Článek Asi jsem z písku
Komentáře k článku: Asi jsem z písku
chaostheory®pismenkuje.cz: presne jak pises na zacatku - tohle muze rict jen ten, kdo nestudoval, nebo na to uz zapomnel.
jak ja ti rozumim. me bavilo se ucit, na bakalari jsem mela cerveny diplom, magistra jsem dokoncila jako jedna z prvnich, slo mi to. ale vsechny ty nervy za tim... 
no a pak prisel totalni syndrom vyhoreni, bylo mi fyzicky spatne jen z te predstavy, ze bych se musela ucit. nekolikrat se mi behem toho udelalo fakt zle. a dal uz to proste neslo.
myslim, ze clovek proste bud jede setrvacnosti a da to, nebo uz se to dostane do toho stadia, ktere popisuju, a dal uz to proste nejde.
jinak to, ze se nemuzes ucit dopredu, mi prijde normalni. mela jsem to taky tak, a dodnes mi prijde blbost se dopredu ucit 
vsechno bych to zapomnela (ano, debilni cesky styl "vyuky")
drzim moc palce 
hroznetajne: Jo jo. Teď už chápu, když nám říkali, že nás to dodělá menší polovina. A to jsem jim nevěřila, protože se mi prvák zdál docela v pohodě. Teď už vidím, že dodělat školu vyžaduje psychickou odolnost, výdrž a strašně moc elánu. A to, že se člověk umí učit, vlastně ani nemusí být na prvním místě...
U nás se některé holky učí dopředu průběžně v semestru a závidím jim ten jejich klid. Nebo to možná hrajou, ale připadají mi až stoicky klidné před každou zkouškou a tak nějak o hodně víc navrčené, než ostatní. Taky bych to chtěla takhle umět . Ale o abych jenom ležela v knihách a nic jiného nedělala.
Děkuji Ti, jsi zlato 
.
atraktivnistrasilka: Na VŠ nejsem, ale to, co popisuješ, znám. Už teď. Věř tomu nebo ne, ale jsem si na 100 % jistá, že jestli na nějakou VŠ půjdu, “dopadnu” úplně stejně. Taky mi všichni pořád říkají, že čím víc toho budu mít za sebou, tím otrkanější budu, ale asi tím, že jsem nenapravitelná celkově a ze všeho se vždycky oklepu, to tak nemám. Taky. Přesně jak říkáš, akorát se to přikrmí.
Nejhorší jsou na tom ty fyzické projevy - z mého pohledu. Ten stres tělo ničí. Já osobně se psychicky oklepu, ale štve mě, že ničím tu schránku. Vždyť to za to nestojí. Ale to si můžem říkat pořád dokola, že.
Škola je pro mě, říkám naprosto upřímně, utrpení. Nemůžu se dočkat, až ze vzdělávacího procesu vypadnu. Moje třídní pár měsíců nazpět rodičům na třídních schůzkách řekla, že by dneska nechtěla být mladá, protože to máme hodně těžký. Myšleno prosadit se. Je fakt, že ta doba je jinde, nároky často taky. Je to stres, stres, stres.
Julie, upřímně. Věřím, že tu školu zvládneš. Strašně moc ti to přeju. Ale psychika je fakt sviň a znepříjemňuje to fest.
No, takže tak. Snad tu někdo napíše něco, co ti pomůže víc.
hroznetajne: No jo, mám pocit, že se odolnější vůči stresu stát ani nemůžu, protože obtížnost zkoušek se nenápadně zvyšuje. Nabaluje se další a další učivo, je toho víc a víc. V podstatě se učím stále to stejné dokola, jenom v horší a horší podobě. Takže je otázkou, jestli já někdy vůbec budu klidná . Asi ne-e .
Přesně tak. Duševně se z toho nějak oklepeš, zapomeneš na ten stres, co jsi zažívala. Já jsem třeba už částečně vytěsnila pocity z maturity. Ale když si pročítám třeba články z toho období, vnímám, že to pro mě byl tehdy příšerný stres a strach. On člověk přirozeně zapomíná to špatné. A mně přijde, že to vždycky tak nějak pozapomenu a v novém zkouškovém to do mě prostě uhodí a já jsem absolutně mimo z toho, jak to OPĚT nezvládám. V tomhle mi VŠ oproti střední nevyhovuje. Na střední testy přicházely průběžně. Tady máš několik měsíců klid a potom přijde jenom období koncentrovaného stresu. A tělu to ubližuje strašně. To máš pravdu. Jenomže to prostě nejde ovlivnit. Člověk si nemůže poručit, že se přestane stresovat .
boudicca: Ajajaj, chuďátko. 
