Komentáře k článku: Ahoj, strejdo...
zo: No jo, o mrtvých jen dobře... když není, co dobrého říct, tak se to těžko dodržuje. Tvého (pra)strýce si dokážu živě představit, přestože nikoho podobného naštěstí v blízkosti nemám.
Ale je to teď zvláštní čas... spousta lidí umírá. Jsou to třeba lidi, které jsem ani moc neznala, jen jsem je potkala, pozdravila, občas třeba prohodila nějaké to slovo. A pak najednou vidím parte a uvědomím si, že jsem je už sakra dlouho neviděla. A už ani neuvidím. Je to zvláštní pocit...
---
zo.pise.cz
hroznetajne: Pravda, umírá poslední dobou nějak moc lidí, známých, i neznámých. Že by znamení pro rok 2016? Snad ne?! :D
To uvědomění si, že toho člověka už vlastně nikdy nepotkáš je na tom to nejdivnější, souhlasím...
tlapka: Slyšela jsem, že v tomhle období statisticky roste počet úmrtí. Prý to souvisí s vyčerpáním organismu ze zimy.
Strýce je mi líto. Ani ne tak jeho smrti - vzhledem k diagnóze to muselo být asi vysvobození -, ale jak žil. To je škoda.
hroznetajne: Na druhou stranu, každý si můžeme zařídit život po svém. Ale ono je docela důležité chovat se k ostatním s určitou úctou a vychováním (k mladším, starším, cizím, příbuzným,...) a to on neuměl. Pak nastává otázka: jaký ten život vlastně měl?
Marně hledám odpověď...
primabalerina®svetu.cz: V létě jsem si prožila to samé, můj strejda také vydechl naposledy... Byl to ale člověk celý život naprosto zdravý. Infarkt. Věci se dějí, jen tak samy od sebe. Puf... Nezapomenu na něj.
hroznetajne: Nezapomenout je důležuté. Hlavně na ty lidi, co jsme měli rádi. :-)
marinka: S některýma lidma to je prostě těžký.A mít kolem sebe člověka s touhle povahou musí být náročný., ale z nějakýho důvodu ho těch pár lidí kolem přece jen mělo rádo...Fakt by se na něm nenašlo aspoň něco malinko pozitivního?
hroznetajne: Heh... Dokázal vydělat peníze (jakým způsobem tady nebudeme moc rozebírati). Ale bohužel. Nemám na něj jedinou dobrou vzpomínku. Snad někteří příbuzní ano. Ale každá hezká vzpomínka je na druhé straně zatížená kopcem těch černých.
alkoholik: Muj děd byl taky dost drsný člověk. Bába byla jeho služka, tata synek co poslechne na slovo, mama enom dalšá baba do rodiny sestra to samé a já? Mňa vychoval muj tata mírno ale dycky dyš sem za dědů měl jít jako malé fagan, bál sem sa. Bál sem sa a zároveň těšil. Bál bo mohel nět blbu naladu a šeckym nam nadat a těšil, bo teho hodně zažil a uměl dobře vykladat. Hodně lidí ho zná jako přísného, aj já si ho tak pametám, ale aj tak spomínám na to co mňa šecko naučil, jak na mňa byl přísný a až několik let po jeho smrti mi došlo že to myslel dobře, bo život není snadný a enom ti co se nezhruti po prvnim nezdaru a nevzdavaju sa to někde dotahnu.
hroznetajne: Mám velmi podobného dědu, takového svéráza s drsným humorem. Člověk ho musí pochopit, aby s ním dokázal vyjít.
Máš krásné vzpomínky na dědu, ty Ti nikdo nevezme :-)!