Článek Trochu o krájení vzduchu
Komentáře k článku: Trochu o krájení vzduchu
iva: On už v pekle je. A protože si to jedinou zdravou částečkou své duše uvědomuje, chová se hnusně k ostatním, aby zahnal svý bubáky.
Jen škoda, že se ti z něj neudělalo šoufl natolik, abys mu poblinkala nohy s výkřikem: "Ups. Culifindička." 
Taky blbě snáším tyhle věci, většinou jsem jakoby v šoku, cítím tep ve spáncích a tupě zírám.
A pak si říkám, co všechno jsem měla říct, jak jsem se měla zatvářit, jak dotyčného zpražit... Jenže v té správné chvíli prostě jen tupě koukám.
Jsem srab a proto se podobným situacím takřka vyhýbám, protože na ně prostě neumím reagovat.
hroznetajne: Haha, pravda 
.
Jo, to znám. A potom si někdy vyčítám, že jsem včas nezareagovala nebo tomu člověku nějak nevynadala 
.
damn-girl: Mně nikdy tohle nevadilo, pokud se nahádali moji blízcí, bylo mi to šumák. Jenže v poslední době jsem asi nějaká citlivější. Vadí mi už jen to, když se lidi hádají v televizi. Začne se mi zvedat žaludek a musím to přepnout. Vadí mi i konflikty v práci.Jedna z mých kolegyn kolikrát dost nehezky mluví o té mojí bývalé kolegyni a mně se z toho chce zvracet, ale já mlčím, protože to je přesně ten člověk, který by mi poté ze života udělal peklo a o to nestojím. Já se kolikrát hádám, když cítím, že ten druhý člověk neříká pravdu, to mě fakt dokáže vytočit a v tu chvíli opravdu nevidím nalevo ani napravo.
hroznetajne: Jsou dny, kdy jsem ke všemu netečná a hádky (nebo jiné rozpory) se mě absolutně nedotýkají. Ale pak jsou prostě dny, kdy to možná až zbytečně moc řeším, přitom se mě to vůbec ani netýká.
Tak to si potom člověk řekne, jestli by ta kolegyně mluvila takhle "hezky" i tobě, kdybys tam nebyla, že? Ale tak to musíš hodit za hlavu .
Přesně tenhle typ hádek taky nesnáším. Co je ale smutné, většinou jsem to já, kdo dojde ke zjištění, že jsem neměla pravdu. A teď jak z toho ven .
metalistka®blbne.cz: Tohle naprosto chápu, stává se mi to také ikdyž ne v takové míře. Chtělo by to trochu víc snahy porozumět a vlídnosti do toho světa 
zlomenymec: WTF, já jezdil s těmi autobusy se stevardy docela často a nikdy jsem teda nic podobnýho nezažil Naopak, vždycky byli milí, ohleduplní a tak, spíš mi bylo líto jich, jak se musí pořád usmívat...
Tady by možná stálo za to napsat zaměstnavateli, že tohle jakože ne-e...
Taky jsem to míval jako ty, konflikty jsem nesnášel... dokud jsem nezačal chodit do práce, kde se denně potkávám s lidmi. Tam mě to docela přešlo, protože když v sobě člověk nenajde aspoň špetku asertivity, špatně by to s ním dopadlo
hroznetajne: Ale jo, většina z nich jsou v pohodě a jsou ochotní a tak všechno. Ale já občas jezdím s tímhle frajerem a pak ještě s jednou takovou ignorantskou povýšenou slečnou, ta je na ostatní taky dost "příjemná"... Vím, že je možný napsat jim takové to hodnocení. Ale já to lidem nechci zbytečně komplikovat. Zatím mi nikdo z nich nic neudělal, to já spíš jenom pozoruji, jak se chovají k ostatním.
Asertivita... tak tohle se teprve učím .
chaostheory®pismenkuje.cz: Taky to tak mam. Jakmile citim konflikt,je mi zle.