Já se v prváku stresovala taky hodně, a stejně jsem jeden předmět nezvládla. Ve druháku mě v lednu kvůli tomuto opakovanému předmětu málem vyhodili ze školy; zachránila mě "blahosklonnost" vyučující, co mi na úplně posledním možném pokusu přidala bod, abych udělala zápočet. To už jsem ale byla s potupným vyhazovem smířená a vlastně se na něj dost těšila, že budu mít konečně pokoj, bakaláře si dodělám dálkově na nějaké soukromé ekonomce, kde se to tolik nehrotí. Od té doby stres nezažívám, jen tedy dvojité státnice byly náročné. Teď na navazujícím už naštěstí studuji to, co mě baví, do školy chodím ráda a na zkoušky si jen stačí přečíst zápisky ze cvik.
Držím palce, ať se to u tebe taky poddá, jen doufám, že klidnějším způsobem než u mě.
hroznetajne: No to je taky hrozný, když celá tvoje studentská kariéra vlastně visí na jedné nějaké zkoušce . Mně se tenhle semestr poprvé nepodařilo napsat jeden zápočtový test a musela jsem jít na opravný. A to mě teda srazilo. Vím, že jsou studenti, co píšou nadvakrát snad všechno, ale mně se zatím dařilo všechno a ten pocit, že jdu vlastně na druhý pokus, mě hodně vystresoval .
Děkuji Ti, jsi hodná . Snad časem ano .
boudicca: Jojo, já na bakaláři chodila na první termín okouknout náročnost testu. A jsem se divila, že mám průměr 3,2. 
boudicca: My máme na MUNI hlavně tři pokusy. A u druhého zápisu neúspěšně absolvovaného předmětu další 2, takže celkem 5 pokusů na předmět. Většinou je to těžce v pohodě, ale i tak existuje spousta "lítacích" předmětů, kde to polovina ročníku ani na ten 3. pokus nedá a značná část o rok později na daném předmětů vyletí. Na tom mém předmětu tehdy opakovalo 7 z 11 a 4 studenti byli o rok později "odejiti".
hroznetajne: Jo jo, máme to stejně. Na všechno jsou většinou 3 pokusy, případně si předmět zapíšeme znovu a pak následují další 3 pokusy (pak už bohužel konečná).
Zase si člověk říká, že někde ten filtr studentů udělat musí ...
boudicca: No vidíš, tak co se stresuješ? Mám kolem sebe plno lidí, co chodí na školy, kde je pokus jenom jeden na semestr, tam je ten stres oprávněný. Vždyť my to máme přeci v pohodě. Když to nevyjde na první pokus, tak na druhý nebo třetí už jo. 
hroznetajne: Haha, tohle slyším pořád . Jo, máš pravdu, jenomže ty jsi mě neviděla, jak jsem vypadala, když jsem šla psát ten druhý pokus ...
damn-girl: Tak tyhle stavy znám, moc dobře. Ne ze školy, ale z práce. teď už vím, že nemá ceu se takhle ničit, protože s tím pak přicházejí další zdravotní komplikace a hrozně těžce se z toho dostává. Teď už vím, že potkat mě to znova a neustupovat to, utíkám daleko, daleko pryč od toho. Drž se! .-)
hroznetajne: Jo jo, vím to, stejně ale nevím, co s tím mám dělat... . Já bohužel utéct nemůžu. Teda můžu, ale pochybuji, že bych v životě někdy našla sílu na dokončení studia . Takže buď teď, nebo nikdy.
adil: Ale ne, určitě nejsi z písku, ale odhaduji, že velice zodpovědné děvče, proto ty stresové situace. Držím Ti palce,zvládneš to
---
adil.pise.cz
tlapka: Juli, zlato! 
Je mi hrozně líto, jak se během zkouškového trápíš. Z našeho psaného kontaktu vím, že si dokážeš strašně moc z té školy vzít, že se do těch dětí dokážeš vcítit, že nad tím umíš přemýšlet tak, jak mně nebylo úplně dáno. Možná, že právě ta tvá zodpovědnost ti to komplikuje, protože pak máš na sebe vysoké nároky.
