Článek Hej tam nahoře, jsi tam?
Komentáře k článku: Hej tam nahoře, jsi tam?
frantiska: Julie, díky za takový článek. Podle mého názoru jsi hodně dobře vystihla, co cítíš. Netroufla bych si asi a hlavně bych to neuměla tak napsat.
Když jednou za čas vejdu do takových prostor, vnímám hlavně úctu a sounáležitost k těm lidem, kteří tam po roky a staletí vcházeli a věřili, prosili a děkovali. Pakliže to nezačne někdo kazit řečmi, které se podle mě nehodí. Třeba na pohřbu hodného člověka mluví o tom, že se lidi stejné profese jako ten zesnulý špatně chovají ke zvířatům. Někdy se holt řečnící i velící věřící nechá unést a někdy je to i k smíchu. V tom odstavci, kde píšeš o obdivu a strachu, zmínku o smíchu taky máš, mám to v sobě podobně 
hroznetajne: Mockrát děkuji za tak milý komentář 
! Jistě bys to dokázala taky vyjádřit .
Máš pravdu. Já jsem zatím nenarazila na faráře, který by se alespoň trochu nedotkl nevhodného tématu. Farář z města, kde bydlím, je všeobecně znám svou nedobrotou a lstivostí, na lidi je zlý a podlý, což jsou vlastnosti, které by farář asi mít neměl 
. O tom, jaký je to hnusák, se ví široko daleko. Ten ze mše, o které tu píši, nezapomněl zmínit Einsteina, aby tak svůj proslov přiblížil "obyčejným" lidem. Jakože i Einstein nebyl neznaboh. Bral si do pusy jeho výroky a připodobňoval je k víře. To do kostela podle mě taky vůbec nepatřilo a bylo to směšné. Vyslovit větu největšího vědce na světě a děkovat za ně bohu, no, nevím nevím...
Jsem ráda, že máš podobné pocity jako já , těší mě to .
chaostheory®pismenkuje.cz: taky jsem pokřtěná, ale ne křesťanka. a narozdíl od tebe kostely nesnáším. jsou na mě strašně depresivní, mám z nich při odchodu depky. na mši jsem teda párkrát byla, ale vždycky jsem odpočítávala čas, kdy už konečně budu moct odejít.
to klekání, podávání ruk, odříkávání.... to všechno mi přijde jako "ovcovatění", takové davové šílenství v menším měřítku.
jinak já věřím právě v tu přírodu/osud/náhodu - pro mě to jsou všechno stejné pojmy, jen každý preferuje jiné z těch slov.
hroznetajne: Další křtěná nekřesťanka! Ano, taky jsem odpočítávala čas , bylo to nekonečný .
Hezky řečeno, myslím, že už jsi to tu někde do komentáře psala. To se mi moc líbí. Je dost možné, že se v podstatě jedná o tu jednu a samou věc, akorát si ji lidé pojmenovávají jinak . Já sama někdy nevím, jestli tomu říkat "tam někdo nahoře", osud, vesmír,... .
hablina: Takových nás je. Dřív jsem myslila, že věkem dojdu k nějakému způsobu praktikování víry v Něco (nebo Někoho?), ale houby, pořád je to stejné, kostelní tělocvik a mumlání mi sympatické není.
hroznetajne: Spousta lidí se k náboženství dostane po nějaké těžké životní události. Ale to se mi tak nějak nechce věřit. Když do té doby byli bez modliteb, jak je možné, že jsou tím najednou TAK posedlí?
Taky si nemyslím, že k nějakému náboženství jednou dojdu. Nemohla bych si vybrat, od každého se mi líbí něco!
alienor: Máme to dost podobně. Já sice věřící jsem (ve smyslu, že věřím v Boha), ale celé to divadýlko kolem mší a zpovědí mě štve, takže do kostela na mši chodím jen jednou ročně z povinnosti, když máme mši za rodinné předky. Zato prázdné kostely mám moc ráda, když jsem někde na výletě, tak si tam jdu občas na chvíli sednout a přemýšlím si o svých věcech. Přesně jak jsi psala- ta vůně!
