Článek Milý deníčku...
Komentáře k článku: Milý deníčku...
am: Paráda vědět, že je na tom někdo hůř, než já 
Buď v klidu. Taky nesnáším nakupování, už jen představa, že dnes musím do kaufu, mě děsí. Nesnáším masy lidí. Jsem tlustá. Škola mě čeká taky, neudělala jsem diplomku a uvažuju o dalším studiu. Ztratila jsem prstýnek, který mi kdysi dala mamka. Dodnes mě to sejří. V baráku mám bordel, který nikdo neuklidí. Na zamilovaný páry už můžu jen koukat, páč já už zamilovaná nebudu. A nebo budu, ale jen platonicky, protože jsem vdaná. Ty máš tu výhodu, že to můžeš ještě prožít. 
Hudba v obchodě je nic proti tomu, když ti tady celé dopoledne kolegové zkouší zvonek, protože ten původní se rozbil. Máš chuť je zašlapat sto metrů pod zem i se zvonkem. Jo a taky jsem nejedla, čekám na oběd jako na boží smilování. Takže klidně můžeš být v klidu. 
---
am.pise.cz
hroznetajne:
Tak to jsem hned klidnější, že nejsem jediná, co ztratila milovaný prstýnek . Ale jsou prostě dny, kdy to na člověka všechno dopadne a teď se nabízí absolutně beznadějná deprese nebo absolutně beznadějí vztek .
Zkouška zvonku musí být očistec!
iva: Děkuju, děkuju, děkuju.
Hned je mi o něco lip. Podobne situace u mě nastavají při nákupech poměrně často. Jsem stará, tlustá a věčně bez peněz. A ty protivně mladé, štíhlé prodavačky TO VÍ!
hroznetajne: Není zač! Vítej v klubu zoufalců!
Jo, ty mrchy to ví!
"Můžu vám s něčím pomoci?" (medový úsměv) Grrrr! 
chaostheory®pismenkuje.cz: hihi, nakupování jsem nesnášela až do doby, kdy jsem začala chodit po nákupech sama žádná mamka, žadná kamarádka, žádný chlap. prostě sama. pokud je někdo se mnou, tak nákupy nesnáším i dnes
"knihy si musím půjčovat v knihovně jako naprostá socka" *smcih* v tom to mám teda úplně naopak, já naopak "nesnáším" ty lidi, co si koupí každý měsíc několik knih, a pak je nikdy nepřečtou. viz knihomolky-youtuberky. nechápu. knihovny jsou naopak super, a navíc ekologické.
a s tou tloušťkou... vítej v klubu 
dvoje super šaty jsem už prodala, protože jsem je nedopnula ani do půlky břicha. a ať dělám co dělám, těch 6kg dolů prostě nejde. s penězi jsem na tom taky podobně, co jsem začala pracovat, jsem na mizině atd atd. tuhle tvou náladu mám hodně často
a obdivuju tě, že jsi ty nákupy s mamkou a babičkami (!) zvládla. fakt obdiv 
hroznetajne: Jo, nakupuji taky ráda sama, ale málokdy se mi to poštěstí. Většinou musíme vyjet mimo město, když chceme koupit i obyčejný granule pro králíka, nemluvě o věcech jako jsou šaty, lepší oblečení, boty,...
Díky, že jsou na světě lidi, co neutrácí miliardu za nové knížky!!! Ty holky mi někdy taky lezou na nervy, připadám si se svými starými knihami z knihovny jak zaprděná konzerva . O kilech mluvit radši víc nebudu, nashromáždila jsem si sádlíčko za maturitu, přijímačky a teď mám sice hodně času, ale jsem taková lemra, až bych si normálně plivla do očí, kdyby to šlo .
Já tu náladu mívala dřív celkem pravidelně, za dob patnáctileté puberty, teď mě to tak nějak přepadlo nepřipravenou .
