Drazí báječní a nadržení,

jsem zde, tentokrát v zelenobílé, abych vám po delší době představil jednu krásku z Finska, do které jsem se platonicky zamiloval. Kdysi. Bylo to kdysi, co jsem měl mužné rysy. Tímto článkem chci reagovat na předchozí Julčin článek o severských holkách. Tahle slečna, kterou vám dneska chci představit, je

Drazí milí,

právě mě kontaktoval ten parchant z vedlejšího blogu a chce vám něco říct. Ve snaze o zálohování Píšáckého blogu včetně komentářů zatížil stránky Píše.cz nadměrným přístupem a jeho IP adresa byla vyhodnocena jako nežádoucí. MoW byl identifikován jako robot. Tímto se nedostane ani na stránky Píše ani na svůj

S T.G.M. už žádné hovory nikdo z nás nejspíš už neuskuteční, ale já mám za to dost dobrou náhradu. Dooost dobrou. Dooooooooost dobrou.

Nemáte někdo štíty proti melancholii? Ona na mě v poslední době nějak moc útočí. Samozřejmě tomu nepřidala ani moje poslední návštěva mé bývalé střední.

Udělala jsem pro děti takový pracovní list, kde o sobě napíšou základní informace. A taky trochu z toho vyleze, jak se dítě kouká samo na sebe. A někdy je to vážně drsný a zdrcující a trošku bolí to číst. Dala jsem tam třeba kolonku, do které měly napsat, jaká 3 přání by si přály. A protože jsem z některých odpovědí byla vyloženě unešená a z některých lehce dojatá, musím se s nimi podělit. A trochu si je tady vlastně schovat, protože co si nenapíšu na blog, to za čas zapomenu. Upozorňuji, jedná se o třetí třídu, tedy děti 9, 10 let.