Článek Takže asi takhle...
Komentáře k článku: Takže asi takhle...
iva: Tedy, v tobě je ale kus jezuity 
Tohle by mě nenapadlo, ani kdybych byla na PC a ne na mobilu 
damn-girl: Vím, že je to těžké, ale zvládnout to musíš, hlavně kvůli ní, sama by nechtěla, kdybys to nezvládla, to mi věř. Moc se drž, budu na tebe myslet... sice to asi situaci moc nezmění, ale minimálně tě to snad trošku potěší, že s tebou někdo další soucítí. Drž se, moc se drž, buď silná, zatni zuby... já vím, že se to lehce říká, těžce dělá... ale prosím 
Mnoho sil! 
mow: Jo, taky mi to chvilku dalo, než jsem zamodřil text myší. Moc smutný. Na jednu stranu chápu, že jsou situace, kdy nejde dělat vůbec nic. Ale není smyslem medícíny a lékařství bojovat za každou cenu? Zkoušet možné i nemožné? Vždycky je naděje. Drž se, Cácorko
---
mow.pise.cz
rebarbora: To je mi tak strašně líto 
Aspoň na dálku posílám vám oběma jedno podpůrné objetí 
boudicca: Držte se, Julinko, celá rodina. Stejným způsobem jsem přišla o babičku i já, takže vím, jak je to těžké, když už lékaři nedokážou pomoci a čeká se jen na odchod. Pokud už to vážně nejde jinak... Věnuj se jí, rozluč se s ní a pořádně si v sobě schovej vzpomínky na to dobré, co jste spolu prožily. Ve vzpomínkách s tebou bude napořád, neboj.
tlapka: Moc držím celé vaší rodině palce. Abyste to spolu zvládli. Kdybys kdykoli chtěla, napiš mi. Můžeme si psát o tomhle, o naprostých blbostech nebo spolu mlčet. Cokoli bys chtěla a mohlo ti ulevit.
atraktivnistrasilka: Už docela dlouhou dobu se nemůžu rozhodnout, jestli je horší strach nebo bezmoc. Když dojde na kombinaci obojího, je to fakt v pytli.
Věř nebo ne, zhruba vím, co asi zažíváš. Zhruba. Takže taky vím, jak moc je něco takovýho na levačku. Buďte silní, všichni. Pro babičku. Osud k ní není fér, takže rodina je teď do nejcennější, co má. A Julie... neznáme se samozřejmě osobně, ale můžu ti říct, že jestli má babička v něčem štěstí, pak je to fakt, že tě má za vnučku. Věř mi. V domově důchodců jsem slyšela spousty příběhů, a ne všechny byly veselé. Ne výjimečně jsem odtamtud odcházela se slzami v očích.
Přeji hodně sil jak tobě, tak celé rodině.
adil: Milá Julie,je mi to moc líto,ta bezmoc je k uzoufání,proč je babiččin osud ve stáří tak krutý,vám všem hodně sil, těžko se hledají slova útěchy i pro psychické povzbuzení, myslím na vás, je mi to líto
---
adil.pise.cz
iva: Takovéhle věci by se neměly stávat. Bohužel se stávají
Je mi to moc líto, Julinko
Babička má ale štěstí v neštěstí, že má vás. Že jí milujete, že o ní máte starost. Že, když už jí doktoři nepomůžou, neodvezli jste jí někam kamkoliv, ale máte ten dar jí dát najevo lásku a péči, byť, bohužel, paliativní. Jsou i určité organizace, které s paliativní péčí pomáhají a ulevují i nejbližší rodině.
Je mi opravdu moc líto, čím si teď prochízíte, ale závidím ti, že s babičkou můžeš být. Já to štěstí neměla a dodnes si to vyčítám.
radus: Julinko, je mi to moc líto. Nikdy nevím, jestli je lepší, když to přijde nečekaně nebo když získáváme čas ještě si říct spoustu důležitých věcí... Využij ten čas na maximum. A dovol si být smutná.
Nevím odkud přesně jsi, ale kdyby se někde ve vašem okolí nacházel mobilní hospic, doporučuju. Osobně znám tři a ve všech pracují opravdu skvělí lidé... Možná je to tím, že tohle je opravdu poslání a člověk na tuhle práci musí "mít koule". Mám poměrně čerstvou osobní zkušenost... A bylo to hrozně fajn, že tchán strávil ten čas s náma, stihli jsme si všechno říct, ležel na svém gaučíku u praskajícího krbu... Celé to dostalo úplně jiný rozměr. Péči poskytují lékaři, zdravotní sestry a pečovatelé, přijedou kdykoliv na zavolání, že se třeba přitížilo. Jsou laskaví a umí vyrobit držák na kapačku ze starého kovového věšáku na šaty...
Julinko, kdybych mohla posloužit aspoň vlídným slovem nebo radou, klidně se ozvi na mail... Adresu máš, kdyby náhodou ne, pisnu pak do komentáře.
Buď silná, myslím na tebe!
hroznetajne: Ještě jednou Vám všem moc děkuji za vstřícné a milé komentáře. Úplně každý jsem obrečela, hrozně jste mě dojímali. Děkuji a vážím si toho. Mám vás moc ráda, jste fajn parta lidí. Děkuji .
(Babička se ještě drží, ale je slabší a slabší. Nejspíš se to už nezlepší.)
lenča: To je smutné. Drž se, Julinko. I když Tě neznám, nikomu bych to nepřála. A vím, že Ty si to určitě nezasloužíš. Babičce bude dobře, neboj se. Být Tebou bych s ní teď trávila všechen svůj volný čas, to je asi nejlepší, co pro ni momentálně můžeš udělat
Drž se, Ty to zvládneš