Článek 1 rok od příšerný mikiny
Komentáře k článku: 1 rok od příšerný mikiny
bezhranic: Ahoj, priznam se, ze tvuj blog jsem necetla, ale obcas si prectu Mowa a chapu správně že ty chodíš s 36 (teď si nejsem jistá kolik Mowovi je?) vozičkářem? 😮
iva: Tak tohle je tak nefér... pamatuju si dobře tu chvíli, kdy jsem si radostně říkala: "Ti dva spolu začnou chodit. Stopro spolu začnou chodit! 
"
A jak to teď čtu, tak vy jste spolu už tou dobou dávno chodili 
a pak že se vyznám v lidech 
hroznetajne: Heleď, já ti ani nevím OD KDY přesně, to je otázka na vrchního kronikáře 
. Asi to datujeme od první SMSky, protože to "chození" je takový, no, já nevím, divný . To bychom museli říct: "Hele, bude to od teď?" "Tak jo, od teď." A to se nestalo teda .
iva: Pravda je, že to KDY se tak blbě měří...
Choť taky na mě nedávno zkoušel házet, jak dlouho už jsme spolu, což bylo docela roztomilé, protože a) u termínu, který mi vnucoval jsem si byla jistá, že tou dobou jsem byla vdaná za někoho jiného, b) ani jeden si nejsme schopní zapamatovat datum naší svatby, natož najít ten den, kdy jsme spolu začali být
atraktivnistrasilka: Holky, to je u zdravejch vztahů normální! My to chceme “slavit” (půjdeme prostě někam na jídlo) od prvního rande, i když v kontaktu jsme byli dřív... Kdy jsme spolu začali fakticky chodit ani jeden nevíme. To prostě nepřijdete a neřeknete si: “Tak, a od dneška spolu chodíme! Včera ještě ne, ale dneska už jo!” Spousta kamarádek se mě na to výročí ptala, a pak jich pár koukalo divně, když jsem to řekla popravdě, ale moc nechápu proč. “Začít spolu chodit” je proces, není to jako blesk z nebe.
hroznetajne: Asi se to datuje kvůli Facebooku, aby jako všichni věděli, jak jsou ty párečky spolu už půl tisíciletí .
a.: Tak můj muž vždycky hlásí, že od toho, abychom věděli, kdy máme výročí, má mě. Tak to pragmaticky počítám od první schůzky (seznámili jsme se online), páč tam si to datum fakticky pamatuju... I když ten vztah vzniknul tak nějak postupně daleko později. 
myfantasyworld: To je tak krásné a romantické. Jsem za vás oba tak moc ráda, že jste spolu. 
atraktivnistrasilka: 
A stejně jsem to tušila ještě předtím, než to bylo zcela jasné. Stejně jsem to tušila velice... velice dlouho a brzy. A je to krásný. Jenom tak dál! Svět to potřebuje.
Jak by napsal adolescent pod status na FB: Přeju!
radus: Jděte do háje, fakt! Jsem si teď "seřvala" řasenku sotva jsem přišla do práce!
bezhranic: Já píše beru spíš s humorem a leccos zde raději nekomentuji, ale tohle mi vážně nedalo... Jako promiň, ale tohle mi příjde taaak strašně nevhodné z obou stran. Nepříjde mi to vůči Mowa fér, protože až tě tohle přejde a ty si najdeš zdravého kluka (předpokladám, že jsi mladá, když ještě studuješ), tak to s Mowem ukončíš a on se z toho už nevzpamatuje. A také mi to příjde strašně nevhodné od Mowa. Jak kdysi psal, že by žádné holce nechtěl komplikovat život, tak tohle mi příjde strašně sprosté někomu takhle vzít život. Vědět, že se sám o sebe nepostarám, že mi bude 40 a i tak jít s někým do vztahu... Normálně mi to bezesrandy příjde až uchylný a divím se, že ti třeba na to rodiče něco neřeknou. Fakt sorry, ale k tomu jsem se musela vyjádřit...
bezhranic: Ale, tady někdo čte můj blog. No já myslím, že to už raději budu teda kouřit za ty prachy.
sayonara: Ty vole.
Normálně nejsem sprostá, ale mám v sobě nějaké víno (docela dost) a ty jsi prostě píča.
Ok. Nenapsala jsem ti, že jsi píča, když jsi psala, že hledáš chlapa, kterému roztáhneš nohy a on ti za to vyklepe peněženku do klína.