Hrozně ráda bych ti napsala něco povzbudivého. Ať si představíš zkoušejícího na záchodě. Jak na to budeš v důchodu vzpomínat s úsměvem (a pak si uvědomím, že naše generace už se důchodu nedožije ). Je to náročné. U tebe je problém v tom, že máš pětileté studium - kdyby ne, dalo by se lépe říct - jsi v půlce, to už dáš.
Můj drahý nechal na bakaláři zdraví. Zlomilo ho to. Musel školu i přerušit. Žádná škola za zdraví nestojí!
Jsem čím dál vděčnější za to, že jsem vystudovala, jak jsem vystudovala. Ke konci jsem si taky hrábla, ale naštěstí se to u mě zlomilo do nasranosti, takže jsem klela jako dlaždič a byla vzteklá. Nicméně pořád mi to připadá jako ta lepší varianta.
Ty máš na to naučit se na každou zkoušku. Včetně téhle, kterou máš navíc. Akorát holt to chce více pokusů.
Kdybych ti mohla jakkoli pomoct, ať už by sis chtěla jen tak popovídat (o zkouškách i o čemkoliv jiném), neváhej mi napsat. Přinejhorším mám vždycky v rukávu nějakou hovadinu z domu nebo práce, nad kterou se dá hloubat o absurditě světa.
hroznetajne: Ty jsi zlato !
Jo jo, nejspíš to tak bude. Jenomže já jsem prostě nepoučitelná. Skoro pokaždé si řeknu, že ten stres byl úplně zbytečný. A stejně se stresuju, takže ono je to se mnou těžký . Já si myslím, že mi prostě nevyhovuje to střídání zkoušek a "nezkoušek". Protože chodit do školy a nasávat nové vědomosti mě neskutečně nabíjí. Ale potom přijde příšerné období plné stresu, které mě úplně ničí. A zase si během semestru odvyknu a zase přijde vlna stresu. Kdyby to bylo jako na gymplu - pravidelně se připravovat, průběžné zkoušení... Vím, v podmínkách na VŠ to není možné. Ale furt jsem si na ten systém nezvykla. A asi jen tak ani nezvyknu.
tak to věřím, že ho to sebralo. U nás už jsou lidé, co to vzdali, ale není jich mnoho. Spíše ojedinělé případy, stále je nás veliká masa. Tak si říkám, kdy přijde nějaký ten větší mlýn, co nás protřídí. Pro mě je třídění teda každý test .
A víš co? Já si taky málo věřím. To je hrozný se mnou už ale.
Jsi moc hodná, Tlapko, děkuji Ti za milá slova .
sayonara: Zkouškové je zlo, taky si na to vzpomínám. Ale i tak, i když jsem vlastně skoro nestudent, si myslím, že studenti se mají nejlíp, promiň, že ti to tak kazím.
Utekla jsem celkem asi pětkrát z místnosti, kde se zkoušelo, párkrát jsem si dala psaní protokolů přes noc, jednou jsme měli hromadné psaní úkolu z elektrodynamiky s ostatními spolužáky, kterému jsem vůbec nerozuměla... I když to bylo psycho, tak to bylo dobré psycho. Ale možná každý člověk není pro každou školu a každá škola není pro každého.
hroznetajne: V pohodě . Já jak jsem v tom, tak to tak asi nevidím .
Není psycho jako psycho . Ale je dost možné, že na to psycho budu za pár let vzpomínat jako na dobré psycho i přesto, že teď je to hodně, ale hodně špatný psycho .
Jo jo, to si taky myslím.
sayonara: Možná jo. Já jsem se taky na několika zkouškách klepala fakt hodně, pak jsem měla tayky takové fyziologické projevy nervozity a stresu, říkala jsem si, že tohle už nikdy víc a jestli to mám vlastně zapotřebí... Ale jo.
hroznetajne: Jo, přesně, taky si říkám, že to vlastně nemám zapotřebí. Ale když jsem na místě, můžu si říkat cokoliv .
myfantasyworld: Na VŠ jsem nechodila, takže nevím, neumím posoudit, vím jen z povídání ostatních, jak se tím stresují, kamarádka mi pořád taky píše, co má za zkoušky a jak je z toho vynervovaná a tak, takže si myslím, že to tak má hodně lidí.
