Článek Tohleto a taky tamto, no prostě všechno
Komentáře k článku: Tohleto a taky tamto, no prostě všechno
myfantasyworld: Ráda bych ti pomohla, bohužel nevím, jak bych ti mohla pomoci. 
S tím dědou mě to moc mrzí. 
Přeji, aby všem bylo líp a s Edíčkem to bylo dobrý.
Mnohdy svěření se pomůže, pravý přítel na tebe nezmění názor, ať mu řekneš cokoliv. Ale myslím si, že každý si v sobě neseme tajemství, ať už malé nebo velké, které neřekneme ani nejbližšímu člověku, některé věci říct nechceme, některé nám přijdou divné, tak je vlastně tajíme.
Ohledně samoty tě chápu, ale nejsi sama. 
Co se týká táboru, je super, že jsi jela a je pochopitelná únava. Mně stačí jen neteře a cítím se bez energie.
hroznetajne: To je v pohodě! 
Děkuji .
S Edou nic nenaděláme, má to tak každý rok. A dědovi nepomůže nikdo z nás, bohužel.
To je pravda. A jsou věci, které nikdy neřekneme. Tahle patří asi k ní.
Jo jo, děti na jednu stranu nabíjí, na druhou stranu si hrozně moc energie berou 
. A někdy oboje najednou. Psycho .
iva: Jak já ti rozumím. Tábor mě vždycky souběžně nabil i vysosal zároveň. Každý rok jsem tvrdila, že příští rok už se na to vyse*u. A každý další rok jsem jela zas
A když má člověk místo relaxu strach o blízkého, moc to nepomáhá
PS: strašně vás miluju, ale potkat se s váma nechci. Protože byste mě mohli poznat, jaká jsem doopravdy a pak už byste mě třeba neměli rádi...
hroznetajne: No že jo?! Si vždycky říkám: „Už nikdy!“ Ale pak stejně v zimě přijde nabídka a já hned: „No jasněěě, jedu!“
Ivanko, to je v pohodě. Vždyť tam nikoho nikdo nenutí, je to tvoje věc, jestli se chceš odhalit, nebo ne. Na jednu stranu si říkám, jestli bych taky nechtěla zůstat v té „anonymitě“… A že bychom tě pak neměli rádi? WTF? To je pěkná kravina. To neříkej.
iva: Když já jsem ve skutečnosti hrozně protivná ženská. Zejména ve společnosti mluvím nejvíc, nahlas, každýho diriguju a jak není po mým, tak se hned urážím
hroznetajne: Ne, ty jsi hlavně moc sebekritická a jsi na sebe moc přísná! Neříkej, že na tu bandu introvertů nejsi ani trochu zvědavá?! Potřebujeme někoho, jako jsi ty!
iva: Jsem na vás HROZNĚ zvědavá!!! Ale jak jsem psala Tlapičce, trochu se bojím a navíc jsem v práci, tak letos ještě ne 
hroznetajne: Já se taky bojím, mohly bychom se bát spolu! Nebudu tě tlačit , ale stejně, nech si to projít hlavou ještě .
mow: Celá já
Proto taky na sraz nejdu, tenhle je moc daleko. Ale vy stejně víte o mně vše podstatný z blogu. A já fakt nepotřebuju, abyste viděli, že v reálu vypadám ještě blbějc než na fotkách A o čem bych vám tak vyprávěl? Mohl bych na konci setkání předvést striptýz, podprdy nenosím, ale Iva by mi musela sundat tričko. Ivo, při příštím srazu mě svlíkneš, jo? Původně jsem chtěl vyskočit (dobře, netlemte se, tak vyjet) z dortu, nahej. Že bych byl jako zlatej hřeb Píšáckýho srazu, ale zjistil jsem, že tak velký dorty, aby mě do nich zapekli i s vozejkem, nedělají. Navíc bych musel nechat z dortu trčet šnorchl, abych se uvnitř neudusil. A pak mě hrozně rozesmála představa, jak budete lízlé, určitě budete chtít ze mě slízavat šlehačku ("Hihihi, holky ne, to strašně lochtá, nechte mě, nebo se počůrám!")
Tak můžu říct, že ještě nikdy jsem se nezasmál při psaní komentu jako nyní.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: No jo, vy jste všichni samá výmluva! Pche 
!
Ok, to s tím dortem mě taky pobavilo .
iva: Ty máš obrovský, ale obrovský štěstí, že jsem zrovna nepila kafe. Protože jsem si představila, jak číšníci k píšáckému stolu tlačí stůl s dortem, nálada je vážná až slavnostní, načež z dortu vyletíš ty na vozejku a dort se rozletí všude kolem 
Já bych samozřejmě jen natáhla ruku, chytla tě za tricko s 3D štěňátkama a kinetika už by udělala svoje
adil: Ach jo, milá Julie,kdybych měla ten kouzelný proutek co všechno zlé jen v dobré promění, hned bych ti ho půjčila...
---
adil.pise.cz
chaoska: pokud nemuzes odjet sama na delsi dobu, co sama podniknout vic jednodenich vyletu?
to by mohlo stacit
P.S. kdyby ses chtela sverit s cimkoli, muj email/twitter/telefon mas 
hroznetajne: Jo, to asi udělám . Ale doma je na takový "útěk" více adeptů...
