strašilka: Když mi bylo asi šest, táta mi pustil horor 3:15 zemřeš. Fakt nevím, co tím sledoval, nebo proč to udělal, asi mi chtěl ukázat, že horory jsou vlastně "pohádka" - nebo tak nějak to tehdy zformuloval. No, ne náhodou jsem se pak následujících několik let ve 3:15 pravidelně budila - to jako nekecám. Šla jsem v noci na záchod - 3:15. V kuchyni jsme tehdy měli mikrovlnku naproti mým dveřím do pokoje (hold socialistický 2+1 byt), takže jsem čas viděla, kdykoli jsem někam šla. Dodnes si myslím, že jsem si to buzení ve 3:15 kvůli tomu hororu nějakým způsobem vsugerovala. Z dětství si toho pamatuji opravdu hodně, a jsem si jistá, že se mi to nikdy předtím nestalo. Možná i proto jsem se na začátku prázdnin bála jít na Lights Out, ale nakonec se ukázalo, že to byla vyloženě jen předvídatelná lekačka (což nic nemění na tom, že jsem se lekala, i když jsem to čekala - ale to je u mě normální, často něco vidím, ještě si v duchu stihnu říct, hlavně ať se nelekám, a leknu se stejně). Jako, ve finále mi to nevadilo, ale je to film, u kterého časem zapomenu, že jsem ho viděla. Ani se mi to moc nelíbilo.