Článek Zpátečka od... všeho?
Komentáře k článku: Zpátečka od... všeho?
radus: Kašli na to. Žij život tak, jak plyne. Každá doba nese něco svého. Naše doba nese tohle.
A jestli si chceš určité věci dát jako výzvu, tak si ji dej. Já sama se v těhle věcech ráda pozoruju...
radus: Dělala bych totéž. Ale můj život je teď tak primitivní 
Mimochodem stále ještě koukám na ten rozhovor a přijde mi, že je to spíš průših Emmy Smetany. Psycholožka je trošku afektovaná, trošku moc happy, ale přijde mi, že to má hlavu a patu. Emmu jsem nikdy moc nemusela, tak nevím, jestli to nejsou jen moje nesympatie. Nicméně rozhovor mě zaujal a velmi ladí do mého rozpoložení, kdy od včerejška čtu Hovory s Bohem.
hroznetajne: Jo, psycholožka říká docela zajímavé informace, ale rétoricky to trochu nezvládá. Něco mi na ní trošku vadí, ale nevím jak to přesně pojmenovat 
. Smetana, no, jak to říct a nebýt neslušná . V některých rozhovorech mi připadá docela informovaná, tady se jí to trošku nepodařilo... A sympatie/antipatie jsou věc druhá 
. Chladně vede úplně každý rozhovor, takže to tak prostě dělá a podle mě jí je u zadele, že se to jiným nelíbí .
damn-girl: Já jsem ten rozhovor viděla taky! už dvakrát! S prominutím mě tam dere Smetana, s psycholožkou jsem naopak dost v pohodě. Mně se její vystupování právě naopak líbilo, že s ejí nenechala semlet a hezky jí to vracela. Koulikrát jsem na to koukala s otevřenou pusou, že má vlastně pravdu! Říkala jsem si, proč mi to dávno nedošlo. V několika bodech jsem zase něco dokázala pochopit a kouknout se na to zase z jiného úhlu. Nejvíc mi utkvěly, pro mě, hlavní dvě věci... myšlenka, že na soc. sítích vidíme z těch životů jen ty dobré chvíle, nevidíme to špatné a věta, jak můžeme chtít něco a toužit potom, když jsme to ještě nezažili... joo a vlastně ještě jedna věc, ale tu už vím dávno... Pokud si člověk říká, že bude šťastnej až ve chvíli, kdy něčeho dosáhne, je to blbost. Musí být šťastnej teď a tady, protože až toho dosáhne, bude chtít už dávno něco jiného
hroznetajne: Tak to je fajn! Každému je sympatický někdo jiný, na mě osobně paní psycholožka dělala příšerný obličeje, ale tak... Můj dojem. To, co říkala ale bylo zajímavé, souhlasím .
Mně osobně utkvělo v paměti, že se děláme takoví, jaké si myslíme, že nás vidí ostatní, že odrazem se utváříme. Což teda není nic nového, spíš si to někdy neuvědomuji . A že na sociálních sítích není vidět proces, vždycky jenom výsledek a vzniká domněnka, že získat všechny ty věci je snadné .
Jo, to je taky pravda 
!
chaoska: ja myslim, ze tohle je dane hlavne tim, ze studujes a bydlis u rodicu. az budes bydlet sama a pracovat, tak si budes moci zivot prizpisobit vic bez techniky.
televizi nemam uz dlouhe dlouhe roky a nikdy ji uz mit nechci. na Facebooku jsem nebyla rok. Instagram jsem kdysi zrusila po par mesicich, kdyz jsem citila, ze me zacal nicit.
Notebook mam vylozene jen na filmy a na psani clanku sem. ale je jasne, ze pokud studujes, tak bez notebooku/pocitace je to nemozne (coz uz samo o sobe o sucasne "vychove statem" dost napovida).
kdyz jim nekde sama, tak si obcas ta sluchatka do usi dam, ale hodne jsem to omezila. u cteni naopak nic poslouchat nemuzu, rusi me to
hroznetajne: Jo, já vím. Máš pravdu, ale zase pořád přemýšlet, AŽ dodělám školu, AŽ budu víc nezávislá, AŽ nebudu bydlet s našima, to mě prostě už nebaví... Štve mě, že je to nastavený tak, že bez těch věcí dneska člověk obstojí ve společnosti velmi těžko. Mám jednu takovou spolužačku, která nemá soc. sítě a je strašně mimo všechny ostatní (ale já jí možná trošku závidím ). A to je prostě děsný. Snažím se si to všechno regulovat, Instagram mě taky ničil, ten po asi dvou letech by smazán a jsem ráda, že jsem to udělala. Po vysoké poletí celý facebook a nakonec mi zůstane asi jenom ten blog .
tlapka: Myslím, že tohle je zajímavé téma. Minimálně mně jsi nastínila nový úhel pohledu na věc. Nevím, jestli děkovat, protože mě to docela znervóznilo.