Ale takovyho debila bych OKAMZITE nahlasila, tady neni co resit. Stve me, ze se tu porad stiznosti na zamestnance berou jako neco spatneho. Prece pokud si lidi stezovat nebudou a jen to prejdou tichem nebo mavnutim rukou, tak se tady nikdy nic nezmeni, naopak se to bude horsit 
hroznetajne: Já vím, říkalo mi to už víc lidí. Jednou jsme se o tom dokonce bavili ve škole při nějaké hodině a učitelka mi říkala, ať ho okamžitě nahlásím. Ale nemám ráda tohle práskání. Až mi záměrně vylije kafe za krk, tak si to s ním vyřídím. Protože jak jsem slyšela, jsou rádi, že mají práci, tak proč jim to ještě komplikovat.
chaostheory®pismenkuje.cz: Ja to nemyslela na tebe,ale na tu holku/kluka tykalo se to jich.
Ale tohle prave zadne "praskani" neni 
a stve me, kdyz to tak nekdo bere ja kdybych se v praci chovala takhle, tak letim hned. A nevidim na tom nic spatnyho. A pokud je nedostatek prace, tak tim spis by si ji mel vazit, a nechovat se jak totalni dement, ne?
Proste vsichni si stezuji,jak jsou v CR prodavaci/stevardi/cisnici atd atd neprijemni, ale malokdo s tim neco dela 
timhle pristupem se to nikdy nezlepsi
hroznetajne: Jo aha .
Mám pocit, že jsem ho slyšela, jak někomu vyprávěl, že na něj chodí stížnosti skrz ten jejich hodnotící systém a hrozně se tomu divil. Takže konkrétně na něj stížnosti asi jsou.
Ale asi máš pravdu. Neměla bych to brát jako práskání. Jenomže já jsem už jednou takhle nějakou stížnost někam psala a od té doby jsem se cítila neskutečně provinile, že jsme si stěžovala . Takže ta hranice od hodnocení něčí práce a práskání je podle mě hrozně tenká. Když to třeba vezmu na povolání učitele, tak když třeba napíšu stížnost na někoho, jak učí, tak se to bere jako práskání nebo jako upozornění na to, že to někdo dělá špatně? Protože každý to uvidí jinak , záleží na jeho pozici. A jo, máš pravdu, málo kdo s tím něco dělá ...
blazniva-strela: Já to mám spíš naopak - když se schyluje ke konfliktu a někdo mě "seřve", tak se cítím mizerně, provinile a stydím se za to. Často, aniž bych za to mohla. Takže já být v kůži té holky, tak se mu budu skoro plazit u nohou, že se omlouvám a bude mi do breku.
Teď už jsem se v práci naučila bojovat za svá práva, ale u některých lidí - třeba rodiče, mám vždy pocit ukřivděnosti, který se kombinuje s pocitem nehorší osoby a nejhorší je, že kolikrát nevím, co jsem udělala špatně a hledám ty chyby pouze na sobě.
Jinak v autobuse se mi něco takového v životě nestalo a doufám, že ani nestane
hroznetajne: Jo jo, přesně tak to taky mám. A nejhorší je, když mě seřve nějaká autorita, nebo člověk, u kterého mám pocit, že je "nade mnou". To si potom až zpětně říkám, že jsem blbá, že jsem takhle stáhla ocas a nechala si kydat na hlavu. Jenomže kolikrát je lepší pomlčet , než potom řešit konflikt, který z ničeho vyroste ve zbytečnou potyčku...
To mě mrzí, že to takhle vůči rodičům cítíš. teď je otázkou, jestli to chceš změnit .
mow: Zajímavej názor. A oprávněně hledáš chyby na sobě, nebo ne? Nebo se prostě jen tvý rodiče snaží vždycky hodit chybu na tebe, právě to, že ty seš ta špatná. Hele, tenhle pocit ukřivděnosti se prostě odnauč. Nemyslím si, že někoho baví se hádat s rodičema, ale někdy je ten konflikt nevyhnutelnej. Většina rodičů nemá rádo kritiku, to skoro nikdo. Žádný rodič nemá rád, když se dítě šprajcuje, rebeluje a tak. Všichni rodiče radši poslušný dětičky, většinou ve smyslu, že se nemáš proč naštvávat a že seš to ty, kdo to většinou přehnal.
Ale kde jinde se má člověk naučit asertivitě než na rodičích? Na rovinu si přiznejme, že rodičům by se nemělo odporovat a že většinou bychom měli ustoupit my, potomci. A tak do 16 let bych s tím souhlasil. Základem rodičů by mělo být to, že jim potomek nebude skákat po hlavě, bude s nima jednat slušně, s respektem a úctou, což ovšem neznamená absolutní poslušnost. Mně se třeba nikdy moc nelíbila věta: "Dokud tě živíme, tak budeš poslouchat!" Od určitýho věku by měla rodina fungovat spíš na principu parťáctví, to jest nikdo nikomu nešéfuje a nikdo není ničí podřízenej, ale pomáháme si se vším.