Děkuji, toho si moc moc vážím, opravdu .
mow: S dědou je mi to moc líto, drž se. Jinak ti trochu nerozumím - já tyhle pocity "vysátosti" nemívám, i když je pravda, že jsem mezi 30 dětma nikdy nebyl, takže bych byl možná vyšťavenej taky. Vlastně jsem byl, na střední, jenže to už žádný děti nebyly
Hele, musíš to umět trochu regulovat. V momentě, kdy ti věci, který by tě měly nabíjet, šťaví, tak je asi něco špatně. Musíš to udržovat v nějaký rovnováze, někdy je fajn mít klid od lidí, chaosu, štěbetání. Něco jako dát 30 svateb v kuse. Ale mě neber zas tak doslova, protože tyhle řádky píše kluk, co se cítí dost osaměle a má permanentní hlad po lidech.
Hele, já to musím odlehčit, nedá se to jinak. To tajemství, ať už jde o cokoliv, nemůže být hrozný. Pokud nejsi několikanásobná vražedkyně, co vraždí bohatý milence, tak mě nenapadá nic, co bys nám tady nemohla říct. Nebo aspoň mě. A ty dobře víš, že to se mnou nesekne, protože pořád sedím, takže v poho
Připomíná mi to starý, ale hrozně hezký vtip, jen mě znervozňuje, že ho bude číst Iva coby bezpečnostní složka.
"Když kamarádovi ukážu chlapa, co jsem zabil, řekne: "Bože, cos to udělal?" Ale nejlepší kámoš se zeptá: "Tak co, kam ho zakopem?"
Trochu extrémní, velká nadsázka, ale přesně jak píše Fantasyworld, pravý přítel nemění názor, pravý přítel se tě snaží pochopit. Ve vraždách asi jen obtížně, pokud to není nutná obrana, ale jinak mě fakt nenapadá nic, co bys nám nemohla říct, nebo co by bylo fakt tak hrozný, že bychom se z toho všichni posrali. A pokud ostatní jo, tak já ne.
Lidi prostě nejsou dokonalí, bezchybní. Lidi prostě dělají chyby, protože to jsou lidský bytosti. Takže ať už jsi udělala cokoliv, určitě to nebylo bezdůvodně (těch 10 % z přepadení banky mi radši dovez osobně. Dík).
---
mow.pise.cz
hroznetajne: No jo, ty bys potřeboval převzít zodpovědnost za 30 až moc živých dětí, abys poznal, jak to neskutečně vysává z člověka život .
Ne, není to tak, že bych něco provedla nebo nedej bože někoho zabila. Vlastně se to netýká žádné druhé osoby. Čisté osobní věc...
A s tou samotou, no, kdybych byla doma sama, určitě bych vyhledávala společnost, ale jsem spíš v té druhé situaci - společnosti až příliš .
mow: Jo, nebrat jako rejpnutí, samotnyho mě to zajímalo, ale že se tvůj strach ztrácí v jiných...já bych dal strachách, ale to je špatně. Správně je STRAŠÍCH, což mimochodem fakt děsně znějící, jako kdyby STRACHY byly životný.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Jo, já vím . Když jsem to psala, tak jsem se zarazila a pak to tam nechala .
guizmo: https://m.youtube.com/watch?v=BzF-JEZ1RMo
Když už Můžete, tak zkus i tuhle verzi ❤️
tlapka: Juli, zlato, tobě zase tam nahoře někdo pořádně nakládá.
Z tábora bych se hrabala asi doteď. Jedno léto jsem vedoucího dělala - a přestože byl tábor jenom příměstský, takže jsem měla klid aspoň v noci, byla jsem naprosto emočně vyždímaná. Běda, když na mě po návratu domů někdo promluvil, nedejbože se zeptal: "Co děti?". 
Ví to o mě mamka a ví to i můj drahý. Potřebuju introvertní chvilky. Od doby, co pracuju, o to víc. Takže naprosto chápu tvé potřebě být sama. Vědět, že někdo je na dosah, kdybych chtěla, ale prostě mít právo po nějakou dobu nechtít. Asi bych se na tvém místě vážně sbalila a vypadla ven. Třeba jen na den, ale ven. Sama. I kdyby to byl plácek pět minut od baráku, ale opuštěný.
Pokud ve svěření se nevidíš řešení, netlačila bych na pilu. Ale často to pomůže. A upřímně řečeno, nevím, o co by mohlo jít. Člověk s tvojí duší, to se prostě pozná, není schopen extrémní černoty. A nějakou tu šeď máme všichni, takže ji každý soudný pochopí. Kdybys chtěla, kdykoli napiš.
A s nezájmem o tvé cestovatelské články nás určitě podceňuješ!
hroznetajne: To víš, nahoru a dolů, klasika .
I příměstský tábor je vyčerpávající, hlavně když se člověk vrátí domů a ráno zase nanovo.
Introvertní chvilka, to je hezký! Jo, přesně něco takového potřebuju. Ale teď se nám zredukuje počet lidí v domácnosti, tak si snad oddychnu. Méně hlasů, méně duší kolem, haha .
Nakonec jsem se rozhodla vycestovat, sice ne tak úplně sama, ale zatím je to tajemství. Rozhodně je to spontánní, neplánované rozhodnutí, o to větší radost z toho mám. Tak zase nabiju baterky, než začne školní kolotoč .
Jsi zlatá, moc děkuji za milý komentář ! Nabídky jistě jednou využiju, já se znám.