Já si myslím, že u tebe to hodně dělá ranní vstávání a dojíždění a pozdní návraty domů, to je hodně na psychiku, to se prostě na té psychice podepíše hodně a nechápu, kolik lidí takhle dokáže dojíždět do práce, já jezdila pár dnů a byla jsem vyřízená.
Já mám problém před každým pohovorem, jsem ve stresu a potí se mi ruce (což je dost problém vzhledem k tomu, že podáváš ruku), ale už to není tak hrozný jako zezačátku po absolvování více pohovorů, už vím i kolikrát na co se zeptat.
Budu ti držet palce, aby to bylo lepší. 
hroznetajne: No ono to chodí ve vlnách neustále se opakujícího zkouškového . Takže přes semestr to vypadá jako pohoda (a většinou to pohoda i celkem je), ale jakmile začnou zkoušky, pro všechny studenty začíná perné období .
Naštěstí v době zkoušek na vyučování nejezdím, takže jsem doma a můžu se učit. Většinou. Ale jo, po tom náročným semestru jsem toho měla trochu plný zuby .
Myslím, že pohovory jsou něco dost podobného. A tam na tom lidem záleží někdy i víc než na úspěšném složení zkoušky, protože o práci se dneska musí holt bojovat. Ale když získáš zkušenosti, tak víš, na co se tě asi budou ptát . Já ještě žádný pohovor nedělala, ale dokážu si představit tu nervozitu. Brrr...
Děkuji Ti!
brutally-honest: Považuju se celkem za flegmatika, ale stejně jsem si na vejšce užila obrovské množství stresu. Ale je fakt, že časem člověk ty negativní věci zapomíná, a osobně mám teď dost dobrý pocit z toho, co všechno jsem dokázala překonat :- D
Jediná technika zvládání stresu, co mi (minimálně jednou) trochu fungovala, byl přístup jako k mozkomorům – teď nemyslím čokoládu, ale myslet na nějakou ultra šťastnou vzpomínku :- ) Ale v atmosféře zkouškovýho a zvlášť přímo na zkoušce je myslím klidných jen pár ultra odolných jedinců... nebo to jen dokážou dobře zahrát :- )
hroznetajne: Jo jo, přesně takhle to mám s prvákem. Určitě jsem zažívala něco hodně podobného, ale mozek to vytěsnil a teď na to pohlížím jako na "pohodový" rok, i když to tak asi úplně nebylo .
To je dobrá technika. Mně trochu pomáhá dělat něco jiného, třeba koukat na film nebo číst knížku. Sice se na to tolik nesoustředím, ale pořád lepší, než pár hodin před zkouškou brejlit do papírů a ještě víc se stresovat tím, jak to neumím. Jenomže někdy jsem tak příšerně roztěkaná, že jenom koukám do blba a čekám na popravu .
radus: Jsem stejný tip. Neumím dělat nic dopředu a postupně. Někdy je to koudel u zadku jindy využívám chutě na danou věc. Třeba když jsem psala diplomku... Pokud jsem najednou dostala nějaký spásný nápad a bavilo mě to, psala jsem a psala, párkrát jsem začala v 9 večer a končila v 6 ráno. Je fajn, že si uvědomuješ, jaký jsi typ. Tím začni. Člověk se musí hlavně popasovat sám se sebou.
Já na zkoušky chodila s valounem tyrkysu v kapse saka a v kabelce se krčila plastová beruška pro štěstí. Zkus, jestli ti talismany nějak nepomůžou.
Hlavně si jeď svoje blues
A když už se nám v komentářích sešly naše hororové zážitky. Tak já bojovala se starými jazyky. Povinně jsme měli 4 semestry hebrejštiny nebo řečtiny (možnost výběru) a pak 2 semestry latiny. Z hebre jsem dva semestry neudělala zápočet I, takže mi paní doktorka doporučila "zvolit jiný jazyk". Ve druháku jsem tedy s prváky začínala s řečtinou. Nakonec jsem ji vydřela a zkoušku udělala s odřenýma ušima na 3. Ovšem latina!!! Přednášející byla super, latina se mi vždycky líbila. Ale! To jsem nevěděla, jak je to těžkéééé!!! Zkoušející šlo o to, abychom uměli, ne aby nás vylila. Stanovila nějaké procentuální zásady a mi psali, dokud ten test nenapsali dobře. Každé cvičení v testu jsme museli mít tuším na 75%. Tento zápočtový test jsem psala jedno léto celkem 16x. Už už jsem se smiřovala s vyhazovem, že to prostě do srpna a uzavření indexu nestihnu a nakonec jo.
hroznetajne: Přesně jak píšeš, zatím vedu největší boj sama se sebou . A to neřeším nějaké "on si na mě zasednul" nebo "ona to naschvál polovině ročníku nedává", zatím jsou všichni vyučující hodní, jenom já se takhle nenápadně zabíjím zaživa .