A předchozí odstavec je možná důvod, proč někteří pak mají problém se ozvat - protože byli vychováni k poslušnosti - starší dospělí se nekritizujou, jenže tím, že se mnozí z nás neumí šprajcnout rodičům, pak můžou mít problém odporovat i cizím starším. Ne pořád, ne z principu, ale občas, když nás někdo naštve, tak to radši spolknem, než abychom šli do konfliktu. Rodiče mají často pravdu, ve většině případů radí dobře a vždycky to dobře myslí. Ale někdy taky pravdu nemají, jsou to totiž taky jenom lidi, stejně jako my, a ta pravda a ukřivděnost, co se koho dotklo, co se koho dotknout nemělo, kdo má právo být naštvaný a kdo se absolutně právo naštvávat nemá. Zkratka, při konfliktech si každý myslí, že je právo na jeho straně.
---
mow.pise.cz
tlapka: Tolik dusna a tak strašně zbytečně. Slečny je mi moc líto. Kdyby nic neřekla, čaj donesli příteli a on jí ho dal... Jaký je v tom rozdíl, stevarde?
Pamatuju si, jak jsme si jednou s kámoškou objednaly pizzu. Viděla jsem řidiče přijíždět z okna, tak jsem běžela dolů a ven k brance - naboso, bylo léto. Vždycky, když nám něco dovezou, ať už pizzu nebo poštu, jdou doručovatelé k plotu a podají mi to přes zavřenou branku. Tenhle řidič zůstal stát dva kroky od branky, hned u kufru auta, ze kterého tu pizzu vytáhl, a když jsem se před brankou zastavila, tak na mě chvíli zíral a pak vztekle štěkl "No tak si pro to snad pojďte, ne?". Naprostá hloupost a drobnost, ale tehdy mi pizza opravdu nechutnala a zkazila mi radost z celého večera.
Fyzicky zle se mi z konfliktů dělá taky. Těžko se s tím žije. Jakoby nestačily konflikty samy o sobě, co? 
hroznetajne: no přesně, zbytečný dusno . Chudák slečna už takovou chybu určitě neudělá .
Ježiši, tak to se vůbec nedivím, že už ti nechutnala. Taky se mi podobné věci stávají. Mám náladu, že bych skákala na obláčcích, ale přijde někdo, kdo mi vynadá nebo na mě hnusně zavrčí a radost je ta tam. Ale člověk si nemůže pomoci, pořád myslí na toho hnusáka a nadává si, že mu něco pěkného neodpověděl. A myslí na to a myslí a je rozmrzelejší a rozmrzelejší...
melancholicka: Já to mám dost podobně - sice ne až tak, ale taky mi hodně vadí konflikty, i když se mě třeba přímo netýkají, ale jsem nucena u nich být přítomna. Myslím, že ten idiot měl velké štěstí, že nejspíše oba dva byli kliďasové a nekonfliktní povahy. Kdybych tam seděla například já s přítelem, tak by stevard asi skončil rychle svou kariéru , buď by dostal dělo od přítele anebo můj slovní útok... Spíš to dělo, přítel je vznětlivější a rychlejší .
hroznetajne: Ježiši, fyzická napadení mě vyloženě děsí . Zrovna nedávno jsem viděla video, kde si dvě holky dávaly do zubů, ale neskutečně brutálním způsobem. A zažít tohle na vlastní oči, tak se na místě asi svléknu z kůže .
Tak to máš za mě palec, jestli dokážeš rychle někoho odpálkovat 
! Já bych si asi nechala nas*at na hlavu . A pak bych si to neskutečně vyčítala...
myfantasyworld: Jezdím často těmito autobusy, ale vždy jsem zažila jen milé lidi, ochotné, usmívající se.
