Komentáře k článku: Tohle nečtěte, děkuji pěkně.
lentilka-sdeluje: Umít vlasy? Jako fakt umÍt?? (jo, sorry, s tímhle jsem fakt votravná).
Takže Julča je teď u tebe? Julča je moje depka, mrcha přelétavá. A já si říkám, že mi něco chybí. ;)
hroznetajne: Super, mám o důvod navíc se zabít :D :D. Nebo minimálně někam hodně hluboko zahrabat :D.
No, Julča jsem já a svým depkám raději jména nedávám, ještě bych je začala mít ráda. Tvojí Julču jsem ale nikde neviděla, to se někdo má :D.
lentilka-sdeluje: Mám ještě pár tipů, kde by mohla být. Ale víš jak - nijak intenzivně ji nehledám, ať se o ni zas chvíli stará někdo jiný. Já (jsem se) jí dala až dost. :D
iva: *mala* *mala* *houpy* *houpy* *houpy*
Jé, děvče, ty jsi jak já. Já si své deprese taky hýčkám.
Vždycky, když si všimnu, že jsem v najust stejném stavu jako ty, se zatnutými zuby si opakuju svou mantru: "Je to jen období a každé období jednou přejde!"
Minulý měsíc už jsem tomu skoro přestávala věřit. Naštěstí mi pomohl kineziolog a už jsem zase funkční. Ale byla to dřina.
Zařvat na učitele výtvarky je skvělej nápad a zařvat "krejte seeee" mě úplně rozchechtal. Páč jsem si to představila, že jo *smich* *smich*
Holka zlatá, moc ráda bych ti nějak pomohla, ale trošku se bojím, že tady by to chtělo spíš odborníka.
Kdyby tě bolel zub, můžu tě stokrát hladit po vlasech, vařit ti řapíkovej čaj a nabízet paralen, ale dokud nezajdeš k zubaři, lepší to nebude *frajer*
hroznetajne: Taky si to říkám, že jo, ale ony ty negativní myšlenky jsou daleko, daleko silnější, než to pozitivní myšlení. Když jde něco do kopru, jde to tam pořádně :D.
Kdybych na něj zařvala, asi bych neodstátnicovala. A to mám do státnic ještě dost času :D.
Odborníka, odborníka, když je mi nejhůř, mám pocit, že by mi to neuškodilo. Jenomže ono se to vždycky po čase zase zlepší. Takže se točím v kruhu a mám pocit, že se z toho vždycky tak nějak sama vylížu. No, tak nevím... *zed*
iva: No, však ony ty zuby po paralenu taky na chvíli prestanou bolet... až pak přijde ta chvile, kdy prostě budeš muset jít a nechat si je vytrhnout.
Juli, ohne sranda. Z toho začarovaného kruhu se brzy stane spirála a sešup do pekel.
Jednou jedinkrát jsem zažila cosi, co se hodně přiblížilo akutní atace deprese. Bylo to strašný. Najednou jsem nemohla dejchat, svět byl ocelově šedá mistnost, jejíž stěny se na mě řítily a já byla malá, zbytečná a absolutně bezvýznamná. Fakt šílený. Naštěstí to poměrně rychle odeznělo, ale kdyby se to mělo opakovat, volám psychologovi, i kdyby to mělo bejt o půlnoci!!!
Julietko, máš právo být spokojená a šťastná, tak pro to koukej něco udělat. Mazej k psychologovi nebo si najdi kineziologa. Strašně se ti uleví. A my nebudeme nešťastný, že jsi nešťastná.
hroznetajne: Jo, to je pravda. Jenomže víš co... Říkám si, že se mi vlastně nic tak hrozného neděje. Nenacházím se v žádný špatný situaci, nikdo mi neubližuje, prostě se v tom jenom tak plácám. Tím to nechci nijak zlehčovat... Už mám i čísla na nějaké psychology (podle zkušeností jiných lidí jsou prý dobrý, no). Ale jestli někdy já se odhodlám někam zavolat, no, nevím. Mám nějaké věci, které bych ráda odstranila, já se spíš bojím, že mě tam budou rozebírat tak, jak nechci, aby mě někdo rozebíral. Asi to zní divně *zed*. Vím, jak je to všechno propojené a já už se v mnoha věcech prostě nechci nimrat.
