Odjet do Kérkonoš jsme se rozhodli tak nějak narychlo a hekticky. Ale možná to tak bylo nejlepší. Taťka si sice zapomněl pyžamo, ségra ponožky a já tepláky, ale lyžovačka neměla chybu.

PRVNÍ NAROZENINY MÉHO BLOGU JSOU TU. A já jsem si pro Vás připravila něco exkluzivního!

Sama ze sebe. A teď pozor vážení, budu si hodně stěžovat a plakat. Život je TAK nespravedlivý. Fňuk.

Taky máte doma takové ty historky, co se předávají z generace na generaci, občas taková vzpomínka vyplave na mysl a vy ji musíte říct ostatním? A protože jsem outsider bez kamarádů, musím ji říct vám. Není zač.

Protože příští týden jdu dělat řidičák. A jestli ho udělám, tak se rapidně zvýší statistiky s počtem přejetých lidí, co šli jen tak mimochodem po chodníku.

Taky jedete v Postcrossingu?

Kolem čeho se teď momentálně motám?

Každé ráno si do autobusu sedne chlap v bílých pracovních montérkách a povídá si s řidičem. Dnes ráno mi to nedalo, vyndala jsem z tašky propisku, blok a psala.

Mám pro mého miláčka hroznou spoustu přezdívek. Chlupa. Tlupin. Smaďoch. Smadka. Miláček. Prdelka. Micuška. Bobínek. Čumáček.