Článek Nikdy nevíte, kdo další s vámi bydlí
Komentáře k článku: Nikdy nevíte, kdo další s vámi bydlí
atraktivnistrasilka: Často přemejšlím, jestli si s dětma jen hraje jejich vlastní mozek, nebo jestli je to jakože opravdu.
Osobní zkušenost s tím nemám. Naštěstí.
Akorát jednou se stalo, že někdy před pěti lety umřela sousedka z bytu nad námi. Doma. To byl večer, když jsem tam slyšela ránu. Pak jsem měla asi týden pořád špatný pocit, ptala jsem se mámy, jestli tu sousedku viděla, v noci jsem se budila, všichni si ze mě dělali legraci, že mám bludy... No, a pak jí tam našel její syn. Od tý doby věřím svým špatným pocitům. 
Znám ale lidi, co si museli od faráře nechat očistit byt, a jedna paní mi řekla, že si z minulých životů nesu cosi, a to, co mi řekla, mě úplně vykolejilo, protože vystihla můj přesný problém. Ale třeba se jenom trefila. Od té doby nevím, co si mám o takových věcech myslet. To je i důvod, proč jsem začala na krku nosit neutrální ležatý kříž, ač jsem ateistka.
hroznetajne: Taky je to možné 
, třeba jen jejich fantazie jim nabízí obrazy, které v dospělosti už nemáme. Ale taky jsem slyšela, že děti jsou čisté duše, které jsou otevřené věcem, které nejsou z našeho světa, později tuto schopnost ztrácíme...
Tak to je fakt divný, to s tou sousedkou... Podle mě to bylo něco jako šestý smysl? Jako když na někoho myslíš a on ti v ten stejný moment zavolá. To se mi třeba stává pořád .
Něco o minulých životech jsem taky slyšela. Jedna moje kamarádka dokonce věřila na stáří duší, že se prý pozná, žes tu byla na světě už před tím a jsi stará duše. Nebo jsi naopak mladá duše. Mladé si prý hodně užívají života, rádi riskují a dělají nové věci, staré duše jsou zase rády doma a obecně jsou introvertnější a hodně uzavření do sebe. Můžeš tomu věřit, nemusíš . Je ale pravda, že když jsem byla na brigádě ve škole a učila jsem malé děti, jedna holčička byla taková dost zvláštní. Mluvila úplně jinak než ostatní děti a kdyby nebyla ve třídě její sestra (která byla jejím opakem), řekla bych, že to je výchovou. Tehdy mi jedna učitelka řekla, že je to stará duše, která toho má už hodně za sebou. A fakt jsem z ní měla takový pocit .
alienor: To je zajímavé. Já naštěstí s ničím takovým osobní zkušenost nemám. Mámina nejlepší kamarádka ale jednou vyprávěla podobný příběh- její malý syn do svých pěti let u nich v domě taky "něco" vídal, potom to přešlo a dnes už si prý syn na nic nevzpomíná. On tam viděl duchy, ostatní (dospělí) je slyšeli (dupání na schodech, křik, pláč). Pak zjistili, že v místě, kde stojí jejich dům, byl za třicetileté války lazaret.
Musím se přiznat, že mě tyhle nevysvětlitelné věci trochu děsí, takže většinou říkám, že na nic takového nevěřím, ale někde v hloubi duše si říkám "a co když to fakt existuje?" 
hroznetajne: Taky nad tím moc nehloubám, mám z takových věcí respekt. Nehledě na to, že když nad tím přemýšlím, hrozně se pak v noci bojím .
FUjtajbl, bydlet v místech, kde býval lazaret, nevím nevím 
.
Zase je pravda, že spousta lidí odmítla u nás bydlet právě kvůli těm bojištím v poli. A ségra se v našem domě docela bojí. Ale nepřikládám tomu nějakou váhu . Ona je poslední dobou docela strašpytel. Mně víc děsí třeba staré domy, opuštěná nádraží a opuštěné haly, taková ta místa, kde vyloženě vidíš, že tam dřív něco bylo...
Přesně tak, v hloubi duše si člověk říká... co když?
adil: Něco mezi nebem a zemí něco možná je, nebo jsou to někdy jenom nevysvětlitelné události ? Když nám v nemocnici náhle zemřel tatínek, tak v ten čas se doma mamce zastavily hodiny,tak se nabízí, že to mohlo být zlé znamení,možná jo, možná náhoda...
---
adil.pise.cz
hroznetajne: Zastavené hodiny jsou hrozně strašidelný...
