Tak dneska jsem si šla pro ten slavný papír. Teď bych měla být podle ouřadů oficielně dospělá. Hahahahahaha. Móc vtipný. 

Historicky poslední maturitní článek na tomto blogu. Uf...

Nejprve jsem se na to všechno chtěla vybodnout a prostě to nepsat. Ale pak mi to přišlo líto. A taky jsem to ze sebe zase potřebovala dostat.

Hele, stačí menší spánkový deficit, naprosto šílející spolužáci, debilní počasí a už je zaděláno.

Mého prince na bílém koni (nebo na králíkovi, ale to už tady jednou bylo...) nechme stranou. Já má na mysli úplně jiného prince. Ale toho taky moc miluji, tak ono to bude fuk.

Pár snímků (hlavně jídla) z nedělní oslavy narozenin.

V mém životě asi budou stále věci, kterým se nepřestanu divit. Svět je plný zvláštností, šílených paradoxů, nelogičnosti a chaosu. A já nestačím žasnout.

jsem šla kolem. A jen tak na Vás musím hodit zase trochu té mé tíže, co musím vláčit. Já jsem ale chudinka malinká.

Odjet do Kérkonoš jsme se rozhodli tak nějak narychlo a hekticky. Ale možná to tak bylo nejlepší. Taťka si sice zapomněl pyžamo, ségra ponožky a já tepláky, ale lyžovačka neměla chybu.