Přesto si myslím, že někdy někam zajdu, jenom nevím, jestli zrovna teď... Ale každopádně děkuji Ti za moc milé komentáře. Moc si toho vážím *srdce*.
atraktivnistrasilka: Rozumím tak nějak skoro každému slovu v tomhle článku, a teď jako nevím, jestli mě to nemá spíš děsit, nebo co. *smich* Ne, vážně. Já jsem to stejný. Jsem sebetrýznitelka, a když mám depku, tak si jí probrečím a protrpím se vší láskou. No, je s podivem, že rozchod se mnou absolutně nehnul, jakože fakt absolutně. Jinak ale... *nevi* A PMS je fakt sviňa, která tohle všechno násobí. Zrovna úterek večer jsem z nějakého důvodu prořvala, protože mě bolela záda a já byla na sto procent přesvědčená, že je to ledvina, mám nějakou těžkou nemoc a umřu. Byl to strach tak intenzivní a hluboký, že jsem užuž šla psát vážně míněnou závěť.
Nicméně pocit, že jsem k ničemu a nevystuduju žádnou školu a skončím na pracáku a pak umřu úplně sama v zapomnění, protože si ani nic jinýho nezasloužím, mě provází každý den. Někdy víc, někdy míň, ale někde vzadu v té hlavě to je a asi to nikdy úplně nezmizí. Někdy mě to dostane tak moc, že mě rozbrečí jen to, že je na mě někdo hodnej, protože jak už jsem řekla, vůbec si to nezasloužím, ale je to hrozně... uklidňující? Nebo jak to nazvat. Jakože to není ještě všechno úplně v prčicích, jestli mi rozumíš. A pak je to zas nějakou dobu dobrý... Je to takovej kolotoč, asi to není úplně v pohodě, ale bohužel žádnou radu, jak z toho ven, nemám. *nevi*
hroznetajne: Tak nevím, jestli mě má těšit, že v tom nejsem sama, nebo naopak mě má mrzet, že v tom nejsem sama :D. Tak ony i ty negativní emoce jsou důležitý, jenom toho nesmí být moc a musí se to po čase zlepšit, což se ne každému daří. Lidi mají daleko horší problémy, než ty naše občasný špatný období, jenomže když jsou často a delší, tak to není příjemný.
Závěti taky někdy píšu, z toho si nic nedělej :D.
Strach z budoucnosti mám taky. Ale víc než kariérní budoucnosti se bojím samoty nebo něčeho, co nebudu moct ovlivnit, přesně jak píšeš. Bát se je asi normální, ale když tě to ničí a furt dokola se ti to vrací... Ty si rozhodně zasloužíš, aby na tebe byl někdo hodný. Nebuď na sebe zase tak moc přísná. Každý si to zaslouží *srdce*.
To je přesně ono. Vždycky se po čase situace zlepší, ale za chvíli se to zase vrátí. A to člověka taky sere *zed*. No, neporadily jsme si navzájem, alespoň jsme si navzájem postěžovaly, to taky někdy pomůže :-) *pivo*. Vítej v klubu :D.
chaoska: ja sisaz az do nedavne doby taky tyhle depky hyckala. ono to obcas cloveku prospeje.
ted uz se jich ale dost bojim a snazim se je znicit hned zpocatku.
doufam,ze ted je ti lepe *slunce*
hroznetajne: Já se zase snažím, aby u mě ty smutný období pokud možno vůbec nezačaly. Když vím, že to na mě jde, bráním se zuby nehty. Jenomže ono pak stačí něco malého, něco absolutně stupidního a bezvýznamného a celé se to spustí a jede to jak namazaný... A to se v tom pak ráchám teda kvalitně.
Už je to lepší *srdce*, mnohem :-). Díky moc :-).
mow: No, možná budu tímhle komentem za hajzla a prevíta, ale musím to napsat - strašně dobře ti rozumím, přesto tě ale nechápu. Nečetl jsem tady přes léto, jak tě škola sere, jak se to valí, a ty to nedáváš? Teď máš relativní veget od školy, tak dělej všechno to, na co předtím nebyl čas.