Ale teď to prostě nejde - jsi píča, a to ještě urážím ty genitálie. Jako jo, chápu, že jsi zlatokopka, a máš na to nárok, ale sorry jako, navážet se do někoho jen proto, že nesplňuje tvojí představu o ideálním vztahu... Víš, ono jde v životě o mnohem víc než o to, který zoufalec ti zaplatí nějaký debilní hadr od Tommyho.
Ale to ty evidentně nemáš šanci pochopit.
Takže Julince se omlouvám za vulgarismy na jejím skvělém blogu, ale ty jdi do prdele, šlapko vylízaná.
bezhranic: 😂😂😂 Asi tu mam zachvat, z tebe. Nevim, ja strasne nerada reaguji na lidi, kteri pisi veci, ktere jsem ani nenapsala... Jenom si kdyztak predstav, ze mas dceru, ktera zacne chodit se 40 vozickarem. Myslim, ze by si uz tak chapava nebyla.
sayonara: No rozhodně budu šťastnější, než když si představím, že můj syn chodí se slepicí, které platí jen za to, že mu večer roztáhne nohy.
sayonara: A navíc to, že je někomu 40 a je na vozíčku nedefinuje jeho charakter.
Což už se ovšem nedá říct o tom, když někomu víc záleží na zajebané mikině, na které stejně nikdo ani nepozná, jestli je značková, nebo od Vietnamců.
bezhranic: Jo tohle ti tak žeru 😁 No ze je nekomu 40 a je na vozicku definuje to, ze bez cizi pomoci fungovat nebude a nebude moct delat to, co zdravi muzi, takze defacto mu ta partnerka venuje svuj zivot, coz mi prijde neskutecne sobecke tohle po nekom chtit. Ale jako me zajimal na tohle nazor i meho kamarada, jestli jsem ja divna nebo co, ze mi to fakt prijde jako totalni ulet a jeho nazor je, ze chape, ze i postizeny clovek chce zit plnohodnotny zivot, coz taky chapu ale rikal, ze tohle by mu taky prislo uz divne. A to o te mikine budu delat, ze jsem necetla haha
bezhranic: No rekla bych, ze to nebude zrovna v tomhle Nezapomen napsat, ze to pisu z cire zavisti. Ano ano, jsem strasne nestastna a zavistiva, v tomhle to stopro bude! Heh, me docela prekvapuje, ze kdyz nekdo napise nazor ladeny spis do negativity, hned si kazdy mysli, ze je to zbamenim toho, te ta dana osoba neni stastna.
atraktivnistrasilka: Jsou věci, které prostě nechápeme a chápat nemusíme. Podívej se, sama máš blog, kde píšeš o poměrně kontroverzních věcech, uznej. Ale kdo jsem já, abych soudila? Však tvůj život nežiju. A z druhé strany, kdo jsi ty, abys soudila toto? Dobře, máš určitý názor, ale když už máš tu potřebu to ventilovat, jde to udělat i citlivěji, než psát, že je to úchylný a podobně. To strašně bolí číst.
Nesmíš se ani ostatním divit za afektované reakce - je to obrana někoho, koho mají rádi, s kým je pojí několik (nejen) blogovacích let.
Víš, já dokážu nahlédnout do toho, co si myslíš a proč si to myslíš, ale zapomínáš na několik věcí: Oba to jsou dospělí inteligentní lidé. MoW kvůli svému hendikepu opravdu není žádná prázdná schránka, která by neměla co nabídnout (vždyť sama píšeš, že ho čteš, tak to víš) a Hroznětajná má též svůj rozum. Nepochybuji o tom, že oba zvážili věci, které se s tím vším, o čem píšeš, pojí. A nám nikomu skutečně nepřísluší soudit, jestli to bude napořád a nebo ne, natožpak proč.
bezhranic: Ale to jsem nevedela, ze tolik lidi cte muj blog. Asi musim zacit cist vic ostatnich blogu haha... No myslim, ze ja to napsala jeste docela slusne, jak tak ctu tady vyjadrovani jedincu. Ale pro me za me, at si kazdy dela co chce... Me je to taky tak sumak, co mi nekdo napise na blog, stejne v tom, v cem chci, dale pokracuji. Ja jsem rada, ze ziji uplne neco jineho a at si kazdy zije to, co chce. Proste jsem vyjadrila jenom svuj nazor, to uz na takovych strankach chodi...
zlomenymec: Já myslím, že jsou oba dost staří a vyzrálí na to, aby si tu situaci dobře uvědomovali a zvážili, jestli do toho chtějí jít nebo ne. Samozřejmě nemůžu říct, že spolu budou až do smrti (to nejde říct u žádného vztahu), ale pokud na tom vztahu a na sobě budou oba pracovat, tak proč ne. Rozhodně to ale nebude lehké, o tom žádná.