A máš pravdu. Třeba to jsou všechno jenom náhody. Ale třeba taky ne... Třeba se ukáže pravda, až odejdeme na druhou stranu?
iva: Tedy, Julietko, kloouk dolů nad dalším úžasným tématem 
Naše Mladší si jako miminko v postýlce taky s někým žvatlala. Říkali jsme "mu" Martínek a absolutně netuším, jak jsme na to přišli. Teď mi vlastně dochází, že to je trošku divný, vidět miminko, jak se na někoho neviditelnýho usmívá, brumlá si s nim a očividně si spolu hrajou a jenom suše okonstatovat, že to je Martínek. Taky to mohla bejt třeba Hanička. Ale že holky něco nebo někdo chrání, o tom už jsem se přesvědčila mockrát 
Ale indigové dítě by mě dost vyděsilo
hroznetajne: Ale no, nic převratného to není 
.
Vy jste mu dali dokonce jméno! Je možné, že to jsou jenom dětské fantazie, ale třeba taky nejsou. Někdo je chrání? Tak to je dobře . Jen ať hezky ochraňuje dál.
Indigové děti jsou fakt zvláštní, zrovna čtu knížku, kterou napsala žena s mimosmyslovými schopnostmi, to je věc!
chaostheory®pismenkuje.cz: S temito vecmi to byva presne tak, jak pises - dokud to clovek nezazije sam, tak tomu neveri (a dokud nepozna dobreho horoskopare/kartarku atd) 
hroznetajne: Přesně tak to je. Pokud nejsme jedni z nich, vždycky budeme na pochybách. Já se teda přikláním spíš k tomu, že nic mezi nebem a zemí není, abych si zachovala zdravý rozum a byla schopná v noci usnout .
Já na kartářky moc nedám... Jedna moje známá si podle nich řídí život a to je fakt katastrofa 
.
chaostheory®pismenkuje.cz: no to je právě ono - proto to musí být DOBRÁ kartářka/tvůrce hoskopů atd. Kterých je samozřejmě minimum. ale už už je člověk objeví, tak se taky nestačí divit. přesně jako s těmi duchy
hroznetajne: Jak je ale poznáš, že jo . Já mám stejně pocit, že ti říkají tak nějak obecně to, co chceš slyšet. Nebo ne?
damn-girl: Já na podobné věci věřím, asi bohužel Mám z toho kolikrát hroznej vítr. Věťím i tomu, že člověk má někde napsané, jaký bude jeho život, prostě osud. Těhle historek, co píšeš jsem už slyšela několik. Říká se, že děti mají nejblíž smrti a duším minulých životů a berou to přirozeně. Nepřemýšlí o tom, jako dospělí.
hroznetajne: No právě, kdybych si to připustila, tak bych asi už nikdy nebyl v klidu... Na osud svým způsobem taky věřím. Nebo možná na tu myšlenku, že něco se musí stát kvůli něčemu, za nějakým účelem. Uspokojuje mě si pak všechno negativním nějak zdůvodnit.
To je zajímavý! Děti jsou prý pořád dobře naladěné, nic jim není odporné . Škoda, že jsme zapomněli, jaké to je být dítětem...
epona: U obou dcer, když byly malé, jsem podobné zážitky také zaznamenala. Asi nejhorší byl, když měla mladší docela vysokou teplotu, v noci se vzbudila s naprostým a nepopsatelným děsem, dívala se někam za mne a říkala, že je tam zlý starý pán - měla jsem šílenou husí kůži a bylo to hodně nepříjemné. Mám za sebou totiž zážitek, kdy se za mnou přišla po smrti rozloučit moje babička, a nezdálo se mi to, takže já už ne, že věřím, ale vím.....od té doby se mi už nic podobného nestalo. Mám z těchto věcí naprostý respekt a nikdy bych se neúčastnila třeba vyvolávání duchů...
hroznetajne: Fuj, to bych měla taky husí kůži . Být to moje děti, tak se jich normálně bojím .
Vrátila se babička? Tak to je teda zážitek. Mně v rodině zatím zemřeli asi jenom dva příbuzní (vzdálení) a co je zvláštní, nemám pocit, že by tu chyběli. Pořád na ně myslím jako na lidi, co jsou mezi námi. Nějak jsem si nepřipustila, že tu nejsou. Teď nevím, jestli jsem to dobře napsala. Ale kdyby za mnou v noci přišli pozdravit mě, to bych byla asi zralá na psychiatrii...
