tlapka: Škoda té angličtiny, ale co už. Slovy klasika "Máme jich ještě pět!" A to je hlavní. Není možné, aby se inteligentní a přemýšlivý člověk jako ty někam nedostal. Samozřejmě, že se budou ptát na koníčky a oblíbenou barvu, při pedagogice je ohromně důležitá osobnost, to je jasná věc! Na zbytek přijímaček ohromně držím palce, až budou ty, o které ti půjde njevíc, dej vědět - přimluvím se u Čunčete!
S tou prací jsi ohromně dobrá, žes do toho vůbec šla - ještě, když jde o malotřídku! To je neskutečný záhul, a to ani nemusí jít o první zkušenost! S těmi (ne)oblíbenci je to přirozené. V každé větší skupině lidí to tak dojde. U učitelů je akorát důležité, aby se tím nenechali ovládnout k nějakým nespravedlnostem. Ale že k někomu máš méně vřelý vztah, to se prostě stává. I mně se občas v práci uleví, když zrovna nějaká/nějaký X. Y. dneska chybí. A přitom, když přijde, tak to vždycky spolu zvládneme. Jen to stojí víc snahy a energie...
Ten poslední odstavec... my bazén máme, ale jak popisuješ, jak všichni sousedi něco mají, tak jsem si úplně připadala jako loni v létě. 40° ještě v 8 večer, všichni u bazénů a grilů, hlasitá hudba, smích... a já jsem brečela do státnicových otázek, protože v těch podmínkách se prostě nešlo učit a všem jsem hrozně záviděla.
Dědovi moc držím palce a přeju rychlou rekonvalescenci! Ať vám při té práci na zahradě může pěkně radit!