Můj názor je ten, že každý člověk potřebuje nějakou víru (a je úplně fuk, v co věří, jestli v Boha, vědu, matku přírodu, vesmír nebo pro mě za mě v šišku salámu- důležité je, že má něco, co mu dává nějakou naději, když je mu v životě nejhůř). Nikdo z nás ale nepotřebuje náboženství. Náboženství (jakékoli) nemá s vírou jako takovou mnoho společného, je to jen systém vytvořený několika lidmi proto, aby mohli ovládat jiné lidi. Proto se nepovažuju za křesťanku, i když v Boha věřím. Odmítám být součástí organizace, která má na svědomí tisíce nevinných lidských životů a vždy jí šlo jen o moc a bohatství.
Jinak- kostely nejsou určeny jen pro věřící (i když mše asi ano)- je to koneckonců pořád jen budova, nevidím důvod, proč bys tam, jak píšeš, "neměla co dělat". Mimo mše je to super místo, kam si jít odpočinout a srovnat si myšlenky 
hroznetajne: Tak to je moc hezký názor, děkuji za úžasný komentář !
Prázdné kostely jsou úplně něco jiného, to máš pravdu. Jedna naše známá třeba říká, že si tam chodí sednout, když není mše a ví, že tam nikdo nebude. Není věřící, ale když se cítí špatně, tak si tam prostě na chvíli sedne, pobrečí si a je to prý hned lepší. Já se po návštěvě kostela taky cítím tak nějak hezky . Má to atmosféru, která prostě funguje .
Máš dost zajímavý postoj k náboženství. Spousta lidí, co se rozhodne nějaké náboženství přijmout za své, to potřebuje jako berličku, hlavně když se rozhodnu pro praktikování třeba ve 40 letech. Alespoň já si to myslím. A přitom by toho boha (nebo cokoliv jiného) měli hledat v sobě. A tohle chtěly říct už tisíce napravovačů církve. A chápu, že se to duchovním nelíbí. Věřit si pro sebe a v tichosti je jim k ničemu, potřebují, aby je lidi poslouchali. Myslím, že být pobožný v dnešní době není ostuda, jenom je to prostě jiný.
metalistka®blbne.cz: Pěkný článek. Já jsem věřící, nebo taky nejsem. Záleží co si pod tím kdo představí. Věřící v Boha? Ne. Věřím ve spoustu bohů, ale neberu je jako nadřazené bytosti, spíš jako takové věčné nefyzické opatrovníky přírody, prostě jako síly nějakého typu. A kostely mám ráda Nejoblíbenější místo v mým městečku je velkej neogotickej chrám. Mám ráda tu architekturu, ale při myšlence, že je to spojeno s vírou z toho mám husí kůži
hroznetajne: Mockrát Ti děkuji .
Znám spoustu lidí, kteří si představují onu skupinu bohů (sil), které hýbou světem. To taky není špatný úhel pohledu . Já to vidím spíš jako jeden provaz .
Pravda, z architektonického hlediska to jsou neuvěřitelně okouzlující stavby, pořád netuším, jak to člověk dokázal postavit. Líbí se mi i ty novodobé kostely, které jsou velice jednoduché, možná trochu strohé, ale funkční .
adil: Zajímavě napsáno,stojí to za zamyšlení. 
Zaujala mě slova ke konci celého článku - Můj život možná bude nekonečná cesta hledání...ale já s tím počítám. Mně stačí, že tu jsem.
---
adil.pise.cz
hroznetajne: Děkuji 
! Bála jsem se, že z toho vyjdu jako primitiv, který se spokojí s pouhou existencí. Připadám si, že jsem se malinko snížila na tu zvířecí úroveň, jestli chápeš, jak to myslím . Ale myslím to upřímně .
myfantasyworld: Hodně zajímavý článek.
Mě ty kostely, faráři atd., to mi připadá jako spíš taková šaráda. Je to něco, co někdo hlásá a chce dostat lidi na tu a tu stranu a vnutit jim svou víru, ale řekla bych, že ve víře je něco víc.
Líbí se mi, jak píšeš, že ti stačí, že tu jsi. Tohle, co vím málokomu stačí a někdo ten smysl života hledá a ptá se na to, co je tím smyslem života, místo, aby si ho užíval.
hroznetajne: Jsem ráda, že jsem zaujala .
Otázkou je, jestli v tom lidé hledají to "víc". Někdo jistě ano, někdo jde houfně jako ovce, ale zase jim to udává nějaký směr, takže pokud se neřítí do propasti, proč ne .