Vyvolávání duchů nechci nikdy zažít, i když na ně moc nevěřím, nechci nic pokoušet. Ne ne 
!
epona: Jak jsem psala, už nikdy se mi to nestalo znovu. A to od té doby umřeli další lidé, které jsem měla ráda.
Babička za mnou vlastně přišla dvakrát - poprvé, když ji odvezli na JIPku, v podobě takové mlžné koule, volala jsem do nemocnice hned ráno, protože jsem "věděla", že se něco stalo, ale tam mi řekli, že je babička v pořádku (až pak jsem se dozvěděla, že došlo k záměně jmen - ležela tam ještě jedna paní se stejným jménem, která v pořádku byla a moji babičku odvezli tu noc), pak jsem se za ní chtěla stavit o víkendu, a už to nešlo. Dva dny na to pak přišla.....nedá se to popsat, ale nikdy jindy jsem nezažila takovou hrůzu...nemohla jsem pak ještě tři hodiny usnout.... ale jsem za ten zážitek i tak vděčná, protože vím, že něco mezi nebem a zemí existuje.
hroznetajne: Myslím, že ty pocity jsou nesdělitelné druhým. Dokud něco takového nazažiju, budu to asi brát trochu na lehkou váhu. Ale mám z toho respekt. To ano.
Ovšem, kdybych měla podobný zážitek, asi bych změnila i přístup . Ono vidět něco, co evidentně nepatří do tohoto světa, na vlastní oči, brrr...
To s tou paní v nemocnici je fakt děsivé .
zlomenymec: A já nikdy nic takového nezažil 
Asi jsem málo ezoterický - bohužel nebo bohudík?
Ale víte co je nejezoteričtější? Ezoteričná Poznaň! Hňa hňa hňa!
https://www.youtube.com/watch?v=uj5m6HeJp50
(pardon, nemohl jsem si to odpustit )
hroznetajne: Možná bohudík . Já taky nemám naštěstí žádnou zkušenost s duchy, jenom bratranec. A to mi tak nějak stačí...
Panebože, Mečoune, co to je za hrůzu?!
ranmaru: Já sama jsem si tohle nikdy nezažila, tedy ne tak doslova, mívám občas jenom divný pocit že je někdo neustále semnou, vleče se a nedá pokoj. Potom jsou tu ty stavy doprovázející spánkovou paralýzou, těžko říci co z toho je skutečné a co je jenom výplodem vlastní fantazie.
Ale co vím tak moje mladší, tenkrát pětiletá sestra jednou probudila barák v hlasitém řevu že tam v rohu stojí starý pán a říká že zabije maminku a tatínka, chápete ten šok když vám tohle udělá malé dítě? Bylo to v jednom pokoji kde tenkrát spával bratr se svou přítelkyní, prej se to několikrát opakovalo a toho pána nakonec viděli i rodiče, já ho tedy neviděla a osobně jsem za to ráda.
Já na duchy prostě nevěřím, nemohu tvrdit že bych někdy nějakého viděla, ale spíše mám často zimomřivky, skoro jako kdyby se mi někdo plazil po kůži
A potom je tu můj bratránek, je to autista, teď už má dvanáct a všichni víme že mají tak trochu svůj svět ve kterém žijí, ale když byl menší seděl ve vaně a teta ho koupala, znenadání začal křičet ženským hlasem: "Já se utopit nechtěla!" nutno podotknout že se mi ve vaně utopila maminka, tetina sestra.
Také mě vždycky zajímalo, jestli se může část duševní energie přenášet s věcmi zesnulého, jestli je to možné, nevím jak to pojmenovat, ale tetě se jednou zjevila máma ve dveřích, když si na ně pověsila její šaty. V tu chvíli zpanikařila a začala hystericky řvát ať odejde že jí tady nechce, to člověk v šoku prostě udělá a od té doby prý měla klid.
Kromě toho u nás ve vesnici postavili třímetrové dřevěné kříže, pak už se nic tak divného nestávalo, kromě snů které občas mívám, ale to je trochu jiná kapitola.
Upřímně mám ale největší respekt ze zrcadel, nevystojím odkrytá zrcadla v pokoji, ani když jdu do koupelny tak se do něj prostě nemůžu podívat.
Kdo ví, třeba opravdu existuje něco mezi nebem a zemí jenom to má prostě naším očím zůstat skryto, třeba se to jednou dozvíme.
barjoha: Ty zrcadla chápu. Poučena Bábi Zlopočasnou mám problém být MEZI zrcadly. Na toaletě v Cinema City trochu problém
hroznetajne: Ranmaru, děkuji za vyčerpávající komentář! 