Moc Ti děkuji za milý komentář 
!
tlapka: Co se týče knížek, naprosto souhlasím. Poslední roky si vyloženě domů kupuju jen knížky, ke kterým se opravdu budu vracet. Knížky na jedno přečtení (nebo dokonce nedočtené)... sežerou tolik peněz, papíru i místa.
hroznetajne: Přesně tak, knihy, které stojí za to, aby se do nich investovalo. I když mám náladu si nějakou novou knihu koupit, většinou skončím u toho, že by mi stejně doma jenom trčela v polici a po prvním přečtení bych se k ní znovu nevrátila. Proč si to potom kupovat?!
adil: Hormonální vzteklina ? no koho nikdy nic aspoň trochu neštve ? neznám takového člověka
Tedy, pobavila jsem se - neber to tak, že na Tvůj účet, ale jak jsi to všechno vtipně napsala ! Na závěr, že babička před kabinku jen v podprsence? Věřím, že si to babička nepřečte...
ale jistě má smysl pro humor
---
adil.pise.cz
hroznetajne: Vždyť já vím .
Děkuji, je to pro mě nejlepší pochvala, když někoho rozesměji . Sice svým zoufalstvím, ale alespoň něco . Psala jsem to už s docela chladnou hlavou, jinak bych asi vymlátila klávesnici. Čelem .
No jo, obě jsou takové moc humorné. A zvlášť dohromady .
tlapka: Nechci provokovat... vidělas někdy nějaký díl Nákupných maniaček?
Taky nejsem nákupní typ, ale už jsem dosáhla toho stupně, že chápu, že je to občas nezbytné a až na nákupy bot (jsem vůbec ženská?) už je neprotrpím. Každopádně v té vaší sestavě... klobouk dolů, žes ty myšlenky udržela jen v hlavě. Tyhle stavy, kdy se nahromadí tolik problémů i "problémů" jsou dost zrádné. Jednou jsem takhle brečela, protože jsem si nakopla malíček u nohy, což byla poslední kapička do důkazu o *** světa.
No a k těm maniačkám, ty mě donutily málem vyrvat televizi i s kabelem a vyhodit ji z okna. Tenhle pořad jsem objevila přes státnicemi (mamka to zapnula asi v půlce, nevěděla jsem, o co jde). Byla tam slečna a pořád vykládala, jak je nervózní, jak to zvládne, a že záleží, jaké téma dostane. Tak jsem s ní soucítila, říkám si, chudák, taky se učí (asi na maturu, vypadala mladší než já), ještě jí u toho natáčí... TA PIP*KA ŘEŠILA, CO SI VYLOSUJE JAKO TÉMA OUTFITU, ABY SE MOHLA PŘEDHÁNĚT S JINÝMA PIP*KAMA! *bomba* *vrah*
*místo P bych dala jinou neznělou souhlásku, spíše předodásňovou
hroznetajne: Nákupní maniačky jsem si náhodou omylem taky pustila a chytla jsem u toho opravdu velikého rapla. Nejdřív jsem se těm holkám smála, potom mi jich bylo líto a nakonec se mi rapidně zvedl krevní tlak . Občas si říkám, že chci taky řešit barvu sukně a střih letní bundičky, protože jestli někoho baví přehrabovat se v cizím šatníku a vysmívat se mu za leopardí podprsenku, tak má lehký život! Obecně mi ten pořad přijde jako jeden veliký výsměch těm holkám, tohle přeci nemůžou v té televizi myslet vážně! Sice je absolutně zbytečné nechat se vytočit takovouhle blbostí, ale to se prostě nedá . Hnus. Ble .
Jako jednu babičku dávám, ale obě najednou, to je prostě lavina. Co slovo to perla, až jsem dělala, že k nim prostě nepatřím . Příští týden se plánuje nějaká vyjížďka za botami pro druhou babičku, ale si si najdu nějakou důležitou práci, zavařování okurek nebo klepání koberců, to je fuk . Ale ten očistec už nikdy!
Moc děkuji za milý komentář, Tlapko 
zlomenymec: Tak právě takový vztek jsem dneska zažil taky 
Protože:
1) Se mi naložily nějaké povinnosti
2) V gymu se nám vysklilo okno (kvůli vichřici)
3) Měl jsem problém s jedním elektronickým účtem
4) A HLAVNĚ JSEM SI ZAPOMNĚL SVAČINU
5) (zamilovaný páry všude kolem mě ani nezmiňuju)
Takže jsem byl v práci hladový, unavený a nepříjemný a čekal jsem, až přijde šéf, abych si mohl zaběhnout do obchodu něco koupit... pak už to bylo dobrý
Ale do tý doby jsem se fakt musel hodně přemáhat I jedna zákaznice mi říkala, že "tohle nejseš ty!"