Nebudu tu předstírat, že jsem nehynoucí optimista, protože nejsem. Ten pocit, že tu jsem, mi kolikrát připadá nedostačující. A hledání smyslu života, no, jsem nepoučitelná a dost často tápu, ale v jistých chvílích jsem jednoduše ráda, že tu jsem. Když jsem psala ten článek, zrovna přišla ta chvíle .
myfantasyworld: Jo to znám, ale už jsem přestala řešit, proč tu jsem, beru to, že tu jsem a nejradši bych si to, co nejvíc užila.
Takový chvíle jsou pěkné.
tlapka: Parádní článek a myslím, že jsi dobře vystihla, co chceš říct.
Nejsem pokřtěná a na mši jsem nikdy nebyla. Delší čas jsem strávila v koncertě jen dvakrát - při adventních koncertech. Kostely se mi moc líbí, obdivuju je jako architektonická díla. Líbí se mi štíhlé věže a barevné vitráže v oknech, jsem straka. Ty strnulé tváře na malbách už se mi tolik nelíbí.
Ale největší strnulost vidím právě v církvi. Víra je v pořádku a stejně jako Ty si myslím, že každý v něco musí věřit - i kdyby to měla být věda. Jenže to prostředí mnohé odrazuje. Právě tím podvolováním se rituálům, hierarchii a tak. Chceš si koupit rohlíky a místo toho ti vnucují celý balíček pečiva různých druhů. Přitom komunita kolem fary by mohla nést společenský život - ve vedlejší obci se to docela povedlo. Přišel tam mladý farář a snaží se lidi stmelovat (což je podle mě snad ještě důležitější, než vést je k Bohu), pořádají různá sportovní odpoledne, výlety, v zimě ples. Podstatné je, aby se vyhnuli nalejvárně, ale prý se jim to tam daří.
hroznetajne: Tlapko, mockrát děkuji!
No, pokud jsi nebyla na mši, o nic asi nepřicházíš . Já bych na žádnou nešla "dobrovolně", vždycky to bylo kvůli někomu (jednou tam hrál můj kamarád na varhany, teď to byla mámina promoce), ale sebrat se ráno v 6 a vyrazit na mši, no 
.
Koncerty v kostele jsou něco magického! A obrazy se mi docela líbí, je v nich tolik emocí, i když máš pravdu, strnulé tváře mají dost .
Hele, těch mladých farářů se třeba já osobně dost bojím . Na gymplu nám říkala profesorka, že studenti jsou snadným terčem pro různé sekty a spolky. Ať se připravíme, že nás na vysoké možná osloví mladý mormon, že si samozřejmě můžeme zvolit co chceme, ale ať se nenamočíme do něčeho, z čeho není úniku . Mladý člověk, který nemá třeba momentálně nejšťastnější období, je tou nejsnazší kořistí. Dávám od toho všeho ruce pryč. Jedna moje kamarádka se právě zfanatizovala do jakéhosi prapodivného sektoidního náboženství, které vede velice pohledný mladý muž. Kytara, knížky, prapodivné bible, čajíčky, výlety po okolí, trochu se mi to nezamlouvá. Začala si na krk věšet desítky madonek a posledně co jsem jí viděla, si je začala zašívat i do oblečení. A to už je divný...
Pokud je to neškodné a nikomu nikdo nic nevnucuje, tak je to v pohodě. Ale mám z toho respekt .
strašilka: Já s Tebou souhlasím, doopravdy. Taky věřím v něco - ale co je to něco, to si zatím nějak neumím specifikovat. Mám ale silně věřící babičku, jejíž pábíčkářství mi jde na mozek - a to hlavně proto, že to vždycky vtloukala do hlavy i mně, ale já už jako malá měla v tomto ohledu vlastního rozumu dost. Jednou mi řekla, že její vyléčená hypertenze je dílem Boha. Realita byla taková, že od doktora dostala prášky - ale ne, může za to Bůh. Osobně na náboženství jako takovém prostě nic nevidím, jak říkám, je to masová manipulace. Co neuznávám ještě víc, to je církev - ale to už je něco jiného. A pak, je to dost choulostivé téma, a nerada bych rozpoutala válku. Napíšu snad ještě jedno - když jsem o prázdninách byla v jednom kostele, nějaké ženy seděly na těch lavicích a brebentily jakousi modlitbu. Nebylo mi z toho dobře, musela jsem odejít. Já jsem prostě kacíř, i v novodobém pojetí.
hroznetajne: Strašilko, děkuji za návštěvu a za komentář !