Je pravda, že děti mají velikou fantazii, jsou schopné vymyslet si imaginární postavu a věřit v ní tak silně, že jí prostě vidí. Na podobné věci byl ale podle mě můj bratranec ještě hodně malý.
Fujajbl, ten pán v rohu, to muselo být hnusný. A ještě ke všemu když ho viděli i dospělí, brrr!
Já jsem třeba přesvědčená, že kdybych se v noci hodně přemlouvala, že v rohu něco stojí, tak tam fakt bude něco stát, lidská psychika je nevyzpytatelná . Sestra když se chce sama hodně vystrašit, tak to dokáže tak přehnat, že musí jít spát ke mně do pokoje. Ta se bojí i otevřeného okna.
Tak to s tím bratránkem a tetou je hodně nepříjemné. Stát se to mně, tak se z bytu asi stěhuju .
Strach ze zrcadel jsem u nikoho neviděla. To se jako bojíš, že se ti v nich něco ukáže?
Možná se to dozvíme. Ale upřímně, kdyby tu zůstávali všichni duchové zemřelých, tak by se na náš svět nevešli. Třeba tu někteří zůstávají z nějakého důvodu? A kdo ví, třeba se fakt jednou dozvíme pravdu. Ale k čemu to, když ji nebudeme moci sdělit těm tady na zemi?
wien n: Jo s kamoskou se taky prisel rozloucit jeji mrtvej tata. Nevim nakolik tomu verim, ale mam z toho respekt. Jako Pilot, ten kdyz vidi vyvolavaci desku, boji se toho jak cert krize. Kdybych to prinesla domu, tak me normalne asi zabije.
hroznetajne: Mně jsou tyhle věci taky nepříjemné. Ještě jsem teda žádné duchy nevyvolávala a ani nikdy nechci.
No právě, neví, jestli tomu věřit, nebo ne. Někdo si může vymýšlet báchorky, někdo třeba zase ne. Takže dokud to nezažijeme na vlastní kůži, těžko soudit .
tlapka: Jsem velmi ráda, že jsem si včera tenhle článek nechala až na poledne dalšího dne.
V Bravíčku teda psali i ehm, jinačí historky, často jsme si ten časák půjčovaly od spolužačky, co to brala smrtelně vážně, a pak se nad tím řehnily (hlavně tedy nad těmi, ehm, jinačími historkami ).
V takových plátcích se to nedá brát vážně, ale když něco takového vypráví někdo bližší, tak před tím mám ohromný respekt. Mé racionální já sice spoléhá na to, že jde o záležitost psychiky, kdy se mu promítne, nač intenzivně myslí, ale nedala bych za to ruku do ohně. Myslím, že něco mezi nebem a zemí, a je jedno, jak si to kdo nazve, existuje. Ne všichni mají stejnou citlivost na tyhle vjemy, ale...
Zrovna u dětí si říkám, že je větší šance, že prostě jen až příliš věří svým snům, "dětská lež" je přímo psychologický pojem. Mozek si nemůže srovnat všechny ty jevy, působí na něj hrozně silně, snadno dojde ke zkreslení... ale proč by se jim zformovaly zrovna do takové podoby? Proč vidí pána, a ne nějakého jiného chlapečka, se kterým by si byli bližší?
Sama takovou zkušenost nemám. Stačilo mi, když se mi párkrát o duších zdálo. Užívám si jen intiutivní spojení s babičkou, kdy si kolikrát dva, tři týdny nenapíšeme, a pak sáhneme po telefonu ve stejnou chvíli. A podotýkám, že nejde o situaci "Jé, v televizi je nějaký tenis, musím napsat, jestli se dívají...".
hroznetajne: Tak Bravíčko je kapitola sama o sobě. Já jsem to teda měla přísně zakázané, takže v mých očích to bylo téměř nelegální . A jednou jsem ho samozřejmě měla půjčené a doma ho našli, takže byl világoš , si to pamatuji dodnes . Kdo si nekupoval Bravíčko kvůli sprosťárnám, nebyl psychicky v pořádku . Přiznejme si to...
Hele, já se schválně Ondra zeptám znovu, až ho někdy uvidím. Obávám se, že už z toho trochu vyrostl, výše popsané historky se udály loni v létě. Problém je, že on je celkově nemluvný, neodpovídá ani na to, jestli má hlad, tak to je potom těžký .