Doteď jsem si říkala, že dnes má velká část lidí, zejména mladých, ale nejen jich, problém se zabavit bez uvedených technologií. Viděla jsem to i na příměstském táboře - značná část dětí potřebovala nalajnovaný program. Když jsme jim dali půl hodinky, ať si PROSTĚ HRAJÍ, byli bezradní! 
Ale tohle, to je snad ještě větší problém. Pokud nejde o zábavu, ale o narušování schopnosti pracovat... i na sobě to cítím. Zabavit se bez technologií nemám problém. Ale pracovat bez nich... a nebo pracovat na nich soustředěně, bez vyrušování... to chce sakra odříkání a já na to ne vždy mám nervy. 
hroznetajne: Tak to mě moc těší!
Tak to máš sakra pravdu. Nechci znít nějak staře, ale taky mám ten pocit, že mladí dneska po ulici jdou jedině s mobilem v ruce (nebo je možné, že těch si všímám více než těch bez mobilu ).
Jo, je to těžký, pracovat na počítači chce dneska vážně disciplínu . Já teda odbíhám od práce hrozně... Někdy i sem.
myfantasyworld: Nad tímhle se zamýšlím dost často, také si uvědomuji, že hodně často beru do ruky telefon, což mi samotné vadí. Líbí se mi hození mobilu o zeď, to jsem si už také říkala. 
U knihy se soustředím pouze na knihu a většinou mám ztišený zvuk, nebo na telefon nereaguji. Nejradši čtu v klidu, i když jsem se naučila číst i v ruchu ulic a u televize, tak přesto není nad to si přečíst knihu v klidu.
Přes sociální sítě si píšu s ostatními, do notebooku si píšu vše, dělám fotky. A přesto, vypadnu ven bez telefonu jen se psem a foťákem a je to vždy to nejlepší, co můžu udělat, cítím se úžasně v přírodě zachytávat tu nádheru a jen si užívat okolí, ať už u našeho rybníka nebo v lese.
A co se týká ve městě, naučila jsem se nebrat na zastávce při čekání telefon, ale pozorovat okolí, sledovat ostatní a vždy, když ho vytáhnu, když mám to nutkání, přemůžu se a zandám ho zase zpátky.
Bohužel doba je taková, že bez té elektroniky už se těžko obejdeme a je to vidět všude kolem, pak už jen záleží, jak moc ti to vadí a jak jsi ochotná se toho vzdát. 
hroznetajne: Taky se snažím ho nevytahovat. Ale když je venku tma (což je teď už více a více), tak knihu vyndat nemůžu a jen tak koukat mě po 10 minutách dost nebaví . Čtení v klidu je samozřejmě nejefektivnější, ale mně připadá, jako kdyby mi to ticho nějak vadilo. No, hrozný prostě.
Já vím, je taková doba, ale mně to prostě nějak vadí. No asi stárnu 
.
adil: Přehnaná závislost na čemkoliv musí být zničující, pro mnohé je to jako droga,bez které se neobejdou...Já tomu naštěstí nepropadla,stačila jsem zestárnout^smich* a jediným táhlem k maličké závislosti je tenhle můj blog, kde se ze svých pocitů můžu vykecat je to taková moje "samomluva",kterou občas někdo zachytí a někdy mi na ni i odpoví
---
adil.pise.cz
hanicezvesnice: Tak jsem se do toho taky pustila a nevím proč, ale mám pocit, že Emma Smetana by jí do kafe nejradši rovnou přidala otrušík místo smetany. Tady mi nějak není sympatická ani jedna a ten napnelismus by se dal krájet, což nemám moc ráda. Ovšem myšlenka aktuální a bohužel s tím mám taky problém. Nevím co bych, sáhnu po mobilu, kde už mě nic nezajímá, ale sáhnu, abych opět zjistila, že mě tam nic nezajímá, nasejřim se na sebe, proč to teda dělám. Hodim mobil zpět na stůl, ležím sama se sebou a nadávám si, že ležím a nic nedělám. Tak radši sáhnu po mobilu, vždyť přece tam mám Solitaire! 
hroznetajne: Tak to je úplně přesně napsaný ten proces myšlenek v hlavě! Bože, to je tak trefné! Proč to děláme? Já si kolikrát připadám jak mentál .
zlomenymec: Taky jsem se na VŠ na sebe hrozně rozčílil, že už neudržím tolik pozornosti než dřív. Proto jsem se tak hrozně moc bránil chytrým telefonům (a i teď, když ho mám, se ho snažím používat co nejméně...) Protože ten si s sebou neseš všude, žejo... a s ním i možnost zabavit se... pořád na něco koukat atd.
