No, podivně. Bála jsem se, že rok 2021 bude přelomový, strašně moc se toho změní a mně se rozpadne pohodlná půda pod nohama. A přesně to se stalo, že jo.

Venku šikmo sněží, v poli za domem stojí jeřáb, nezávidím těm, co v této zimě musí pracovat venku a nemají na výběr. Sedím v chladném pokoji (můj pokoj je vždycky chladný a myslím, že díky tomu nebývám tolik nemocná) a přemýšlím, co budu dnes dělat...

Tak jsem si četla článek na svém oblíbeném portálu Heroine (mimochodem – předplatila jsem si jako dárek pro sebe i jejich časák a jako správná emancipovaná feminista se cítím víc feministicky a emancipovaně). A tam jsem chytila skvělou myšlenku: "Neznám snad nikoho, kdo by na období puberty vzpomínal s bůhvíjakým nadšením. Rádi se vracíme do bezpečí dětství, ale u puberty to tak jednoznačné není. Puberta je totiž prostě trapná. Pro ty, co ji prožívají, i pro jejich okolí. Těžko uvěřit, že by se do ní někdo chtěl dobrovolně vracet." (Zdroj)