Jo, je to zvláštní s tím pánem. Bůh ví, třeba tam před tím bydlel? Pokud bychom tedy přistoupili na tu myšlenku, že duchové existují... A jak to, že ho viděl i u babičky? Třeba si opravdu jenom vymýšlí. Jak je ale potom možné, že podobné zkušenosti mají s dětmi i jiní rodiče? No záhada !
To intuitivní spojení je hrozně zajímavá věc, mám to podobně s mamkou, často říkáme stejné věci a nebo jedna druhé voláme v momentě, kdy na sebe myslíme. Klasika . To by mě zrovna zajímalo, jak TOHLE funguje .
myfantasyworld: Tohle je hodně zajímavé téma, kdy pokud zmíníš před lidmi, že tomu věříš, budou si o tebe myslet, že jsi blázen a pak jsou lidé, kteří sami tomu věří.
Ono ten, kdo to sám nezažije, nevěří tomu. Ale znám pár případů, kdy si z toho lidi dělali srandu, vyvolávali duchy a pak se jim děly zvláštní věci (a bylo to v mém okolí).
Děti hodně často duchy vidí, ale v určitém věku je to přejde, někomu to však zůstane a někdo třeba nevidí duchy, ale je citlivější k těmto věcem. Já sama bohužel mám pár zkušeností s divnými věcmi.
Je pravděpodobné, že tvůj bratránek toho pána viděl.
Ale kartářkám a věštkyním nedůvěřuju a když mi bylo nabízeno, abych si nechala vyložit karty od jedné známé, odmítla jsem to. A co se týká takového toho zbavování duchů těmito metodami, tak nějak nevěřím tomu, že to pomůže.
Mimochodem můj mladší brácha měl kamaráda, který se jmenuval Pelek (jméno, které nebylo možné, aby někde zaslechl). Prý to byl prorok.
hroznetajne: Jo, přesně tak. většina si bude myslet, že jsem padlá na hlavu. Já zas tolik neřeším, jenom mi to přišlo zajímavé . Někteří tím hodně žijí a hodně se o to zajímají. To já zas tolik ne.
Vyvolávání duchů se mi vůbec nelíbí. Celé to prostě zní hrozně strašidelně, asi to nikdy nechci ani zkoušet. Tak to abys s tvým bráchou začala pořádat nějaké seance, hele, třeba se dozvíš něco zajímavého? Ne, dělám si srandu. Raději to nedělej .
rebarbora: Tak to je docela hustý Já čekala podle názvu spíš nějaký článek o škůdcích v domácnosti a ty tohle Až mi z toho naskočila husí kůže, upřímně řečeno se mi nic takového zatím nestalo, ale mít dítě, které tvrdí, že vidí duchy, asi bych vyskočila z kůže 
Děti jsou přece proslulé svou upřímností, byť mají někdy divokou fantazii
hroznetajne: Pokud to čteš večer, tak je to asi trošku strašidelnější . Tak to bych možná raději nějaké ty duchy, než škůdce, fuj, všechno, co doma leze a nemá to tam co dělat, mi je děsně odporný !
Já doufám, že ho to přejde a že už tu schonopst nemá, pokud tedy nějakou měl. Ty noční děsy fakt nic moc .
jurtanimo: Teda mít dítě, co vidí aury nebo duchy, tak jsem asi strachy bez sebe..Chápu ale, že člověk musí být v takových chvílích silnější, než potomek a nepřenášet na něj svoje obavy Ale teda nikdy bych nebydlela někde u hřbitova nebo na bývalém bojišti a podobně, myslím si, že se to na tom místě prostě musí nějak projevovat, ať už jenom špatným pocitem nebo i něčím větším..
hroznetajne: To si nevybereš. Prostě se ti narodí . Přesně, nesmíš to dítě vystrašit. Ale málo kdo by na podobnou situaci reagoval s nadšením...
Tak náš dům naštěstí nestojí na žádných nalezištích, měli jsme tam takovou tu archeologickou kontrolu, ale o přilehlých polích se to všeobecně ví. Nerada tak chodím, hlavně k večeru... Fuj .
lvice: Hustý. Taky na tyhle věci nevěřím a pak někde čtu, nebo mi někdo vypráví, nějaký osobní zážitek. Nevím co si pak myslet...
boudicca: Chtěla jsem napsat komentář, že mám podobné zážitky se svou sestrou, ale koukám, že už mě s komentářem předběhla má mamka Epona. Vzpomínám třeba, to měla tak 4-5 let, že jsme byli poprvé jako rodina v Praze. Procházeli jsme staré centrum, Zlatou uličku a tak, a ona se před Daliborkou z ničeho nic panicky zasekla, že dovnitř nejde. Číst tehdy neuměla a že byla v Daliborce mučírna a vězení se sestra neměla jak dozvědět.
hroznetajne: Jo jo, byla rychlejší .