Tak doufám že už je líp 
U mě už je to dobrý.
hroznetajne: No jo, chlapče, taky toho nemáš na svých bedrech málo! Zapomenutá svačina je absolutní tragédie! Takhle hloupě hazardovat se životem!
Jo jo, už je líp . Stačil jeden oběd a svět byl hned růžovější .
rebarbora: Ježíšmarjá, ten konec mě rozsekal Chápu, jak ses cítila Já tohle mívám občas při nákupech s mamkou, kdy ona ukořistí v každém obchodě něco a ještě ve výprodeji (a nejlíp mi pak vrazí ty tašky do ruky, ať si může v klidu prohlížet dál), zatímco na mě nemají absolutně nic nebo už to nemají v mé velikosti A když jsem hladová, taky mám tendenci ztrácet trpělivost 
Ale snažím se brzdit a neříct něco, co by mě pak zbytečně mrzelo, i když někdy je to fakt těžké 
Ale hormonální vztek mě chytá trochu jindy než z hladu To pak stačí jedna rádoby vtipná věta a buď bych vzteky vybouchla jak sopka nebo se rovnou rozbrečela (v závislosti na aktuálním stavu vydeptanosti) Prostě žencký JSOU labilní, no A nakupování DOKÁŽE být pěkná otrava 
hroznetajne: . Tak koukám, že v tom nejsem OPĚT sama . Jo, taky jsem nosila tašky, ale nosím je vždycky, takže jsem si zvykla .
Přesně tak, udržet se a neříct něco hodně ošklivého, to je prostě hrozně těžký . Labilní jsem bývala od 15 do 17 let od rána do večera, tak nějak jsem myslela, že už je to za mnou . A ono ne .
boudicca: Hormonální vzteklinu dostávám celkem často (naposledy dnes). Konečně díky tobě vím, jak ten stav pojmenovat! V poslední době dostávám i hormonální depku a to je pak teprve duo kombo, zvlášť, když se jedno přelévá v druhé. Nákupy mě nicméně uklidňují, nakupuju ráda (ale taky spíš sama,), shromažďování oblečků a bot považuji za nutné pro udržení dobré nálady.
hroznetajne: Hormonální depku znám taky, máš pravdu, je to děs.
Tak to jsi ten opak, co rád nakupuje. Závidím Ti ten kladný vztah .
frantiska: Ano, no nenudíš 
Možná by nebylo špatné si hned v průběhu takových zábavných dnů představovat, jak a co o tom napíšeš
hroznetajne: Ale jo, já to dělám, je to taková deformace, trochu . Pořád přemýšlím nad tím, že bych si to a to měla sepsat, abych to nezapomněla . Tohle bylo takové spontánnější .
radus: Joo... Je to dobrý... NEJSEM V TOM SAMA!!!!!
Nákupy teda můžu, ale přesně jak píše Chaoska... Musím na ně sama. Já teda jako nevím, jestli tak dobrá nakupovací kámoška jsem jen já 
... Ale vždycky trpělivě čekám, hodnotím vizuál v kabince a tak. Mně se takových služeb jaksi nedostává. Navíc se občas stalo, že jsme se podobně jako bábinky shodly na jednom kousku a oheň byl na střeše, že? Jo a jedno přiznání... Akce v Lidlu nemám šanci vystíhat. Ale mám v práci bezva pečovatelku 
a ta mi občas zajede "služebně" do Lidlu a doveze mi vytoužený kousek a občas ho jede i vrátit . Vždycky mi ale musí nahlásit, že podniká lov na Lidl věci, abych mohla správní radě tvrdit, že naše auto tam stojí pro klienty 
. Ale udělaly jsme to jen dvakrát 
. A pak mám být krutopřísná šéfka
A k prstýnkům a zamilovaným párům... Prstýnek jsem ztratila po prababičce. Po té mé nejúžasnější babičce. Když zemřela, předali mi ho v obálce v nemocnici... Ale byl mi trochu volný a prostě někde sklouznul. Ještě rok jsem se občas zastavila na ztráty a nálezy, ale takové štěstí jsem prostě neměla. No a ty páry už teď asi ignoruju nebo co. Když je nejhůř, vzpomenu si na kamarádčino: "Srovnej si, jak sis užila fesťák s NÍM předloni a bez NĚJ, zato se mnou, loni..."
hroznetajne: Děkuji Ti, Raduško, za úžasný komentář, vítej v klubu!
