Řekla jsem si: Julie, asi je načase být trochu víc osobní, už ti to tu začíná trošku zmírat...

To se takhle jednoho krásného dne moje sestra rozhodne, že bude hrdinka naší rodiny a přihlásí se na Spartana – jeden z nejznámějších běžeckých závodů "v bahně".

Sebeláska. Nejprve musíte milovat sami sebe, abyste mohli milovat jiné. Haha. Tohle může být pravda, klidně s tím můžete souznít, neberu vám to. Ať se na mě nikdo ale nezlobí, tohle jsou příšerný řeči a nikoho, nikoho to nenaučíte uměle. Nenaučíte nikoho, aby se měl rád jenom proto, že by se měl mít rád. Lidi se budou nenávidět, vždycky. Za chyby, za špeky, za velký zadky, za hroznou pleť, za to, jak jsou nevtipný, za to, že kouří, za to, jak jsou po ránu nerudný, to je jedno. Tisíckrát na sebe budou vytahovat všechno, co na sobě nemají rádi a vy jim můžete tisíckrát říkat, ať se milujou takový, jaký jsou. Když to necítí, nikdy se mít rádi nebudou. Tečka.

Moji nejmilejší Píšáci ,

protože mám za sebou pár srazů s některými z vás a všichni říkáme NĚCO

By mě zajímalo, jestli si nějaký čtenář ještě pamatuje, jak jsem před třemi lety dělala rozhovor s mojí úžasnou sestřičkou. Bylo jí tehdy 15 let. A mně přišlo jako dobrý nápad si rozhovor zopakovat (což bylo jeho tehdejším cílem) když jí je 18. Už dopředu vyspoileruji – její odpovědi mě překvapily a myslím, že je vidět, jak se jako člověk změnila. A v něčem zase nezměnila vůbec.

Jestli jsem tenhle semestr nadávala na školu a na to, jak máme slabý přednášky a nic moc mě nebaví (vážně, mám pocit, že jsem se VNITŘNĚ skoro neobohatila a drcení se na test obohacování rozhodně není!), zastínila bych jeden předmět, který mi toho dal fakt hodně. Možná taky proto, že nekončil testem, a já se nestresovala myšlenkami "co všechno z toho, co říká, bude chtít u zkoušky panebože", ale užívala jsem si to, že se dovídám nový věci.

Napište za mě někdo, prosím, článek, protože já toho nejsem schopná. Prostě se nemůžu dokopat. A přitom toho mám za sebou tolik. A tady ani čárka. Je mi to líto. Protože můj blog-smeťák schraňuje všechno zajímavý. A teď je tu obrovský kráter. Tak já do něj dám trošku izolační pěny, ať to není tak poznat.

Mám děsně moc ráda jednu moji vyučující na výtvarku. Ne proto, že je mladá a hezká, ale protože je inteligentní a nebojí se jít myšlenkami pod povrch. Nebojí se jít tam, kde myšlení bolí. Jako jedna z mála lidí dnešní doby nerezignovala na lidské myšlení a umí si klást otázky, kterých se jiní bojí, protože na ně neumí najít odpověď. A když mi doporučila knihu se

Jeden týden...