Na tohle téma je hrozně pěkná kapitola Vnímání a pozornost z knížky Malá filozofie člověka (Jan Sokol). Přidávám úryvek posledního odstavce:
"Kdo si úplně navykl na televizní pozornost, těžko se už přiměje všimnout si také skutečnosti, která je daleko méně barevná, pestrá, pohyblivá a napínavá. Nakonec by se nám mohlo stát, že člověk skončí podobně jako třeba žába, která prý nehybné předměty vůbec nevidí. A ten, kdo nás dokáže krmit pestrými a mihotavými obrázky, nás bude schopen dostat kamkoli bude chtít."
A to psal v roce 2001...
hroznetajne: No já si zase říkám, že snad nejsem už tak stará, abych nevydržela déle poslouchat . A ono asi jo... Nemůžu všechno svádět na mobily .
TO JE SAKRA PRAVDA!
bella ferylis: Taky jsem nad tím nedávno přemýšlela, taky nemůžu číst knihu v klidu aniž bych nekontrolovala, jestli náhodou někdo nenapsal nebo odložit sluchátka...fuuha, to se musím nutit. Já osobně jsem uzavřela dohodu sama se sebou, že minimálně 2x do týdne půjdu na procházku bez sluchátek, bez hudby, bez podcastů, bez mobilu. A je to docela fajn.
hroznetajne: Je to příšerný. A čím víc toho ten telefon umí, tím je to horší .
Tak to nemá chybu. To se mi líbí! Na procházky chodím, ale s hudbou. Je pravda, že si někdy zbytečně moc zacpávám uši...
radus: Sluchátka!!! Mě moc bavilo chodit spoustu kilometrů, když jsem měla hudbu v uších. Akorát telefon prázdný a mp3 stále nemám zpět. No a je to prostě problém. Se sluchátky se mi chodilo lépe.
hroznetajne: Já taky ráda hodím s hudbou, ale... Prostě pak jinak vnímáš , a tak nějak ti to ovlivňuje proud myšlenek. Což je někdy žádoucí, někdy zas tolik ne .
boudicca: Rozhovor hodnotím jako zajímavý, ačkoliv Emma psycholožce zbytečně skáče do řeči a tlačí na logické vysvětlení jevů, které nevědecké veřejnosti bez odborného názvosloví vysvětlitelné prostě nejsou.
Sociální sítě mám ráda a sama i jejich obsah ráda tvořím. Sleduji svoji komfortní sociální bublinu, čili jen to, co mě baví, vzdělává a fakt to sledovat chci. Kdyby se ale naráz všechny vypnuly, asi jen pokrčím rameny a najdu si jiný způsob inspirace.
Myslím, že to lidi moc řeší. Anti-facebookové vlně vlastně vůbec nerozumím, k čemu je vlastně smazání do té doby aktivně využívaného Facebooku dobré? Pár kamarádů jsem tak ztratila, když ho zničehonic smazali a nenechali na sebe jiný kontakt. Taky bývám většinu dne online, ale právě FB je pro mě především komunikační a zpravodajský nástroj. Televizi nebo rádio doma nemám, zde mi způsobují silný nekomfort reklamy.
Mám ráda ty okamžiky, když jdu venku pěšky, jdu si zacvičit, cestuji nebo jsem prostě jen někde na návštěvě, v kavárně nebo u rodiny. Často pak nevytáhnu za celý den telefon z kabelky. Já techniku "vypínám" samovolně a zcela automaticky, když jsem venku nebo s lidmi. Zrovna čekání na zastávce je pro mě ale dobrá příležitosti pročíst si nové články nebo odpovědět na zprávy, aspoň tím pak nezabíjím čas doma. Taky je to úžasně praktické kvůli GPS, jízdním řádům atd. A že dnes v metru všichni koukají do obrazovek? Vždyť dříve koukali do novin, každá doba má to svoje.
hroznetajne: Díky moc za tvůj pohled!