Vážně nechci být za sobce, ale copyright na depky mám já*smich* Netvrdím, že zdraví nemůžou mít depky, nemůžou si postěžovat. Jistěže můžou. Ale podle mě mají zdraví lidi víc možností, jak bojovat s osamělostí, nudou. Ty můžeš přece cokoliv. Můžeš vyrazit ven, na dort, mezi lidi. Můžeš na nějakej koncert. Jsou desítky způsobů, jak se nabít. Ne, nezaberou všechny, možná nezabere ani jeden, ale je potřeba to zkoušet, zavolat kámošům, pozvat je k sobě, pustit si komedii. Hlavně nebejt sám.
Pokud ti chybí lidi, mělo by být pro tebe snazší si je "obstarat", najít. Já mám drobnou nevýhodu, že už kámošky mají děti, takže na mě už tolik času není. Nemám moc komu volat, když se cejtím na prd.
Ale faktem je, že už na střední jsem nechápal, jak se může má zdravá spolužačka o letních prázdninách nudit. Ale potěšilo mě to, potěšilo mě, že podobný "problém" mají i zdraví, i když by mělo být snazší pro ně s tou nudou bojovat. Základ je mít nějakou partu nebo chlapa. Pokud všichni mají brigády nebo furt někde lítají, je to složitý. Já na základce prázdniny miloval, na střední už tolik ne. Jasně, měl jsem radost, že mám pokoj od školy, ale chyběli mi spolužáci. Vždycky měli přes letní méně času na mě. Jasně, na návštěvy jezdili taky, ale to ti celý prázdniny nenaplní, stejně jako občasný výlet s našima.
Takže ne, nejsi v tom sama, a až zmizí Poštovní novinová služba (PNS), bude líp. Máš dvě ruce, dvě nohy, můžeš téměř cokoliv. Svět je tvůj. Tak si sundej tu mikinu (od největšího prasáka na Píše.cz to zní až děsivě, co?) a vyraž mezi lidi, život je venku. Přemýšlej o tom, jak být šťastná, a vezmi si z tohohle komentu trochu energie. Ty to máš přechodný, já to nafurt. Líbá tě na mikinu tvůj nadržený a lehce inspirativní MoW.
PMS. Napadlo tě někdy, že ty i já bychom se v určitých situacích celkem potřebovali? Že bych aspoň chvilkově mohl dokázat naplnit tvůj život a ty zas můj? Nech si tenhle komentář, až ti bude smutno. V nejhorším ti Iva dá mý číslo.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Jakýho hajzla? Naopak. Máš prostě pravdu.
Veget od školy nemám. Ale prvotřídně prokrastinuji, školu částečně ignoruji a odsouvám do momentu, kdy z toho budu mít zase neskutečný břichaboly :D. Volna mám víc než školy, takže se mi lehce povolily otěže. Myslím, že budu ve zkouškovém velice překvapená :D.
Ono obstarat si lidi na společnost není nic snadného. Já vím, že z tvého pohledu vlastně můžu cokoliv, jenomže tys mě ještě nikdy neviděl ve společnosti. Jsem na okraji, dokud se počet lidí nezredukuje tak... na ... dva, potom jsem schopná vést dialog :D. Ne, vážně, už jsem byla tolikrát součástí nějaké společnosti a cítila se tak příšerně nepatřičně, že už takové věci nevyhledávám, bo mě to potom děsně deptá. Zavolat si kamarádky na večer u filmu je pro mě sci-fi, což je strašně smutný, ale je to tak. Do žádné party nepatřím (pokud teda nepočítám spolužačky ve škole, ale já se ve škole tak nějak bavím skoro se všemi) a chlapa taky nemám. A ono to bude možná tím, že do žádné party možná patřit ani nechci (nebo možná chci, ale nevím, jak se takové partování dělá) a chlapa si aktivně nehledám. Asi to neumím :D.
Že je svět můj, tak takový pocit mám málo kdy, ale někdy trochu jo. A většinou ho zažívám, když jsem sama, což je asi taky špatně :D. Kdybych vyrazila ven, jak říkáš, došla bych do prvního baru, dostala příšerný záchvat sociální fobie a utekla domů. Tak proč zkoušet něco, co mě příšerně děsí a odpuzuje :D. Což neznamená, že bych to někdy nechtěla zkusit. Chtěla :D. Jenom to nikdy neodpovídá mým představám a vždycky následuje zklamání.