Já mám problém s tím, že když je na mě někdo nepříjemný, chce se mi brečet, ale přesto poslední dobou jsem více schopná vůči tomuto zlému chování se postavit, než to bylo dřív a být tou slečnou, napsala bych si na něj stížnost. Sice to není nic pěkného psát na někoho stížnosti, ale tohle chování je fakt arogantní a nevhodný, ale když si to nechá každý líbit, pak si tihle aroganti budou myslet, že si můžou dovolit vše.
Nezávidím ti, že se ti dělá takhle na nic, protože co si budeme povídat, těch hádek je kolem až moc.
hroznetajne: Samozřejmě, že většina jsou velmi vlídní lidé, dokonce i ten stevard, o kterém je tu řeč, působí hodně příjemně a vlídně, jednou snad někomu pomáhal s přestupy na jiné autobusy, když jsme měli velké zpoždění. Zároveň jsem ho zažila, jak dokáže být na lidi úlisný a zlý (ta scéna s čajem není jediný případ). Takže nechci házet všechny do jednoho pytle. Většinou se chovají moc hezky, to máš pravdu . Kdybych si na něj otevřela pusu, tak bych měla zavařeno na hodně dlouho dopředu, protože s těmi autobusy jezdím 2x denně, 5 dní v týdnu a jeho potkávám poměrně pravidelně .
Pláč na mě taky jde, když mám takovou labilnější náladu, ale stejně jako ty se to snažím ovládat.
boudicca: Na stevarda napsat stížnost, stačí vyplnit ten jejich dotazník, jinak to řešit nikdo nebude a on si bude dál vybíjet svoji blbou náladu na ostatních. Já jsem opačný typ člověka, konflikty sice cíleně nevyhledávám, ale když se do nějakého dostanu, obvykle jsem věcná, vykomunikuji, co mě tíží, a dál to pak už neřeším. U nás se říká, že "líná huba, holé neštěstí". Většinu stížnosti a problémů jde přece podat slušně, nemusí z toho být hned hádka, a stavy "viny" za někoho jiného jsou přece tak neracionální a zbytečné...
hroznetajne: Máš pravdu ...
Konkrétně ty pocity vinny jsou taková nekontrolovatelná záležitost, prostě to tak z okolí vnímám a nedokážu se od toho distancovat. Jsou dny, kdy je mi to fuk, většinou se mě to ale nějak "dotkne".
mow: Občas dám do cizích komentářů něco, co je moc osobní a co nechci dávat k sobě na blog. Tímhle trpí asi většina lidí, neschopnost ozvat se. Dám pár příkladů:
1) Na Svatbě První jsme poznali Hynka. Hynek je ten, co mě označil při prvním setkání za děvkaře ("Prej jsi docela dost na ženský!") a Chemickou označil za Barbie. Když si šla pro colu, tak ji někdo, možná zase Hynek, který stál za ní, řekl, že má křivý záda. Džentlemani nevymřeli.
2) Chemická v roce 2012 byla jmenovaná do pracovní skupiny pro cestovní ruch. Nikdo se ji neptal, jestli tam chce. Tak tehdy měli v Poslanecký sněmovně jednání, byla prej aktivní, šikovná, že prej na živnostňáku to regulovat nechtějí, což už se o jejich odboru říkalo několik let, no a jeden poměrně známý senátor ji tam před ostatníma seřval jak malýho fakana, v podstatě ji slušnější formou řekl, ať drží hubu, že to nezáleží na ní a že to neovlivní. Byla z toho úplně v šoku, po zbytek jednání mlčela a cestou tramvají domů to obrečela.
3) Tatínek na rentgenu s kyčlí. Arogantní rentgenářka tam na něj vyjela kvůli úplný banalitě.
4) Mamka s taťkou na Dopravním pro řidičáky. Úřednice začla neuvěřitelně vyšilovat, že si mamka nebo tatka nevzali lísteček s pořadovým číslem, měl ho jen jeden.
5) Ted má naše rodina výbornýho doktora i sestřičky, předtím rodiče chodili k doktorce, která byla náladová jako svině. Ovšem nejhorší pověst měla její sestra, takový vrchol arogance jste nezažili. I na mou mamku vyjela úplně neskutečným způsobem. No a jednou byla mamka u doktorky s jednou paní tady z obce, která je dnes docela velkou šajbou u Českých drah. A sestra se do ní pustila taky. Ta dáma se nasrala a vymrdala sestru takovým způsobem, že od té doby byla jako Mílius.