Talismany jsou super ! Taky nějaké mám, ale většinou na ně zapomenu .
Panebože, tak to je ošklivý zážitek. 16x písemku. To už bych to asi k smrti nenáviděla . My máme maximálně 3 pokusy a potom zápis předmětu v dalším roce znovu. Což zní příjemně, ale je to hrozná komplikace do budoucna, protože na předměty nám většinou navazují jiné, a tak člověk už v prváku může vědět, že bude studium prodlužovat o rok , protože nezvládl prvácký předmět, na který navazuje 5 dalších předmětů a ke kterým je bez úspěšné zkoušky nepustí. Bohužel se stává i to, že někdo vybouchne u závěrečných zkoušek a i když překonal skoro celou školu, ve výsledku ji nemá. A i tací žijou dál...
cayenne®blbne.cz: Že je VŠ lehárko a pohoda, že je to nejhezčí životní období a mám si ho užívat, že už to bude jenom horší... Ano, to jsem slyšela už mnohokrát. A vždycky mám chuť toho člověka nakopat do pozadí. Já naopak tvrdím, že každá škola je náročná, pokud ji chceš dělat pořádně. Taky se snažím se známkami nestresovat, ale když mě tak hrozně štve, že je někdo lepší! Po každé zkoušce si říkám, že tu příští už nebudu tak hrotit... a stejně ji hrotím. Asi je to normální. Asi nezbývá než to nějak přežít. Zkouškové naštěstí netrvá věčně Tak držím pěsti, ať to máš za sebou a pokud možno bezbolestně
rebarbora: 
Víc bohužel nevím, co dodat, ani jak ti poradit nebo pomoct 
Taky jsem bývala před zkouškami nervózní, ale rozhodně ne tolik jako ty, spíš tak jako zdravě, že z toho měl člověk respekt a nechtěl to pokazit a dělat zkoušku znovu, ale tohle? 
Máš můj obdiv, že jsi zatím i navzdory tomu vydržela, a budu na tebe myslet a posílat pozitivní energii, abys to nějak zvládala i dál 
hroznetajne: To je v pohodě, stejně se s tím musím vypořádat sama .
Taky cítím respekt a bojím se opakování, ale nejspíš jsem to vyhnala tak trošku do extrému .
Vydržela jsem, protože nemám moc na výběr. S gymnáziem toho bohužel moc dělat nemůžu. Tedy ne to, co by se mi líbilo :-/.
mow: Ahoj,
jsem MoW a opět nabídnu svůj netradiční pohled na věc. (hahaha, vtipný start). Hele, je to normální a seš normální. Já mám teda jen blbou obchodku s maturitou, ale skončit jsem chtěl asi čtrnáctkrát, stresy před písemkama, strach z neúspěchu a primární důvod, proč naši chtěli, abych šel na obchodku, byl ten, abych poznal lidi, abych měl kamarády, a o maturitu jako takovou jim vůbec nešlo, kdybych neodmaturoval, nikdo by na mě nebyl nasranej, nic mi za to doma nehrozilo. Ale já sám bych to bral jako osobní prohru, i když mi matura je de facto k hovnu. Ovšem díky obchodce mám kamarády a žiju z toho dodnes, přičemž letos to bude už 15 let, co jsem odblekotával maturitní otázky. Nebejt obchodky, v podstatě byste tady ode mě na Píše neměli co číst, vůbec jsem tam nechtěl, nakonec to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mýho života (jo jo, občas se vyplatí poslechnout rodiče, někdy mívají i pravdu)
Myslím, že ty a já máme podobný parametry, akorát že ty budeš hezčí a vlastníš větší prsa. Já myslím parametry duše. Oba máme relativně nízký sebevědomí, já se dopředu učit umím, dávám do toho všechno, ale neumím tu bohorovnost bejt v klidu, takže být na VOŠ bylo pro mě peklo. Jeden kluk odešel hned po nástupu, pár dalších kusů odešlo po týdnu, mnozí tam šli, aby se ulili před vojnou, takže hráli o hodinách lodě, vůbec si nedělali poznámky a tak. Do posledního ročníku jich došlo asi čtrnáct, já mám nějakou sebeúctu, takže jsem to krátce po pololetí zabalil, zlobila statistika a matematika.