Sobecké by to od MoWa bylo v případě, že by ji nějak citově vydíral, o čemž teda taky docela pochybuju.
A zatím jim to očividně klape.
damn-girl: To je tak hrozně hezký článek! Tak hrozně moc citlivý a je v tom všechno, to jak moc s emáte rádi a jak jste šťastní. Tak hurá a jen to nejlepší do dalšího roku!
mow: Původně jsem se nechtěl nic psát, ale diskuze se docela rozohnila. Vím, že se nemusím obhajovat, ale cítil bych se jako blbec. Tenhle koment je věnovaný vám všem pod tímhle článkem, ale hlavně Bezhranic:
Tys četla můj blog, možná ne všechny kapitoly, ale přesto víš, kdo jsem a jakej život jsem žil. A že to nebyla prdel. Ano, původní plán zněl opravdu tak, že jsem nechtěl žádný holce komplikovat život, moc dobře jsem věděl, jak na to jsem. A aniž bych chtěl jít do detailu, občas jsem se na začátku k Tajný choval hnusně, nechci to vysvětlovat podrobně, myslím, že si to domyslíte, a zpětně se ji chci za to omluvit. Ona věděla, proč to říkám, proč to dělám. Šlo o obranný reflex, snažil jsem se ji chránit sám před sebou.
Ale pak jsem tady já a nějakej můj pocit štěstí, protože je to nejlepší holka, kterou jsem poznal, a je mi s ní úžasně. Lepší holku v životě nepotkám. Jo, nebudu vám lhát, bál jsem se vztahů, bral jsem se jako časovaná bomba, ale naučil jsem se mluvit o svých pocitech a Tajná mě v podstatě zbavila strachu ze vztahu. Strašně mi rozumí. Bavíme se o všem a myslím, že ví, že to nebude mít snadný.
Tohle, co napíšu, je možná trochu podpásovka, ale zkus si, Bezhranic, představit, že bys byla na vozíku ty. Jak by sis vedla? Jak můžeš vědět, po čem bys šla? Já si pak uvědomil, že si šlapu po štěstí. Že tu je někdo, komu je se mnou dobře, a mně s ním. Nemyslím si, že jsem sobec. Sobecký by bylo nedopřát si trochu štěstí, každý z nás je trochu sobec. Možná to bude znít hrozně nabubřele, klidně mi za to vynadejte, ale já sám sebe považuji za velice nesobeckýho člověka. Nevím proč. Možná tím, že jsem na vozíku, že umím ustoupit a nemusí být furt po mým, že mám na prvním místě druhý lidi, a až pak sebe. A tím nemyslím, že jsem si objednal dvě stejný propisky Parker. Myslím skutečný štěstí. Chci být šťastný, a tak jsem si do života pustil jednu úžasnou holku, a VÍM, že toho nikdy nebudu litovat, protože báječnější holku už nepotkám. MoWe, buď trochu sobeckej, buď trochu sobeckej víc, než jen v tom, že si z netu objednáváš propisky a žereš Schwarzwald jen tak, aniž bys měl nějakou oslavu.
Hrozně se mi líbí komentář Mečouna a Strašilky, protože přesně tak to je, přátelé. Tajná je proklatě inteligentní holka a i mě život na vozíku naučil racionalitě. Myslím, že víme, co děláme. A speciálně pro tebe, Bezhranic, platí to, že odsoudit se k životní samotě je...NEMOŽNÝ. Jo, původní plán byl takovýhle, hlavně nebýt problém. A jedna holka mi ten plán rozbořila. A já jsem jí za to strašně vděčnej. Byl jsem debil. Nevěřil jsem, že i na mě by se mohlo usmát štěstí. Vyrazila mi dech. A to pak podlíháte hrozně snadno.