6) Žádám o parkovací průkaz pro postižené, opět tam je arogantní, namyšlená úřednice. Kdyby tam se mnou nebyli naši, nechám si zavolat jejího nadřízenýho.
7) Většina z vás, co čtete můj blog, víte, že jsem vystudoval obchodku. A vozil mě tam pán, jež byl v invalidním důchodu, jeho manželka, zdravotní sestra, pracovala s tělesně postiženými. Oba hulváti. Pominu, že starej občas říkal postižením chcípačci, přitom sami měli postiženou dceru, mentálně. Zprvu používali 1203, která byla často rozbitá, hodila by se nová dodávka. Dlužno říct, že nevozili jen mě na obchodku, ale i jiné děti do stacionáře, důchodce na plavání, důchodce na šachy, děti ze školek, takže ta dodávka nebyla jen pro mě. A tehdy skvělou paní ředitelku napadlo uspořádat několik plesů pro pro postižené, kde se vybrali nějaké peníze, dokonce se vybíralo i ve třídě mezi spolužákama a učitelama, takhle trapně mi ještě nebylo. Třídní to formulovala ještě tak, že se vybírá na mě.
A to takhle jednou jedu ze školy domů, ještě 1203 a nasedne řidičova paní. Prej jestli už se táta ptal v práci šéfa, jestli by něco nepřispěli, jestli už máma obešla lidi v obci, že když vás vyhodí dveřma, musíte vlízt zpátky oknem a kdy prej začnou sypat lidi peníze z kapes. Přijel jsem domů a byl jsem úplně v šoku, vyprávěl jsem to našim. Tatínek teda za šéfem tehdy zašel, prej ne, že už se prezentujou jinak. Tak se ptal na obecním úřadě u nás v obci a tady mi dvakrát do roka přispěli na dopravu. Měli byste totiž vědět, že já jsem tehdy prý jako jediný za dopravu platil. Řidič sice občas nějakou jízdu nenapsal, ale i tak to stálo 1 800-2 000 měsíčně. My prostě na "žebrání" nejsme.
A když už se podařilo dodávku sehnat, nikdy jsem neslyšel DĚKUJU. Byla to zásluha paní ředitelky, ale kdybych na obchodku nechodil, rozhodně by si na nové, byť ojeté vozítko dost počkali. Bylo dovezeno ze Švýcarska, dokonce ho předával nebo se na sehnání podílel sám Petr Pithart. Takže když mě manžel několikrát lanařil, ať s nima a našima jedu na dovču do Chorvatska, radši bych si podřízl žíly. Jednou mě vezl do školy, já neměl moc náladu, měl jsem psát písemku z matiky a on mi řekl, že koukám, jako když nadloube volovi.
Mečoun to celkem vystihl, ale ne přesně. To není o asertivitě, to je přímo o schopnosti posílat lidi do prdele. A v podstatě mi to potvrdila i Chemická a vy to potvrzujete taky, že když vám někdo řekne něco ne úplně hezkýho, tak vás to prostě vykolejí, a nezmůžete se na odpor. To vám sice pak rodiče, když jim to vyprávíte, můžou říkat kdesi cosi, ale po bitvě je každý generál.
Občas mám pocit, že nejvíc arogantní bývají doktoři, sestry, úředníci a policajti, i když s doktorama a úředníkama mám z 99% dobrou zkušenost. Víte, kdysi jsem četl názor, že tam schopnost ozvat se prý souvisí ještě s minulým režimem, a naší neschopností šprajcnout se vrchnosti. Já si to úplně nemyslím. Možná to trochu vliv může mít, ale spíš bych za tím viděl blbou výchovu rodičů = být vždy slušný, nedělat problémy. Ano, kecá se mi to. Když jdete za doktorem nebo úředníkem, tak jste to vy, kdo něco chcete, že jo. Tak tam dokážu pochopit, že se musíte chovat pokorně, ale ne poníženě. A když máte pocit, že s váma někdo jedná jako kus hadru, přece si to nemusíte nechat líbit. Jako s policajtem se hádat nedoporučuji. Ale s doktorem a úředníkem? Do háje, jsi tu ty pro mě, nebo já pro tebe? Když s tebou jednám slušně, jednej slušně i ty se mnou.
