jsem uměla jenom povrchně. Zase jsem si napsala tři čísla - 2 (virologie), 6 (genetika - málo oblíbená, ale já se jí tak bála, že jsem se jí prostě naučila) a 12 (ekologie). Ano, žádná z nich není o člověku, ale já ho prostě neuměla pořádně. Losovací zařízení, ta stejná situace. Vytáhla jsem si dvojku. Viry. Chápete to někdo? Nejjednodušší otázka z celé biologie, viry prostě umí všichni. A já si je vytáhla! Bůh stál při mně. Třídou se neslo tiché zasyčení mé spolužačky "Ty mrcho..." Sice se mi povedly dva roztomilé kixy - namísto nemoci šílených krav jsem řekla kravská demence, namísto slova karanténa jsem řekla inkubátor (předsedkyně se začala strašně smát), jinak jsem proplula bez zadrhnutí. Vyšla jsem jako vítěz. Spolužačky na mě možná byly trochu naštvané, vybrala jsem jim ty nejlepší otázky a odmaturovala úplně klidná.
Kdybyste mi někdo o svaťák řekl, že budu mít z ústních maturit samé jedničky, vysmála bych se Vám do obličeje.
Ale ono se mi to opravdu povedlo.
Měla jsem ohromné štěstí a hlavně velikánskou podporu. Děkuji Tlapce (i Čunčeti, samozřejmě!), Zo, Boudicce, Mečounovi a vůbec všem, co jste mi drželi palce!!! Určitě to dodalo sílu
Dostala jsem krásné knížky :-).
A co teď? Teď budu číst a číst a číst. Možná bych se mohla občas připravit na přijímačky. Ale hlavně budu číst. Založila jsem si nedávno čtenářský deník (tady na pise.cz), takže až tam budu mít nějaký nový příspěvek, určitě Vám hodím odkaz. O prázdniny chci taky rozjet 101/1001. A obecně teď budu mít čas psát sem zase o něčem jiném, než pořád jen o škole. Na červen mám dohodnutou hooodně zajímavou brigádu, tak uvidíme :-).