Jak se zrodil Quasimodo

PAMATUJETE, JAK JSEM POSRALA DVAKRÁT MAKRONKY? TVL JE TO TU ZASE... !!!

Řeknu to bez obalu – prostě mi je**o a já si chtěla taky upéct svůj vlastní kváskovej chleba. A protože je můj táta velký milovník a konzument chlebu obecně, chtěla jsem si u něj prostě udělat voko a zamachrovat, že mu upeču mezulána (< kdo poznal pohádku?).

Začala jsem zkoušet stravovat se podle zdravého talíře a hodně jsem načetla Margit Slimákovou. A Margit doporučuje v každém videu a článku KVÁSKOVÝ CHLEBA. A co řekne Margit, to platí, protože Margit je pro vyznavače teorie zdravého talíře bůh. Amen. 

Máme doma spoustu literatury, na instagramu jsem začínala být agresivní pokaždé, když na mě vylezl dokonalý pecen od Maškrtnice a jí podobných kvasolidí, že jsem si řekla, že TOHLE DOKÁŽU TAKY. Nastudovala jsem literaturu, načetla kvantum stránek a prohlédla si tisíce fotek zdarů i nezdarů, až jsem to měla sto chutí vzdát. Ale pak jsem si řekla – NOPE, mouku s vodou smíchá i malý děcko, tohle zvládnu taky a ukáže se, jaká jsem hospodyně. Pro svého potencionálního nastávajícího bych husu nechytla (< a teď poznáte pohádku?), tak alespoň ten chleba bych se mohla pokusit jednou v životě upéct. Prostě kvásek pro mě byl najednou duchovní cestou, chápeme se.

Sehnat si od někoho kvas je trapný. Neprocítíte své první plesnivění pracně budovaného kvásku, neprocítíte první chcípnutí vaší pracně založené kolonie moukychtivých bakterií. Prostě jsem si řekla, že tyhle peripetie si vyzkouším sama. A taky mám fobií z lidí a zazvonit u někoho doma, esi by mi nepůjčil kus svý zkvašený mouky, jsem se neodvažovala, ale pšt.

DEN 1

Nastal velký den. Přijela jsem od Martina domů a už se mi po něm stýskalo, tak jsem se rozhodla vypěstovat si něco živého pro mazlení doma v zavařovačce. Pojala jsem to odborně až vědecky. Vytiskla jsem si 2 postupy, které se mi líbily, protože popisovaly kvašení a jeho průběh jako pro kretény a k ruce vzala knížku. Nakonec jsem využila Maškrtnici a knížku, kvásek z knihy jsem pojmenovala "kvásek". A protože u nás doma je zima a ideální je teplota letní, pěkně jsem jim zahřála troubu na třicet a šoupla je tam bydlet. Zaznamenala jsem si do "protokolu" čas a datum založení, přidala drobnou poznámku, v čem se tyto dva kvásky liší a už se těšila na chleba. Protože já jsem nedočkavá minda, co by hned jedla, že jo. 

Postupuji vědecky. Hlavně nic nepodcenit. 

Přesné odvažování musí být. 

Osvědčila se mi. Je dražší, ale vyplatilo se. 

Kvásek je založen přesně 50 minut. Chodím ho kontrolovat a zpívat mu ukolébavky a nenápadně se ho ptám, jestli by se už nechtěl vtělit do chleba, když už je v tý troubě, že jo. 

Nic se neděje... 

DEN 2

Zvědavě nakukuju a neustále očichávám. Protože jsem kvasu dopřála teplo trouby, jeho vůně se poměrně rapidně změnila z "mouka-voda" na "něcosedějedoprdele". Jsem připravená na to, že kvas může nevonět až smrdět (acetonový zápach je prý už známka blížící se smrti), ale tohle je teda nic moc, respektive smrdí mi to docela fest. Zatím to jako chleba nevoní ani nevypadá, bojím se, že se to zvrhne v anarchii.

14 hodin odpoledne – PRVNĺ BUBLINKY! Na povrchu to jemně vaří a bublá, něco se děje, takže nemám 2 mrtvolné plivance ve sklenicích, ale skutečně asi něco živého. Možná novou politickou stranu. Snad demokratickou. 

První přikrmení zvířátek v 5 odpoledne, 24 hodin od založení. Nepoznám dehydratovaný kvas ani překrmeného líného pecivála, takže se řídím postupy Maškrtnice a knihy. Včera jsem po studijní dvouhodince zjistila, že hustší je lepší než řidší (myslela jsem, že je to naopak), tak se tím řídím. Přidávám mouku a vodu, zatím neodebírám žádné množství (budu toho později litovati). A zatím stále mám 2 laboratorní exempláře. Obávám se Sofiiny volby...  

8 večer – kvas leze ze skleničky!!! Mamka na mě chodí klepat co hodinu a začíná se bát, že jí tím kyselým sajrajtem nenaplním troubu. Malý Kvásek se skromně zdvojnásobil (pro orientaci jsem si dala na skleničky gumičky jako rysky), za to Maškrtnice otevírá víčko a plazí se ze sklenice ven. Bojím se, aby to v noci na mě nepřišlo a nechtělo mě to zardousit. Dávám pod ně mísu a ráno jsem připravena oba kvasy významně zredukovat a dokrmit. Ubíráním kvasu a přikrmováním jen malé části z něj se vyhnete právě takovému bouřlivému pubertálnímu nárůstu, ale tak chtěla jsem svým koloniím bakterií dopřát pořádné vyspívání se vším všudy, že jo.