A totéž platí třeba pro prodavačky. Vůbec bych řekl, že lidi, jejichž zaměstnáním je kontakt s lidma, by měli být vlídnější, respektive by měli mít lidi rádi, ne je považovat za obtížný hmyz, protože pokud to tak je, měli by jít dělat něco jinýho. Já dokážu pochopit, když má ženská krámy, dokážu pochopit, jak chlapa může naštvat, když mu nechce dát, vím, jaký to je, když vám umře pes. A lidi nemusí být furt vytlemení. Ale obyčejná lidská slušnost, já přece nejsem něco víc než ty.
A Julče to asi nelze mít za zlý, nejspíš bych se zachoval stejně, ale i tak mě překvapilo, že se při takto šokujícím chování stevarda páru nikdo nezastal. Jako jo, ono to chce kule, a proč bychom se měli plést do věcí, který se nás netýkají, možná se bojíme, možná jsme zbabělí, možná si nechceme znepříjemňovat život, ale doufám, že jednou tomu kokotovi dá někdo za vyučenou, aspoň slovně. Kdyby tam seděl Rambo, tak už má dávno vytrhlej vohryzek
Teď je otázka, jestli mu stouplo do hlavy stévardství, že je jako ředitel zeměkoule, a nebo je takovejhle kretén i v soukromí, někdy člověka změní až profese, že si jako myslí, že je něco extra, má moc, někdo je arogantní a namistrovanej odjakživa. Jenže u toho úředníka, doktora, policajta, ačkoliv tam nesnáším aroganci taky, to trošku dokážu pochopit, protože ti opravdu trochu moc mají. Ale nějakej blbej stevard, co nosí čaj? Co vám může udělat on?
Ono možná není od věci být občas trochu metr, od rány, sekernice, prostě nenechat si vše líbit. Samozřejmě to nesmí překročit určitou mez, protože pak se můžeme stát hulváty my sami. Myslím, že většina lidí jsou prostě slušňáci, včetně mě, a jen menšina umí hned v danou chvíli na svou obranu přejít do frontálního protiútoku a ještě menší část se zastat úplně cizích lidí, když vidí, že se k nim někdo chová hnusně.
---
mow.pise.cz
mow: A pokud jde o mně, dřív mi to dost vadilo. Dnes jsem mnohem víc flegmouš. Řeknu si, že to je blbec a ubožák, a že si svým chováním asi něco trapně dokazuje. Dokonce mě teď napadá, jestli se ty lidi občas nechovají jako hovada záměrně, třeba na příkladu toho stevarda se zdráhám uvěřit, že si neuvědomuje, že se chová blbě. Dokonce bych ho podezříval, že mu jde prostě o to, vyprovokovat konflikt, hádku. A takových lidí je spousta. Nebo si vážně myslíte, že spoléhají na to, že se jim nikdo nepostaví? Že si to všichni necháme líbit? Vsaďte boty, že dřív nebo později na to svý chování vůči lidem dojede. Jednou narazí na střelce, kterej nebude nebude jako Julča nebo ten pár a pořádně mu srazí hřebínek.
Kreténi, pitomci a aroganti byli vždycky. Dnes jsou vidět častěji. Já měl to štěstí, že jsem jich potkal minimum. A možná je dobře, že jsou, protože nám pomáhají vážit si slušných a vstřícných lidí. Kdyby vstřícní a milí byli všichni, byla by to nuda. Nenechte se blbci a kretény rozhodit, i když to občas není snadné.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Situací, kde člověk narazí na debila, je hodně. A kdybychom před každým problémem utíkali, tak by na téhle zemi asi už nikdo nezbyl . Ale já jsem zastánce takového toho "flusacího"principu. Někdo se nase*e. Flusne to na svého podřízeného, ten přijde domů, flusne to na manželku, za se nase*e a flusne to na svoje děti a takhel se flusance šíří dál. Takže jo, klidně jsem ho mohla nahlásit, vyplnit dotazník a napsat, co odpornýho komu řekl. Jenomže když vím, že by za to nejspíš dostal vyhazov, tak bych tohle nechtěla mít na svědomí. Spousta lidí by určitě řekla, že to byl (pořád je) fajn stevard a svojí práci dělá dobře. A tak si říkám, že prostě neměl dobrý den a jestli mu tahle jízlivá poznámka pomohla upustit páru, tak je to prostě debil, ale na druhou stranu ho taky chápu.