Já to mám ještě těžší, že jsem maximalista a blbě snáším stresy a neúspěch, těžko bych se mohl chodit do učeben jen ohřát a pokecat. Dával bych do toho všechno, ale někdy ani všechno nestačí. Takhle jak seš nastavená, tak je to extrém, asi bych nechtěl, abys dostudovala za cenu vlastního sebezničení, nebo byla po zbytek studia třeba na antidepresivech, za to ten titul fakt nestojí. Ale furt je to asi lepší přístup, než když by ti celá škola byla u prdele.
Já se můžu zmínit o Chemický, když studovala vejšku, mejlovali jsme si třikrát čtyřikrát do tejdne, byli v úzkým kontaktu přes ICQ, byly to krásný časy. Jasně, občas to měla drsný, třeba v angličtině, kdy se celkem obstojně domluvila, psala v angličtině eseje, ale taky si vzpomínám, jak mi kdysi psala mail, že jsou na hodinách angličtiny strašně namakaný, protože pobývali na zahraničních univerzitách, a ona si připadala jako trubka. Ale myslím, že známky měla nadprůměrně dobrý, z diplomky měla za 1 (pomáhal jsem hledat podklady, téma byla "Asijská měnová krize) a zbyl i čas na randění, kalby, takže ono to vážně není úplnej kec, že ty studentský léta jsou krásný, jenže to ti docvakne až s odstupem let. Mě třeba obchodka kolikrát srala neskutečně, ale když se ohlídnu zpátky, bylo to asi nejlepší období mýho života, akorát tehdy to tak člověk nevnímal. Pro mě by studium asi už nebylo, blbě snáším stresy a ta snaha uspět je velká. A pak je problém, že svýma stresama bych stresoval rodiče, kterým prostě není jedno, že se trápím.
Možná že škola je těžší než práce, škola je orientovaná na výkon, musíte furt dokazovat, že jste schopni obstát. Jo, já vím, že to musí i řidič autobusu, protože veze lidi a nesmí bourat, že obstát musí i prodavačka u kasy, neurochirurg u operace (ten má nejvíce důvod ke stresu, ale přitom ve stresu být nesmí).
Takže i když to teď tak vůbec nevidíš, Julčo, třeba jednou budeš na školu vzpomínat. Nebo třeba taky ne a budeš vděčná, že jsou studentský léta v prdeli. Nám třídní na obchodce říkala, ať si tohle období užíváme, protože prej nemáme žádný starosti, všechno za nás řeší rodiče, a starosti začnou po studiu.
A to si vem, že já jsem dokonce uvažoval o tom, že půjdu na vejšku. Vůbec ne proto, abych se necítil bez titulu mezi kamarády méněcenný, ale prostě proto, že jsem se chtěl naposledy dostat mezi holky, a následně třeba pak i do holky
Ale jak píšu výše, blbě snáším stresy a neúspěch a svým stresem bych stresoval i naše a ty jsi užili stresu až až, takže by to bylo ode mě asi sobecký. Beztak na vejšku mentálně nemám.
A nakonec jsem si nechal Sayonaru, kterou považuju zde za nejchytřejší. Tím vůbec neříkám, že vy ostatní jste blbí, jen konstatuju, že Sáčko vystudovalo z vás všech asi nejtěžší školu, protože žonglovat s molekulama, to fakt není prdel. A sama naznačuje, že tam byly i fakt těžký věci, z kterých měla propocenou...podprdu. A tak si říkám, jak těžký by pro ni bylo vystudovat třeba ekonomku. Chce se říct, že když zvládla molekuly, ekonomku dá dálkově, s jedním prstem v nose a druhou rukou bude míchat prckům přesnídávky. A třeba taky ne.