Nemusíte nám fandit, já vím, že nejsem ten, na kterýho se čekají zástupy. Ale představ si, že já zase nehodnotím tvůj styl života, přečetl jsem u tebe všehovšudy dvě kapitolky a stačilo. My se nikdy nebudeme chápat, protože oba žijeme úplně odlišný životy. Já vím, uvědomuju si, že 90 % ženských by do mě nešlo. Těch 10 % možná jo, ale kolik z těch 10 % by mě posadilo na zadek (vtipná věta, když jste na vozíku)? 0,01 %? A já tu jednu setinu procenta potkal. Tak si říkám, že přece někdo tam nahoře mě má rád a třeba je to odměna za to, že nejsem úplně tak špatný člověk.
Zkus se taky vzdát něčeho, co tě dělá šťastnou. A speciálně ty si můžeš dovolit občas něco pustit, já si ten luxus dovolit nemůžu. Tak kvalitní život zase nemám. Sladká mi kdysi řekla, ať jdu tvrdě po všem, co mě udělá šťastným. Já jsem řekl, že to je sobecký, když si dám na první místo svoje štěstí. Ale měla pravdu, když mi tohle někde před 7 lety řekla. A nedávno i Tajná mi řekla, abych byl sobečtější. Nemyslím v tom, že bude pořád po mým. Ale nebát se jít za tím, co mě dělá šťastným. A já teď šťastnej jsem.
Mečoune, co noťas, jak seš spokojenej?
zlomenymec: !!! Nemůžu si stěžovat, fakt super výběr, díky moc Nabootovanej je asi za 3 vteřiny, na to nejsem zvyklý
tlapka: Nejsou dokonalí lidé, ale mohou se k sobě dokonale hodit. Moc bych vám přála, aby to byl váš případ.
Protože popudit slečnu Bezhranic, to je fakt těžce dosažitelná meta. Ne, vážně. Souhlasím s předchozími řečníky. Každému, co jeho jest. Nelze rozporovat, že to není snadné a musí čelit lecčemu, ale očividně jim to stojí za to. Ono to není jen o tom, najít si tu nejjednodušší cestu k cíli, že? Někoho holt překážky neděsí a každý máme jiné hranice toho, na co psychicky nemáme. 
A hlavně, případné problémy vidíme i z jiné stránky, protože máme více sfér zájmu. Většina z nás...
Je smutné, že taková diskuse se strhla zrovna pod tímto článkem. Ale taky to něco vypovídá. Ano, většina píše.cz očividně blog Bezhranic čte. A stejně tak k němu nemá co říct...
ver: Většinu článků tady tak nějak sporadicky, a sem-tam si čtu komentáře, protože jsem zvědavá na lidi, co se tady pohybují. A i když jsem si původně myslela, že psát, jak ráda jen tak jsem si přečetla o jedné lásce, která dělá ze světa zase o kousek veselejší místo, tak tyhle komentáře tady mě k tomu tak nějak dokopaly. Takže přeji hodně štěstíčka a ať se nenecháte nikým zviklat a přesvědčit o tom, že milovat někoho může být sobecké - je to blbost. Můj přítel taky si pořád myslí, že pro mě není "dost dobrý", ale nakonec mi všichni důležití lidé uznali, že je přesně ten, kterého potřebuji (včetně jeho samotného, přirozeně, byť to přesvědčování bylo únavné, takže doufám, že vy jste se tolik dřít nemuseli a máte více rozumu, než ten můj Příšerka). Pokud někdo věří, že se zamiloval do "ideálního partnera" tak mu to přeji, ale myslím, že takoví neexistují, že to je spíše iluze "zaláskování" a to důležité přijde až poté, co opadne a přijde realita, kdy člověk zjistí, že je krásné, když se kvůli němu někdo snaží pracovat na svých chybách. Existují jen ti, kteří jsou ochotni svůj život přizpůsobit tak, aby toho ideálu dosáhli, a ti, kteří se bojí nebo nemají dost sebevědomí, aby sobě a svému partnerovi tu lásku dopřáli.
---
ver.pise.cz
cukrenka®svetu.cz: Krásný článek. Dojal mě. Bez legrace.
Vy dva jste z mého pohledu dvě vnitřně hodně bohaté bytosti a Váš vztah je díky tomu nadstandardní. Natolik nadstandardní, že vyvolává údiv u lidí, kteří nejsou schopni si možná ani představit sílu toho citu, který vy dva vůči sobě máte.