Help.

DEN 3

Nevydržím to, očividně se kvasy nakrmily, takže je hned ráno kolem osmé profackuju – tedy zredukuju toho nakynutého šílence na 50 g kvásku, dokrmím a skromně nakrmím i prcka Kváska. Oba smrdí stejně odporně, ale není to acetonové nebo alkoholové, spíš takový JZD. V podstatě vytvářím hnůj... Oba bublinkují, dělají mi radost, protože to znamená, že žijou a jsou aktivní, takže zatím jsem žádného neusmrtila. Každý žije trošku jinak, ale oba dva aktivně!

Bubli bubli... 

DEN 5

Ano, včera jsem nezapsala protokol, protože vidím, že kvasům se daří. Dokrmuji a dokrmuji, udržuji v teple trouby (což se našim moc nelíbí, protože jim čas od času zatopím, ale chleba furt nikde, že jo...). Dostala jsem zkušený kvásek od mamčiny kolegyni, není ale úplně v kondici. A já kráva místo dokrmení jsem ho nadrženě práskla do PŠENIČNÉHO rozkvasu, čímž jsem ho asi poslala rovnou DO PRDELE. V podstatě jsem ho konvertovala nedobrovolně z žita na pšenici, uvidíme, co to s ním udělá, no. Pokusím se ho později z pšenice zase přeorientovat na žito, ale pochybuju, že je tohle vůbec možný, bože, jsem kráva.  Ale pár mikrogramů jsem použila do kvásku Maškrtnice, takže jsem provedla takové malé očkování a uvidíme, co se stane. Maškrtnici se daří podstatně lépe než Kváskovi. Pomalu se od odvažování dostávám do divokého odměřování VODVOKA, takže uvidíme, co se z experimentu jménem kváskový chleba stane...

LOOOOOOL

Můj první chleba – dopadl špatně. Jak jinak taky. Vybrala jsem si neuvěřitelně náročný recept a navíc poslala do hajzlu darovaný kvásek. Vím moc dobře, co všechno jsem podělala, takže můžu nadávat jen sama sobě. Velké ponaučení – na chleba prostě nemůžete spěchat. Musíte mu dát čas. Navíc když máte takhle mladý kvásek, nemůžete počítat s tím, že utáhne pšeničný chleba s vysokou hydratací. Prostě ne. Příště snížím laťku a zkusím nějaký chleba bez hnětení. Tu divnou placku jsem rozkrájela na plátky, opekla na pánvi jako bruschettu a navrch dala česnekovou pomazánku s ořechem a hrušku. Byla to nakonec docela žranice. 

DEN 8

Můj druhý chleba – Šumava bez hnětení pro naprosté kretény (jako jsem já). Pan Cuketka sliboval, že chleba zvládne každý, a měl pravdu. Mému mladému kvásku jsem pomohla špetkou sušeného droždí (pšššššt) a půlku chleba věnovala největší odbornici na pečivo – mé babičce. Večer psala SMS, že chleba je výborný. Jsem šťastná. Konečně. Protože jsem odjížděla, nechala jsem chleba tátovi, jen jsem skromně ochutnala. Byl super, žádný kyseláč, čehož jsem se obávala.

Zaděláno. 

Můj první chleba, co vypadá jako chleba a ne přejetý mrtvý zvíře. Měla jsem jen minikousek na degustaci. 

Před odjezdem na školu v přírodě jsem udělala onu Sofiinu volbu – smíchala jsem oba kvasy, zredukovala, nakrmila a šoupla do lednice. Sice byl doma taťka, ale vypadal, že má svých starostí dost, tak jsem ho nechtěla otravovat péčí o Quasimoda (ok, moc jsem mu nedůvěřovala, ale neříkejte mu to). Tak jsem ho bohatě nakrmila a šoupla do lednice. Kvásek, ne taťku. 

DEN 13

Mému Quasimodovi je 13 dní, v den příjezdu zadělávám další Šumavu bez hnětení a dávám přes noc kynout, tentokrát dvojitou dávku těsta. Jsem pyšná na to, že peču ze svého vlastního kvásku (který teprve bude postupným pečením vyzrávat). Ráno jsem zaspala, takže kynul o 2 hodin více, než měl, těsto zančně více lepilo,  přesto se mi chleba daří. Kyne jako divý stočený v ošatce, těsto je tekutější, ale protože peču v litinovém hrnci, nebojím se, že by se mi rozjelo (díky, pane Cuketko ještě jednou za recept pro nemehla). Bochník má krásně mechovou střídku, není kyselý a kůrka je dobře vypečená. Třeba by mi ho zkušené pekařky pohanily (já mám taky raději chleba s velkýma očima uprostřed, třeba jindy), ale rodina je spokojená a já se dmu pýchou.

Nevypadá, ale je jednou takový jako ten předešlý. Při vyklápění z ošatky se potrhal, proto má divný povrch, ale nazvěme to "rustikálním" provedením.

Střída celkem okys. 

A už nenápadně pokukuji po náročnějších receptech. Však já ten pšeničný vinohradský jednou pokořím!

P.S.: Kdo poznal obě dvě pohádky, nechť se v komentářích pochlubí a jako cenu mu pošlu pohled. Nebo chleba. Ale spíš ten pohled.

P.P.S: Už si pomalu píšu do wordu to-do list chlebů, který chci upéct. Jsem trapná, ale pečení chlebů jsou fakt silný emoce... Tak třeba zase příště trošku chlebově.