Tak věřící prarodiče se dají pochopit. Vyrůstali ve věřícím světě, my zase vyrůstáme v tom, který umožňuje být ateistou. I když, mluvím asi jen za Evropu. No, raději nic .
Moje babička není tak silně věřící (a možná od toho upustila úplně, nevím), ale co mi říkala mamka, tak její prarodiče byli velice silně věřící. Ale nesměla se jich jako malá na nic ptát. Když prý položila otázku ohledně boha, modlení, když se zeptala, proč pořád žmoulají ten růženec, kde je ten smysl, tak jí prý vždycky odbili. Prostě to tak bylo a basta, žádné šťourání a vyptávání. A to mi přijde absurdní. Věřit v něco, co ti dá tak mlhavé odpovědi, je podle mě jako být vidomý člověk, co zavírá oči, aby byl úmyslně slepcem .
Je to choulostivé téma, hlavně vést rozhovor se silně věřícím člověkem je taková chůze po hořícím mostě, většinou to končí špatně .
iva: Tak jsem napsala takovej dlouhej, děsně uvědomělej, možná trochu zmatenej komentář... a on se neuložil. Asi to tak mělo bejt
Víra a její způsob provozování je osobní věcí každého jedince. A rozhodně si nemyslím, že nemáš v kostele co dělat. Jen bude asi lepší vynechat ty akce se statistama, ty dokážou otrávit i otrlejší jedince
A že gratuluju mamce, je pašanda 
hroznetajne: Tvůj komentář se sice neuložil, ale na e-mail mi přišel . Chyba v metrixu?
Mamka mockrát děkuje za gratulaci . Je můj vzor, nejen ve vzdělání, ale i v životě obecně . Já ji nemít, tak jsem, no, tak tu ani nejsem .
Jo, věřící, kteří to berou jako ozvláštnění si "image" jsou dosti smutné případy. Ten, kdo to myslí upřímně, to podle mě vůbec nemusí pořád někomu vnucovat, neustále na to obracet řeč, někoho do toho lanařit. Měla by to být čistě soukromá věc. A ano, máš pravdu, ať si každý věří čemu chce. Nic by se nemělo brát tak moc vážně. Jistě se najdou lidé, kteří se mému postoji vysmějí a řeknou, že si jen tak pluju v luftu bez pevného bodu . Ale co se dá dělat .
Mockrát Ti děkuji za komentáře !
radus: Schválně nečtu komentáře (zcela výjimečně), protože jsem tenhle článek přečetla jedním dechem a obrovsky mnou rezonuje. Nejraději bych ti napsala třeba soukromý mail Protože... a teď to přijde: byť jsem vystudovala husitskou teologii (dvouoborovou), tak prostě tento první obor nemůžu dělat - zatím. Strašně nerada někomu vysvětluju, jak to vlastně s vírou mám a už vůbec bych nedokázala přesvědčovat o ni druhé. Nicméně jdeš mi přímo do rány. O víkendu se ve mně něco hlo, dokonce jsem se dobelhala do kostela (4km pěšky dobrovolně) a včera pročítala stránky církve a dostala se až na vojenské kaplany... Haha.
Myslím, že tvůj postoj, který jsi vylíčila učitelce odpovídá tomu, co Halík pojmenoval jak "něcista" - věřím v něco. A je to naprosto v pořádku. Takže úča se neměla co smát... Moc se mi líbí tvůj zkoumavý přístup. Také jsem ho měla a popravdě dodnes nevím, co si o moderních církvích (rozuměj o těch po 4. století n.l.) mám myslet. Samé sněmy, politika. Na univerzitě se to ještě zhoršilo. Šla jsem našlápnutá s tím, že se konečně dozvím "co a jak". Jenže přibývaly otazníky. Tolik spisů zůstalo nezařazeno do Bible... Proč? Kdo má právo říct, že tohle tam patří a tohle ne. Tolik se toho ztratilo v překladech - doslova. Až když jsem drtila hebrejštinu a učila se s jazykem jejich myšlení (třeba tuším 17 slov pro vyjádření zabití), začalo mi čím dál víc svítat, jak to bylo původně a co z toho církve za staletí udělaly.
Takže... Buď něcistou, je to fajn. Lepší jeden pravověrný něcista s rozumným názorem než falešný katolík (evangelík, husita, adventista, jehovista...).
hroznetajne: E-mail mi určitě poslat můžeš, budu jedině ráda!!! To mě moc potěšilo, že tě článek zaujal, vůbec jsem nečekala, že se tolika lidem bude líbit a hlavně že se k tomu budou chtít všichni takhle vyjádřit. Úplně se červenám 
.