A chápu i ty sestry a prodavačky a doktory, o kterých mluvíš. Úsměv je důležitý, jasný, ale když si představím, že bych musela celé dny komunikovat se stovkou lidí a ještě mít přišpendlený úsměv, tak se za měsíc odstřelím. A prodavačky za pásem se neusmívají nejspíš proto, že tam sedí už 7 hodin a jedou neustále to stejný dokola. úsměv nic nestojí, jo jasně, ale někdy na něj už prostě nezbývají síly. Takže na tyhle lidi se vždycky snažím usmát já jako první, poděkovat a třeba jim popřát, ať jim to rychle uteče. Jsou vždycky překvapení. Ale to, když někdo jde cizím lidem úmyslně ubližovat, to už je jiná věc. Zchladit si žáhu na druhém je hnus. Ale i pro to prostě musí mít člověk pochopení, každý den není posvícení. A já jsem celým článkem chtěla říct, že mám problém v sobě řešit to pnutí, které při konfliktech a hádkách vzniká. Nejsem naivní, abych si myslela, že se lidi kolem mě nebudou nikdy hádat. Já to každopádně v úmyslu nemám. Radši bych si zlomila nohu, než bych cizímu člověku řekla něco odporného a urážlivého. Proto mě možná vždycky šokují ostatní, co toho jsou schopní.
Nenechat si srát na hlavu je jedna věc, ale jednat stylem oko za oko zub za zub je podle mě slepá cesta. Protože takové to "Tak ty mě budeš urážet? To já tě taky urazím, sleduj, debile!" je podle mě snížení se na úroveň toho blbečka. Daleko lepší cestou je podle mě si pomyslet, že dotyčný je kretén a neztrácet energii s ním debatovat, odporovat mu atp. Ale chápu, že tenhle názor se mnou nebudou všichni sdílet. Protože pro ostatní je to možná právě to kydání na hlavu. Tak nevím, no. Asi záleží na úhlu pohledu.
brutally-honest: Zajímavý, já jsem spíš viděla, jak si někdo řekl o další nápoj a dostal ho i s úsměvem. A podle drbů se zdálo, že u SA vyhazujou i za neoprávněný stížnosti, natož za to, když se tam někdo chová vyloženě jako hulvát. Zajímalo by mě, co by udělal, kdyby ten přítel v tu chvíli řekl, že si teda dá :- P
hroznetajne: No teda, okamžitě nahlásit, MĚL NÁROK JENOM NA JEDEN!!!
Taky jsem to slyšela, že u nich se ty zpětné vazby opravdu řeší. O to menší mám touhu někoho špinit.
Chudák byl tak v šoku, že se nezmohl ani na slovo . Ale jo, taky by mě to zajímalo...
adil: Říká se, že nejhorší je srážka s blbcem.... A potom,do zaměstnání, kde je neustálý styk s lidmi si člověk svoje trable nenosí a svou nenáladu na ně nevylívá,to by měl vědět.A pak, měl by mít v podstatě lidi rád a uvědomit si, že on je tu pro ně.A připoměla jsi mi i to, že i já to tak měla, možná i hluboko zakořeněné mám, ten pocit viny,hledat příčinu - mnohdy zbytečně v sobě - to už je ukryto v povaze...
---
adil.pise.cz
hroznetajne: Přesně tak .
Páce s lidmi je těžká. Možná potom kolikrát není těžká ta práce jako taková, jako stýkání se s lidmi. Já obdivuji, že tu práci dělají. Podle mě je absolutně zbytečný dávat kafe v autobuse, ale to už je jiná věc .
Tak to se toho asi nezbavím...
ava*: Tak to byl pěknej blbec. Mimochodem jsem tam taky pracovala a žádný pravidlo "jeden kelímek a dost" nebylo Donesla jsem každýmu tolik pití, kolik chtěl, nechápu takovýhle chování, jako kdyby ho jeden kelímek lacinýho pití zabil. Navíc, když ten přítel si nedal... bože ten stevard byl idiot
---
ava.pise.cz
hroznetajne: Fakt? Tak zrovna tohle pravidlo už jsem slyšela z úst několika stevardů. Dokonce když jsme jely jednou s babičkou do Bratislavy, tak nám dali jenom jedno pití, i když někdo žádal o další. Tak nevím 
.