Drazí báječní a nadržení,

jsem zde, tentokrát v zelenobílé, abych vám po delší době představil jednu krásku z Finska, do které jsem se platonicky zamiloval. Kdysi. Bylo to kdysi, co jsem měl mužné rysy. Tímto článkem chci reagovat na předchozí Julčin článek o severských holkách. Tahle slečna, kterou vám dneska chci představit, je

Drazí milí,

právě mě kontaktoval ten parchant z vedlejšího blogu a chce vám něco říct. Ve snaze o zálohování Píšáckého blogu včetně komentářů zatížil stránky Píše.cz nadměrným přístupem a jeho IP adresa byla vyhodnocena jako nežádoucí. MoW byl identifikován jako robot. Tímto se nedostane ani na stránky Píše ani na svůj

Jako správné slovanské děvče (které je dokonce směsíci hned dvou slovanských národností, abych to jó měla posychrovaný) závidím všem ostatním národnostem to, co sama nemám.

S T.G.M. už žádné hovory nikdo z nás nejspíš už neuskuteční, ale já mám za to dost dobrou náhradu. Dooost dobrou. Dooooooooost dobrou.

Nemáte někdo štíty proti melancholii? Ona na mě v poslední době nějak moc útočí. Samozřejmě tomu nepřidala ani moje poslední návštěva mé bývalé střední.

Udělala jsem pro děti takový pracovní list, kde o sobě napíšou základní informace. A taky trochu z toho vyleze, jak se dítě kouká samo na sebe. A někdy je to vážně drsný a zdrcující a trošku bolí to číst. Dala jsem tam třeba kolonku, do které měly napsat, jaká 3 přání by si přály. A protože jsem z některých odpovědí byla vyloženě unešená a z některých lehce dojatá, musím se s nimi podělit. A trochu si je tady vlastně schovat, protože co si nenapíšu na blog, to za čas zapomenu. Upozorňuji, jedná se o třetí třídu, tedy děti 9, 10 let.

Tenhle článek píšu od vzniku mého blogu už počtvrté. Působí děsně nabubřele a vychloubačně, ale já se na jeho psaní na konci roku vždycky těším. Takže tady je můj článek, kterým uzavírám kalendářní rok 2018.

Naše Vánoce 2018 obrazem...

Požádala mě ředitelka školy, kde pracuje moje mamka, jestli nechci týden zaskočit v první třídě, protože paní učitelka se potřebuje na týden zdejchnout a oni by potřebovali někoho, kdo by tam týden byl. A protože nemá Julie žádné absence ve své škole, kývla na to. A to ani netušila, jaká to bude prča.

Hele, kámo, jako upřímně, za posledních 10 let jsi mi nesplnil ani jedno z přání, o která jsem si napsala. Nemám Ti to ale za zlé, protože má přání jsou, no, budu upřímná, má přání jsou většinou nesplnitelná. Takže možná ze setrvačnosti nebo proto, abych neporušila tradici, Ti píšu znovu, ačkoliv vím, že nic z toho, co si už několik let přeji, se asi nikdy nesplní. Za poslední rok jsem se taky naučila, že prodloužit někomu život nedokážeš, ačkoliv jsem si loni nepřála nic jiného, a dokonce jsem byla ochotná vzdát se veškerých dárků až do konce svého života. A víš, musím se Ti přiznat, kdybych si letos opravdu měla něco přát, zase bych si přála, aby byl někomu prodloužen život. Jo, já vím, nejde to. Stejně jako nejde zrušit hladomor, vymazat z povrchu zemského komáry a klíšťata, potrestat všechny násilníky, nastolit mír nebo udělat všechny obyvatele na celé planetě alespoň na jeden den šťastné. Jak jsem řekla, má přání jsou nesplnitelná. Což ovšem neznamená, že je stále nemůžu mít.