Radujte se z toho, že nejste emočně ploší. Z každého článku, kde o sobě píšete, je vidno, že spolu trávíte čas rádi a jste vedle sebe šťastní. Může být něco víc, pro co žít, než pro milované lidi? Pochybuji.
atraktivnistrasilka: Cukřenko, bude to znít možná trochu blbě, ale kdybych mohla, dala bych Ti obří lajk. 
Lépe bych to nikdy nevystihla. Krásně napsáno...
mamka: Mam jen dotaz na bezhranic.cz....kdyby Vas oslovil vozíčkář, byl tedy dle Vašeho gusta a nabidl prasule, vykouris mu?
hroznetajne: Děkuji všem za komentáře, za milá slova i za jisté obavy, že by se něco nemuselo dařit. Mrzí mě, že se to moje původní vyznání náklonnosti někomu zvrhlo k podivnému hodnocení našeho vztahu, o nic takového já ani Martin nestojíme. Jsme rádi za ty, co nám to přejí , moc mě to zahřálo, vážně. Pokud se něco někomu nelíbí, může si oddychnout, že žije na druhé straně republiky a nemusí takovou zhýralost, jakože chtějí být dva lidi spolu, denně vídat. Každý si žijme to svoje. Jsem svobodná a vybrala jsem si sama. Jestli to někomu přijde nechutné, tak ať si to, laskavě, nechá pro sebe. Chápu, že se to někomu nemusí líbit a má potřebu to napsat, protože internet je volné pole a každý si sem může psát co che a jak chce, ale pokud někdo bude urážet něčí vztah, věk, handicap nebo volbu partnera, není pro mě rovnocenným partnerem do diskuse.
Přeji všem poznat to nejkrásnější na světě, vážně ano. Děkuji 
!
adil: J. ty víš, že ti moc fandím, nevím jak lépe bych to napsala - vnímám Tě jako jedinečnou dívku co má v hlavě všechny lidské hodnoty dobře srovnané. Věř, že si Tě vážím a že jde o MoWa, to jsem vytušila, tak vám upřímně přeju hodně společného souznění a štastných chvil + A Bezhranic ? K jejím životním hodnotám je škoda slov... 
---
adil.pise.cz
brutally-honest: Tak jsem si přečetla nejdřív ten rok starý článek, nějak jsem ho loni minula, a je to pěkná změna :- D Jsem ráda, že jsi šťastná
a.: Jako lehké to mít nebudete, úplně připravit se na holou realitu taky nejde. Z vlastní zkušenosti si troufám říct jedno: Kašlete na pesimistický předpovědi a užívejte si života, pokud do toho chcete teď jít. Však jste dospělí a za svoje rozhodnutí si odpovídáte jen vy dva. Žádnej vztah není jednoduchej, vždycky vyžaduje hromadu kompromisů a u vás dvou je to akorát jiné v tom, že je na první pohled vidět, kde se ty kompromisy budou muset udělat a proč. Takže spousta lidí bude mít pocit, že to přesně jasně vidí a může taky obratem nad váma dvěma vynášet soudy. A abych byla jo sluníčková, tak jen dodám, že si myslím, že holky jsou obecně trochu pragmatičtější a líp podobnou situaci dávaj. Budete muset řešit něco, s čím se ostatní páry nepotýkaj a dost pravděpodobně se vám ovšem naštěstí jiný problémy vyhnou. Už na samým počátku si můžete být docela jistý, že když už jste do toho šli, tak tam NĚCO fakticky je.
a.: Partnerka není pečovatelka a nelze to tak praktikovat, jinak z toho vyhoří nejdřív ona a vzápětí ten vztah. Zpočátku určitě mnoho zastanou rodiče a až jim dojdou síly nebo až se tak diametrálně rozejde názor handicapovaného a jeho rodiny na to, co a jak by mělo být (což je u osamostatňujícího se dítěte normální a většinou to prostě nastane), tak je na místě využít osobní asistenci. Není to jednoduchý, někdo vám hledí do soukromí, ale rozhodně celý ten pohled nelze naprosto zjednodušit na \\\"ona má jeho pověšenýho na krku\\\". Čím závažnější handicap, tím spíš je pochopitelně dotyčný na někoho odkázaný a trochu se to komplikuje. Někdo se v domácím uzpůsobeným prostředí sám obejde a zvládne například vařit, někdo si holt nepodá ani sklenici s pitím. Ale partnerka ten, kdo to nahrazuje, nemusí a neměla by podle mě nikdy v největší míře být.