Ono je to tak trošku o sebekázni. Jestli to dokážeš včas vypnout a vypustit, tak je to v pohodě. Já mám prostě pocit, že se v tom děsně plácám a ty věci mě nějak pohlcují a omezují a organizují a zabírají mi až moc prostoru v životě a myšlení. A nikam mě neposouvají a nic moc mi nepřináší. Já vím, moc se o tom dneska nakecá a všichni to furt řeší... Na druhou stranu je to něco relativně nového a otázkou je, jestli to skutečně v takové míře potřebujeme. A to, že sleduješ jenom obsah, který chceš, taky není úplně vždycky dobrý. Člověk si vytváří iluzi a může zapomenout, že je tu i druhá strana. No prostě sociální bubliny a tak podobně...
Samozřejmě si jsem vědoma všech výhod telefonu, využívám jo taky na spoustu věcí a ulehčuje mi cestování, komunikaci,... Ale někdy po něm sahám fakt zbytečně a neumím se plácnout přes ruku. A to mě štve .
boudicca: Ha, čekala jsem, kdo se s problematikou sociální bubliny ozve jako první. Na jednu stranu máš pravdu. Na druhou, zpravodajství a články sleduji z vícero zdrojů, tam bych o bublině asi nehovořila. A co se týče obsahu, který přidávají moji známí a kamarádi... Nevidím důvod, proč si "odpřátelit" někoho jen proto, že má jiný světonázor. Já s nimi ty názory velmi ráda proberu, ale ne online. Preferuji diskuze naživo, u piva nebo kávy. Takže prostě tyto lidi sice nechávám ve FB přátelích, ale mám u nich unfollow. Podobně i u těch, kteří přidávají obsah, který mě neoslovuje (typicky fotky dětiček ve větším množství). U Twitteru a Instagramu je to samozřejmě jednodušší, tam prostě sleduji jen ty, co mě něčím zaujali, typicky cestovatele, umělce nebo různé zajímavé lokální obchody. Je na každém, jakým způsobem sociální sítě využívá. Já třeba nevyhledávám veřejné diskuze, ty mi fakt způsobují bolení hlavy.
hroznetajne: Jasný, jasný, chápu . Děláš to dobře, ale... Všichni si prostě neověřují informace, nebo nepreferují kontakt s ostatními v reálném časoprostoru. Někteří prostě sklouznou do smyčky sociálních sítí a internetového prostoru, který prostě neodpovídá realitě. A já si občas říkám, jestli v tom taky nejedu. Pomalu upřednostňuji komunikaci na internetu. Upřednostňuji telefon před knihou. Seriál před jinou účinnosí. Není to jenom špatný, ale někdy toho je prostě moc. A mě štve, že se nechá tak ovládat.
A sociální bubliny, no, budeme v nich i kdybychom se tomu bránili. Ale podle mě je důležitý si to čas od času uvědomit . To je celý .
cayenne®blbne.cz: Dodnes jsem nevěděla, že DVTV vůbec existuje.
Pokud jde o téma diskuze, v mnoha ohledech bych souhlasila. Z toho důvodu se držím své stařičké Nokie, která internet nezvládá. A odmítám mít doma stabilní připojení - místo toho mám na měsíc 1,5 GB dat a když dojdou... tak musím do knihovny. Člověk si pak rozmyslí, kdy na ten internet opravdu potřebuje.
Určitě nemůžu tvrdit, že nejsem nepoznamenaná, ale snažím se to aspoň držet v rozumných mezích, abych nezapomněla, že život je i jinde než na síti. Zatím to vychází, tak snad to vydrží. A snad se i ostatním podaří dostat do nějakého režimu, který jim bude vyhovovat.
radus: Tak to je dost hustokrutopřísné! 1,5 GB dat na všechno?! To bych nedala. Přiznávám se. Nestačí mi to ani na telefonu a to mimo to lezu na net v práci a hojně doma... Ua!
A DVTV bylo dobré objevit
hroznetajne: Já mám 700 MB 
... Ano, nepustím si ani video, ale na Twitter a Píše mi to stačí .
cayenne®blbne.cz: Přesně tak: blog, e-mail, Wikipedie... Na tohle ta data v pohodě vystačí. Sledování videí si jen musím trochu naplánovat - buď do knihovny, nebo na víkend k příbuzným, kde je internet neomezený. Neštěstí jsou akorát přiblblé aktualizace, které jsem zakázala, kde to šlo, ale pořád tam nějak lezou 
hroznetajne: Ty jsi doma bez internetu? Dobrý! To je ještě víc hustý, než domácnost bez televize .
DVTV je super. Teda někdy bych moderátorům dala placáka na čelo, ale raději se dívám na jejich rozhovory, než na to, co produkuje dnes televize.