Já jsem i o nějakém studiu náboženství přemýšlela, ale asi se bojím . To já jen ze zvědavosti. Spíš si o tom najdu něco sama. Chvílemi je tam na mě moc dějepisu . Ateisté, co studují školu s nějakým náboženským směrem, jsou taková specifická skupina . Mamka taky není věřící a podle toho, co říkala, tak jim na katolické univerzitě nikdo víru nevnucoval. Ani se o ní nebavili, neměli ji jako předmět. Přednášející byli prý věřící snad úplně všichni, ale nikdo jim to nestrkal. Snad jen na konci přednášky někteří řekli "A k tomu nám dopomáhej" nebo "Děkujeme pane" a to bylo všechno. To se mi líbí. Lidé to náboženství mají rádi, ale nebudou o něm mluvit za každou cenu. Je to pro ně taková pocta, je vidět ta pokora. Nevím, jestli je to tím, že to byli Slováci. Je to možné .
Bible je kapitola sama o sobě . Popravdě si ani nejsem jistá, co si o tom myslet . A k falešnému následování náboženství řeknu snad jen jedno - škoda času.
Z pohledu církve jsem asi nečistá, ale jinak doufám, že nejsem! Nekouřím, nepiji, nelaškuji .
hroznetajne: Ale ne, jsem nepozorná. Poprvé jsem to přečetla správně, podruhé už ne . Omlouvám se .
rebarbora: Moc hezky napsáno Taková mladá a už hloubá nad tak závažnými tématy Každopádně ve spoustě věcí to mám naprosto stejně jako ty Podobně nepatřičně jsem si připadala na kamarádky svatbě v kostele (samotný obřad trval asi hodinu a ty sliby, co se tam skládaly, jak ze středověku 
) a občas i při Noci kostelů Kostely se mi totiž líbí spíš z hlediska jejich historické hodnoty, architektury a tak Jinak jsem taky nevěřící v pravém slova smyslu a "věřím" si zkrátka po svém 
Řekněme asi v nějakou vyšší moc nebo jak bych to měla nazvat
hroznetajne: Mockrát děkuji !
Tak nevím, jestli je to závažné téma, debatovat se o něm dá, ale taky se na to může jít od lesa .
Jéj, svatba v kostele může být fajn, ale ty sliby mi taky přijdou divné . I ve filmech je to prostě takové trochu trapné .
Jo jo, máme to podobně, v nějakou vyšší moc, no .
rebarbora: Jo a samozřejmě velká gratulace mamce k úspěšně ukončenému studiu V tom dalším úvahovém labyrintu se to trochu ztratilo, tak alespoň dodatečně
deerveru: Taky mám ráda kostely, je tam takový zvláštní klid a vůně. Ráda tam chodím (nejradši když tam nikdo není). Já asi věřící jsem, ale nevěřím v nic konkrétního. Ale když se tak zamyslím, tak věřím asi v matku přírodu. Nemám ráda náboženství, protože mám pocit, že rozděluje lidi a štve je proti sobě. Taky mi přijde že vymývá lidem hlavy. A nemám ráda, když mi někdo své náboženství vnucuje.
Co se týká třeba křesťanství, tak na tom se mi líbí, že vyzývá k lásce k bližnímu (ale zase si říkám, že člověk se může chovat slušně a být laskavý a pomáhat ostatním,ikdyž není křesťan a zdá se mi to dokonce záslužnější, protože to dělá ze své vlastní hlavy a nečeká za to odměnu ve formě vstupenky do nebe). Nemohla bych členem nějakého organizovaného náboženství, nesnáším totiž, když mi někdo říká co mám a nemám dělat, co se smí a nesmí. Myslím si, že sama nejlíp vím, co je dobré a co špatné a mám dost citlivé svědomí
hroznetajne: Jo jo, kostely jsou krásná místa. A každý je jiný .
My jsme se ve škole učili, že vlastně skoro celá Evropa je stále dost křesťanská, že prostě to, podle čeho žijeme, máme od křesťanství. Rodina, jedna žena, láska k bližnímu,... ale máš pravdu, že se k tomu dá dojít i bez náboženství. Jsou to hodnoty, které by měl ctít tak nějak každý.
Taky nesnáším, když mi někdo říká, co mám dělat . Děs!