No jo, ono to nebude tak horký. Včera jsem náhodou zalezla se ségrou do obchodu a koupila si úžasný lakovky, neplánovaně! Ale celý nákup včetně placení nepřesahoval 10 minut. Prostě šup šup a čau . Daleko víc času jsem strávila u granulí pro králíky .
S Lidlem to máme podobně. Když něco s mamkou potřebujeme, vyšleme tam její kolegyni, která má vyučování až odpoledne. Já bych tam do té strkanice nešla ani za nic. Jednou tam prodávali akvarelové barvy, takže jsem se rozhodla, že tam o ně ráno budu bojovat, protože vypadaly fakt slušně. Všichni se přetahovali o prostěradla a malířských potřeb si nikdo ani nevšiml, takže jsem rychle čapla plátna a barvy a boxující ženský nechala za sebou.
Ten prstýnek Tě musel moc mrze. Zrovna nedávno se to stalo naší známé, dala si na zápěstí igelitku a když ji někde sundavala, strhla si nevědomky i náramek. Byl po její mamince, tak z toho byla chudák špatná. Já ten svůj dostala k 15. narozkám, tak pro mě byl taky cenný .
Počkej, takže singl dvča je lepší, než dovča po boku voňavého svalovce?
myfantasyworld: Já nesnáším nakupování potravin a hlavně, když jsme jezdili s přítelem do kauflandu, to jsem mu vždycky říkala, že budu chodit nakupovat sama. Pravidelně jsme se chytli. Teď zpětně mi to přijde vtipný, ale v tu dobu jsem byla tak naštvaná.
Ale chození po obchodních centrech a nakupování oblečení miluju a i kdybych se tam jen měla projít a nic si nekopit, ale to většinou stejně neodolám. A nejradši chodím s kamarádkou, protože to, když jsme takhle zašly do hračkárny, tak to bylo super, ty prodavačky si o nás musely myslet, že jsme se zbláznily. A ráda nakupuju i se ségrama a s rodičema.
Ale takové dny, kdy to na člověka dopadne taky znám, myslím si, že to je naprosto normální.
hroznetajne: Tak potraviny většinou nekupuji sama, vždycky jdeme s mamkou. Nesnáším na tom to, že člověk tu věc musí vzít do ruky pětkrát, než ji konečně doveze domů. Z regálu, na pás, z pásu do košíku, do auta, z auta domů, potom do lednice... to je prostě hrozně otravný! A když toho nakoupíme víc .
Tak takové to plácání se po obchodech moc nemusím, někdy mám náladu vlézt do drogérie a jenom se tak kochat, ale oblečení mně moc neba . Ale věřím, že když jde člověk s někým, s kým je sranda, tak se pobaví. Já takhle ráda nakupuji se sestrou, někdy je to fakt prča, hlavně ta mi vybere pár kousků, většinou se rozhodnu pro všechny a jde se .
Děkuji moc za milý komentář .
damn-girl: Yeaa! Tyhle hormonálnéí vzteky (jak ty říkáš) chytám taky. Nakupování mi nevadí. Ráda nakupuju. Často nakupuju. Jsem asi shopaholik... no to je jedno. Jestli ani s někym nedokážu nakupovat, tak to jsou babičky. Fuf! S nima do obchodu prostě ne a nebo s velkym sebezapřenim, kdy se pak nafukuju jako ropucha, abych vyrovnala nějaký ten vzniklý přetlak
hroznetajne: Tak to Ti závidím . Užívat si nákupy, eee, to neumím .
