Třetí report z mé výzvy 101/1001 dní!
14. UDĚLAT EDĺČKOVI KRÁLIČĺ DORT
Už je to velký kluk. Pětileťáček mu teď říkáme. V přepočtu na lidský věk mu je něco okolo 45 let. No, ještě by to chtělo nějakou nevěstu. A kdyby někdo nevěděl, co je to králičí dort, přikládám foto. V podstatě to je zelenina a ovoce na talířku. Ale jakou mu to udělalo radost! Obloha zmizela do 10 minut! :D
Místo svíček mrkev. To je jasný.
18. KOUPIT SI KNIHU PRO RADOST
Knihy si moc nekupuji. Většinu (asi tak 95 %) knih si půjčuji v knihovně, protože se to prostě vyplatí. Málo kdy si koupím nějakou vlastní. Z finančního hlediska. Ale když už si nějakou jdu koupit, musí to pro mě být investice do budoucna. Nic, co vím, že odložím pro prvním přečtení a nikdy se k tomu nevrátím. Myslím, že mám doma knihovnu plnou knih, které mám skutečně ráda. A to se mi líbí. Ráda mám i Daniela Rhodese a protože knihovna od něj zakoupila jen 2 knihy, které jsem už dávno přelouskala, nedalo mi to a musela jsem si další od něj sehnat sama. Já vlastně ani nevím, proč mám jeho knihy tolik ráda. Píše hrozně divně. A možná proto se mi to líbí.
Recenze na tuto knihu i ukázky z ní najdete na mém čtenářském/...(takový můj vedlejšák :D).
34. NEPŘESTAT PŘISPĺVAT NA BLOG, OSLAVIT DALŠĺ VÝROČĺ
Juchůůů! Jsou to už dva roky, co si vedu tenhle blogový záznamníček a pořád mě to baví, stejně jako na začátku! Takže doufám, že příští rok tu ještě budu. Nebo ještě ten další. A další taky a prostě pořád. Více v tomto článku.
35. PŘEČĺST STARÉ DENĺKY A VYROVNAT SE S MINULOSTĺ
Nejsem si úplně jistá, jak moc to byl dobrý nápad. Moje deníky z bouřlivého mládí mě pořád straší. Vím o nich (a oni o mně!), číst jsem je nechtěla. Stalo se přesně to, co jsem předpokládala. Místo obřadního vymazání nepříjemných vzpomínek z minulosti, jsem si akorát rozjitřila staré rány. Chvílemi mě fakt nebavilo číst moje pubertální plky o nespravedlivém světě, trochu jsem se pobavila nad hrubkami typu mídlo a bidlet nebo nad obrovským nápisem přes celou dvoustránku JULIE JE SRAČKA A KUS HOVNA. Ach, ta sebeláska! Číst ty hodně citové a choulostivé poznámky mě bolelo, nejsem si úplně jistá, jestli byl ten správný čas na čtení starých poznámek. Každopádně jsem všechny deníky zapečetila (ano, opravdovou pečetí viz úkol 57 níže) a schovala hluboko do skříně. Hodlám se k nim vrátit, až mi bude 60 plus. Každopádně jsem teď díky pečetím daleko klidnější, že se mi v tom nikdo nebude přehrabovat. A pokud ano, tak to okamžitě poznám. Ve psaní deníků pokračuji i nadále. Je to skvělá psychická hygiena a úžasný nástroj na pozorování toho, jak se člověk posouvá kupředu.
47. JĺT NA PLES ČI PODOBNOU UDÁLOST, NA KTEROU BYCH JINAK VŮBEC NEŠLA
Myslela jsem, že tento úkol nesplním. Protože plesy jsou taková záležitost pro dva, že jo. A hned se ukáže, kdo je tam singl, že jo. A nemám zrovna milion kamarádek, které by se mnou obrážely plesy. A já rozhodně nejsem milovník akcí, kde je více než 10 lidí. A to plesy jsou. Takže plesík, na který jsem šla, byl maturitní ples sestřiny školy, na jehož začátku byla imatrikulace prváků. A sestra jakožto prvanda tam měla být přivítána na středoškolskou půdu (jestli se to tak dá říci). Tak jsem se přemohla a šla tam. A o nic úžasného jsem nepřišla. Jenom jsem se utvrdila v tom, že jsem měla daleko lepší maturák (ale pšt, nikomu ani muk).
57. NAUČIT SE PEČETIT
Hrozně jsem se zamilovala do psaní dopisů. A co by to bylo za dopisy, kdyby neměly pořádnou pečeť (no přeci dopisy bez pečetě?)? Pečetní vosky a pečetidla jsem hledala všude možně po internetu, až jsem je objevila v jednom krámku v Praze, který byl specializovaný na výtvarné potřeby. Měli tam úplně všechno. Pečetidla neměla sice žádné úžasné ornamenty, ale vybrat se dalo. Ohromně mě tahle starodávná praktika lákala. Má to své kouzlo. Každou pečeť dělám s takovým malým obřadem a nemůžu se dočkat, až budu psát další dopis a opatřovat ho novou pečetí. Pro mě to byla láska na první pohled. A jsem fakt ráda, že jsem pečetění zařadila do výzvy, jsem si 100% jistá, že bych se k tomu jinak nedokopala.
66. JĺT DO KINA NA 5 FILMŮ
Hledá se Dory - pokračování legendární pohádky Hledá se Nemo. Jako pravá fanynka Nema jsem nemohla odolat. Normálně animáky nemusím, ale Nemo je moje srdeční záležitost, takže u druhého dílu jsem dojetím utírala slzy. Ta pohádka je půlka mého dětství. Měl bys plavat, měl bys plavat, měl bys plávat plávat plávat, když nevíš co, tak plav!
Dítě Bridget Jonesové – Docela fajn film, který pro mě byl takovou nostalgií. Více jsem o něm psala ZDE.
Anděl páně 2 – moc krásná pohádka, která mi pomohla vánočně se naladit. Pokud máte rádi první díl, dvojka vás už třeba jen z nostalgie nadchne taky.
Jackie – příběh o tom, jak se manželka amerického prezidenta Kennedyho srovnávala s jeho smrtí. Musím říct, že N. Portman byla v hlavní roli úžasná, ale co jsem na celém filmu prožívala nejvíce, byla hudba. Ta mi doslova vlezla pod kůži (taky má myslím nominaci na Oscara).
Bába z ledu – příběh o ženě, která se plahočí v nepříjemných rodinných vztazích. A tak pro ni náhlé objevení lásky představuje nové rozptýlení. Více o Jackie a Bábě z ledu jsem psala ZDE.
67. 3x ZAJĺT DO KOSTELA A NADECHNOUT SE TÉ ATMOSFÉRY
Musím se přiznat, že kostely mě (jakožto stavby) nepřestávají uchvacovat. A navštěvovat je jistě budu vesele dál :-). U těchto 3 jistě neskončím.
Koste sv. Jakuba v Brně
Kostel v Levoči
Kostel na Staroměstském náměstí
79. DOKONČIT KNIŽNĺ VÝZVU 2016 NA DATABÁZI A NAJĺT SI NĚJAKOU NOVOU
Tak jsem výzvu nakonec přeci jen pokořila. A jsem ráda, že Databáze knih udělala novou. Jsem s vedením čtenářské výzvy na jejich webu moc spokojená a plnění mě moc baví. Moje shrnutí výzvy 2016 najdete ZDE. "Databázáckou" výzvu pro rok 2017 najdete TADY. Zapojit se může každý, je to zadarmo a čistě jen pro zábavu :-).