Mowe, já ti tu mikinu normálně pošlu, abys zjistil, jak je úžasná a odporná zároveň. A nebo ne, ty bys mi jí určitě nevrátil. A já si jí odmítám sundat, protože na ní závisí můj život. Přemýšlím, že už ji nikdy nesundám. Nechám se v ní pohřbít.
Každopádně Ti moc děkuji za komentář. Energii jsme si z něj vzala. A někam si ho schovám i na jindy, jo? :-)
PMS a víš, že mě to už někdy napadlo? :-) Co s tím uděláme?
To s tím číslem si pořádně, ale pořádně rozmysli, protože jak Julie na někoho sežene číslo, už se jí nikdy, nikdy nezbavíš.
mow: Neboj se, já si vždycky všechny kroky rozmýšlím všechny kroky velice pečlivě, většinou se pak ženský chtějí zbavit mě*smich* Mikinu mi klidně pošli, ale vypranou*smich* A tady mý číslo, kdyby sis někdy chtěla podrbat, ale nemám chytrej telefon, takže Viber, Whatsapp a podobný sračky nepoužívám*haha*
728 243 476
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Tak jo, já ji vyperu teda, no... :D
Dobře, bez podobných sraček, fajn :D. Ozvu se.
myfantasyworld: *houpy* *mala*
Moc ráda bych ti s tím pomohla, ale jediné, co ti můžu nabídnout, je setkání na vyplnění volného času. ;)
Ten podzim k takovýmto myšlenkám svádí a to hodně. Bohužel.
Mě pomáhají sluchátka do uší. Beru je občas i když odcházím z práce.
hroznetajne: Děkuji moc *srdce*.
Já vím, každý podzim zažívám to stejné, jako přes kopírák. Vypsat se z toho mi částečně pomáhá, tak se omlouvám, jestli to na někoho tak trochu házím :D.
Sluchátka pomáhají, jenomže já poslouchám jenom smutnou hudbu, která mi to vždycky pěkně pekelně osolí :D.
myfantasyworld: Vypsání je super, takové veřejné vykřičení, hlavně že ti to pomůže. ;) Chápu to, taky mám chuť to vykřičet všechno veřejně, i proto jsem to posledně udělala taky. Asi je to tím, že sdílený problém je poloviční problém. :)
Tohle znám, taky jsem to dělávala, teď posloucham v těcto chvílích písničky jako je rap atd. Například takové Zlatokopky jsou pro mě ideální. :D
hroznetajne: Máš pravdu. Sdílení pomáhá, ale na druhou stranu pořád tady házet na lidi svoje problémky taky nechci. Kdybych ten článek třeba psala teď, nejspíš se neodhodlám ho zveřejnit. Takových nezveřejněných článků jsem už napsala! :D
Haha, Zlatokopka *smich* :D. Mně když je mizerně, tak prostě pozitivní hudbu neschroustám, ať se snažím sebevíc :D.
tlapka: Strašně ráda bych řekla něco duchaplného, ale jsem zcela vyvedena z míry sdělením, že někdo měsíc nejí sladké. Protože jestli jsi na tom po měsíci bez sladkého takhle, tak jsi naopak hrdinka. :D
Ne, vážně. Momentálně je mi docela mizerně, protože se mnou třískají hormony (aneb PMS za užívání hormonálních léků, woo-hoo!), podzimní krize musí být, ale takový stav už mi přijde krapet... nechci říkat alarmující. Ale jako varovně zdvižený prst.