Já vejšku nestudoval, ale taky se mi moc nelíbí ty kecy, že je vejška snadná, že je maturita snadná (jo, ta státní část jo), a fakt věřím, že to říkají hlavně ti, kteří nic nevystudovali, a nebo vystudovali, ale třeba před spoustou let, kdy opravdu ta laťka byla daleko výš ve všech úrovních vzdělání, přesto si myslím, že kdyby měl současný šedesátiletý vysokoškolák studovat dnešní vejšku, určitě by mu vyrašila minimálně jedna krůpěj potu. Jinak ty kecy odborníků, jak dnes hloupneme a jak to daj každýmu, je mediální masáž. A pak se redaktůrek probudí s rukou v nočníku
Pokud se člověk nesnaží a je mu studium u prdele, tak mu to prostě nedaj. Představa hlavně starší generace, že stačí chodit na přednášky, posedět a za pět let ti to spadne do klína samo pro hezký modrý oči, když na to člověk sere nebo má v hlavě vymetýno, je hodně lichá...
Když to trochu přeženu a budu hnusnej, tak vejška nesmí být snadná. Primárním úkolem vysoký by mělo být lidi něco naučit. Ale nesmí to být jednoduchý, to by to měl každý. Takže ty komenty nade mnou plné potu, krve slz a možná i další sekretů jsou normální. To, že jste se všechny bály, byly nervózní, některé i zvracely, to je normální! Chápete to? Kdyby to tak nebylo, znamenalo by to, že je vám buď ta škola u prdele, nebo že jste psychopatky, protože jak tvrdí Radkin Honzák, psychopati se nepotí a nemají strach, a nebo třetí možnost - zaplatili jste si titul v Plzni
Chápu, že tě tenhle koment, Julčo, možná úplně nepovzbudí, ale když budeš číst mezi řádky, něco pochopíš. A pokud v meziřádkování plaveš, napíšu to stručně: DRŽ SE A ZDRAVÍ JE DŮLEŽITĚJŠÍ.
---
mow.pise.cz
mow: *zaplatily, když píšu konkrétně o holkách nade mnou Žádná vejška není snadné, existujou jen těžký a ještě těžší, přičemž ty těžký se některým, co studujou ty těžší, můžou zdát snadný. A když v médiích říkají, že se každý rok hlasí na vejšky 100 tisíc lidí, což u některých, jež mají na tituly averzi, způsobit osypky, nic to neříká, kolik z těch 100 tisíc se doplahočí až do cíle (práva, ekonomky, pedáky, technický obory, humanitní). Možná by se ti, kteří si myslí, že je vejška brnkačka, divili.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Ahoj MoWe, že ona se Ti zase nějak splašila klávesnice?
Na začátek musím moc poděkovat za tvůj komentář, který by vydal snad na samostatný článek . Díky .
Myslím, že jsi to vystihl dokonale. Odhadl jsi mě dobře . Nízké sebevědomí mám. To máš bohužel pravdu. Uvědomuji si to víc a víc a snažím se na tom zapracovat. Bohužel v krizových situacích dochází k tomu, že si moc nevěřím. A bojím se si věřit, protože případný neúspěch by mě asi úplně odrovnal. Jako kdybych se bála dělat chybu. Vím, absolutně stupidní .
Mně studium není u prdele, možná proto, že to beru až moc vážně a zodpovědně, to pak podle toho ty zkoušky vypadají. Ale když už něčemu věnuji svůj čas a energii, tak chci, aby to vyšlo. Takže se takhle vnitřně bičuju. A neumím to jen tak hodit za hlavu.
MoWe, díky moc ještě jednou za komentář. Moc si toho vážím!
mow: Julčo, kéž bys věděla, co mně se všechno plaší, kdyby jen klávesnice Ale byl jsem pln myšlenek, takže to prach a sprostě muselo ven.
---
mow.pise.cz
mirekČ: Kdyby jsi věděla, kolikrát já chtěl seknout s vejškou, tak se budeš smát a budeš navždy v pohodě. Vždycky jsem byl podmínečně zapsán do vyššího ročníku, zkoušky dělal na třikrát na děkanský termín, jednou dokonce na rektorský. Nakonec jsem udělal vysoké školy dvě, mám dva vyuční listy a dvě maturity. Žǐvot je boj.
hroznetajne: Tak každý studujeme trošku jiným způsobem, očividně . Ale pěkné, pěkné. Nic z toho se v životě jistě neztratí . A máš to všechno vybojované .