On je těžký s babičkami nakupovat cokoliv! Taky jsem vždycky nafučená jak největší puberťačka. Ale ono to prostě nejde jinak .
cayenne®blbne.cz: V mnoha bodech se poznávám. Díky tvému článku jsem ale došla k závěru, jaký jsem šťastlivec, že jsem nikdy nákupy neměla s mámou a oběma babičkami najednou (Nikdy na mě nebyly víc než dvě, naštěstí.) Z nakupování oblečení - když už to musí být - mám nejraději shánění věcí jako šála nebo rukavice, co se nemusí zkoušet (a pokud ano, tak se to dá navléknout docela rychle i bez kabinky). Naopak nakupování knížek, to by mě zruinovalo, kdyby mě někdo nehlídal. Zvlášť ve Finsku jsem si zvykla obcházet jejich antikvariáty, protože tam se dají najít skvosty za jedno dvě eura. No neberte to!!!
Ano a nejhorší je, když se začneš tvářit otráveně a všichni hned zjišťují, co se ti stalo, jestli ti snad někdo něco neudělal..... 
hroznetajne: Já jsem byla do té doby asi taky šťastlivec . Poučila jsem se a už vím, že nakupovat s babičkami a mamkou dohromady je smrtící koktejl .
Jo, to převlékání je děs. Vršky mi tak nevadí, jako třeba kalhoty. To se člověk musí kompletně odstrojit, v malé kabince se nasoukat do kalhot a pak to všechno sundat a zase se oblékat .
Já knížky moc nenakupuji, ale chápu Tvou lásku k antikvariátům. Nám ve městě zrušili poslední, co tu byl, vždycky to tam smrdělo marihuanou, tak asi proto to zrušili . Ale knihy tam byly fakt suprový . A lidi si podobná místa zamilovávají víc a víc .
zo: Fuj nakupování s babičkami teda! Mně nakupování nijak zvlášť nevadí, pokud je to jen s mamkou (protože mám štěstí a moje mamka je na tohle spíš jak dobrá kamarádka) nebo s kamarádkou, ale babička? Ne-e . Takže gratuluji k přežití smrtícího komba!
---
zo.pise.cz
hroznetajne: Jo, největší chyba mého života .
S mamkou je to taky nic moc, pořád mě nutí si něco zkoušet a to já bych nejraději popadla první triko a pelášila domů .
untitled: Milá Julie, ani netušíš, jak moc lituji, že jsem se k tvému blogu nedostala už dříve. Co článek, to perla. 
Doufám, že jsi dobře najezená a nehrozí tak, že bych ti třeba svými slovy dopomohla k nějakému tomu záchvatu hormonální vztekliny, ale říct to zkrátka musím. Bavila jsem od začátku do konce. Skvěle napsáno!
Ale z trochu vážnější stránky. Ani mě nemíjí stavy, kdy se vlastně ani nemuselo nic stát (nebo jde jen o nějakou maličkost), ale všechno je špatně. Vzpomenu si na všechny křivdy, které na mě svět napáchal a pokud mám k tomu ještě hlad... bohové hraňte všechno živé, neživé i mrtvém v mé blízkosti. Dřív to odnášely hlavně moje pěsti a stěny, teď už jenom nadávám a nadávám a to ideálně tak sprostě, že se hanbou otřesou všechny kostely, kláštery, synagogy a další v okruhu deseti kilometrů.
PS: Knihy nakupuji se sběratelskou obsesí. Není to moje vina! Nemůžu přece za to, že ještě nevymysleli sílu, která by mě dokázala dostat z knihkupectví, aniž bych si v ruce nesla další přírustek! 
hroznetajne: Jé, strašně moc jsi mě svou návštěvou potěšila! Jsem ráda, že jsem zase někoho pobavila svým neštěstím, to já ráda .
Přesně tak, člověk si potom vzpomene na všechny chyby a přešlapy a sype se to . Pěsti mám taky za sebou . Bušila jsem vždycky do polštářů, nebo švihala s oblečením hlava nehlava, až se páraly švy . Zničila jsem si tehdy asi dvě pyžama a nějakou tu mikinu, panebože, co s člověkem dokáže udělat záchvat vzteku . Od té doby, co jsem psala tento článek, jsem se nenaštvala. Když mě něco popudí, tak bouchnu dveřmi, odejdu a za chvíli je zase klid, ale takovéhle vzteky ne.
P.S.: Já to chápu . Jednou jsem se takhle zbláznila do kosmetiky a odejít s prázdnou z drogerie prostě neexistovalo! A knihy lezou do peněz podle mě ještě víc . Když je člověk nakupuje ve velkém .