Mrkni na svůj blog. Jsou to vlny. Přijdou, odejdou, bude líp. Ale jestli tě někde hlouběji něco žere, chtělo by to pohled zvenčí. Protože třeba zjistíš, že spousta toho trápení je zbytečná. Mám jednu podobnou zkušenost... a říkám si, trubko, proč jsi toho doktora nezměnila dřív? Byly to obavy, bagatelizace, přijetí, že tak to chodí. A víš co? Nemusí to tak chodit! *stop*
Na druhou stranu k závěru tvého článku - měla bych přestat nosit černou, jíst víc jogurtu a nepsat do deníku? To jsou přesně ty věci, kde na "měla bych" pěkně kašlu. Měla bych se začít malovat. Abych mezi studenty nevypadala jako mladší ségra a blablabla... víš co? Nenamalovala jsem se ani na třídní schůzky. Taková "měla bych" nejen, že omezují, ale nikomu nic nedají! Co z toho budeš mít, když si tu černou nevezmeš? A co ostatní? *nevi*
Juli, drž se, a kdyby cokoli, ozvi se. *houpy* Nevím, jestli ti můžu pomoct, ale i kdybychom si spolu měly jen psát nebo třeba i společně virtuálně mlčet, ráda to pro Tebe udělám! *houpy*
hroznetajne: No jo, já jsem to s cukrem vážně už přeháněla. Největší problém bylo sladké pečivo, což je ještě snad horší než třeba čokoláda. Fakt jsem to futrovala hrozně moc :D. Jenomže já ho tak miluju! :D
Já vím, taky to v tom blogu vidím, jak se to docela i pravidelně střídá. Snažím si to nepřipouštět, ale máš pravdu. Ono se to za čas zlepší, ale už vím, že to zase přijde zpátky. Ale na druhou stranu si říkám, že nemůže být přeci pořád veselo...
Jenomže když občas nějaký ten "měla bych" nesplním, tak to padá prostě tam, kam nechci. Přestanu se o sebe starat, přestane mi na sobě záležet a už si sama sebe nevážím. Takže kolikrát se namalovat, ačkoliv bych to normálně neudělala, mi pomůže. Teda někdy, trochu. Vím, že člověk ze sebe nemá dělat něco, co není. Ale díky těmhle seberegulačním "měla bych" ze sebe furt dělám nějakého člověka. Částečně :D. Teď nevím, jestli to dává smysl.
Jsi zlatá, moc děkuji *srdce*.
sayonara: Já si taky připadám často strašně mimoňsky. Jako kdyby mi nikdo nerozuměl. Ona je to vlastně možná do jisté míry pravda, ale zase to vede k řadě vnitřních dialogů, které si docela užívám.
Mám jednu kamarádku psychiatričku, která ma na tyhle věci takový svůj názor. Že s těmi věcmi nemá člověk bojovat, protože prostě existují a jsou tam, takže jediné, co ti zbyde, je pojmout to jako impulz k něčemu. Vlastně proč by tvoje psaní do deníku mělo být špatné? Zkus k tomu přidat i nějaké malování, nebo cokoliv, co ti zrovna bude připadat jako dobrý nápad.
Trochu mi to připomnělo skandinávský film Kurz negativního myšlení. Je to norská ujetina, ale možná by se ti mohl líbit.
hroznetajne: To je zajímavý názor, taky se to takhle někdy snažím vnímat. Ale dojdu k tomu spíš zpětně. Říkám si, že nemůže být pořád skvělá úžasná sluníčková nálada, že člověku někdy může být hůř. Ale když jsem v tom, málo kdy mi taková myšlenka pomůže :D. Spíš naopak.
Film vypadá mooc dobře, kouknu, díky! *srdce*
adil: Listopad je měsíc ponurý a to takovému negativnímu rozpoložení nahrává,přejde to,zas bude lépe, uvidíš*mala*. Věříš,že i mne někdy dostihnou chvíle, kdy mám pocit, že je to v marné že už nemám sílu k lepšímu něco změnit, že ve zbytku života už nic nedohoním,že mě bolavá kolena hodně omezují, že mi kvalitu života ztěžují, že...:-( Víš jaký lék na takové rozpoložení mám? Nějakou potřebnou činností ji z hlavy odháním, abych na své trable zapoměla, někdy musím být na sebe tvrdá*bum* A Julie, ty jsi mladá,držím ti palce, ty to všechno dáš,zvládneš všechno, uvidíš !*srdce* *slunce*
---
adil.pise.cz
hroznetajne: To je, souhlasím :-(. Ona nemůže být pořád úža nálada prosvětlená sluncem :D, jsem si toho vědoma.
To děláš dobře! Taky se snažím jít něco dělat, ideálně něco úplně nového. Ale najít na to někdy sílu, ach joooo *zed*.
Děkuji Ti moc za milý komentář *srdce*! Jsi zlatá :-).
rebarbora: *mala* Ten citát je super – neuvěřitelná moudrost! Vážně je to z dětské knížky?