Tak to není vůbec pěkné. Možná jsem ráda, že nic podobného nemusím prožívat, v klidu si chodím po ulicích a nevidím podobné šílenosti . Zase je pravda, že některá místa mají svůj "negativní" náboj, člověk se tam necítí dobře...
mixx: Já docela na duchy a tahle všelijaká znamení věřím.. Nebo spíš mám k těmhle "věcem" celkem respekt. Například jednou jsme s mámou obě pořád nacházely náhody, co poukazovaly na něco kanadského - já měla prezentaci o Kanadě, máma několikrát v televizi viděla zprávy o nějaké události v Kanadě nebo přišel email s fotkami přírody z Kanady.. Bylo to divné, že jsme obě dennodenně slyšely něco v souvislosti s Kanadou, až to mámě nedalo a zavolala strejdovi, co v Kanadě bydlel a zjistilo se, že je vážně nemocný. :/ Pak bych také mohla mluvit o tom, jak se moje kočka z ničehož nic splašila a celá a celá naježená vylítla s vřískotem z místnosti - nikdo nechápal proč. Nebo o záhadně vypnuté televizi či světle, přičemž nešlo o prasklou žárovku či vypnutý proud. Sice horory miluju, příběhům z Bravíčka jsem též nevěřila, ale stejně si myslím, že něco mezi námi je.
---
mixx.pise.cz
hroznetajne: Fuj, tak to mám normálně mrazení . Takové to neblahé tušení, to znám, ale kdybych zažila přímo takováhle znamení, to se mi nelíbí . Ale někteří lidé tomu jsou prý otevření .
Nechápu, jak může někdo mít rád horory . Hrůza, já se strašně bojím .
zo: Je zajímavé, jaký jsem udělala za posledních několik let posun. Když jsem byla v cca 6.-7. třídě, tak jsem měla tyhle tajemné, nevysvětlitelné věci hrozně ráda. Hltala jsem Enigmu a podobné časopisy a všemu pevně věřila (a pak jsem v noci nemohla spát, protože jsem posera, že ). Teď je ze mě skeptik, který pochybuje o "natočeno podle skutečných událostí" a spoustě podobných věcí . Paradoxně mám ráda horoskopy. Tedy, ne předpovídání budoucnousti, ale ráda si o sobě něco hezky beraního počtu .
Ale na druhou stranu nejsem zase úplně proti těmhle věcem. Ráda si o nich počtu a nepopírám je, jenom na ně nazírám dost nedůvěřivě.
To, co popisuješ ty, je zajímavé a vlastně to zní docela děsivě. O indigových dětech už jsem něco četla a přijde mi to fascinující! I když si to sama nedokážu představit, protože v sobě žádné indigo nemám. Každopádně když to takhle slyším (ehm, čtu ) od někoho přímo, tak je to mnohem uvěřitelnější než nějaký článek v časopise!
(To mi připomíná, znám holku, která říká, že umí vidět barvu aury, prý ji to naučila její teta. Nevidím moc důvod, proč by si to vymýšlela, ale rozhodně je to zvláštní! Prý jsem zelená .)
---
zo.pise.cz
hroznetajne: To jsem teď četla knížku, kterou napsala ženská, co má mimosmyslové schopnosti. A vidí právě barvy aur, které lidé vyzařují. Zrovna zelenou bych do tebe neřekla . Teda ne, že bych viděla aury, ale pasuje mi k tobě spíš taková červená? By mě zajímalo, jakou mám já. Šedou asi .
Jo jo, když ti to vypráví někdo známý, je to jiný, než když to čteš v nějakém časáku.
Já zrovna na horoskop moc nedám. Většinou to na mě nesedí. A připadá mi to takové všeobecné, vychází to z jednotlivých charakteristik znamení a připadá mi, že píšou pořád to stejné. Ale neodsuzuji to, dokud si podle toho někdo nezačne řídit život. To už mi přijde na hlavu...
zo: Teda! A já myslela, že jsem jediná, kdo si se mnou asocijuje červenou barvu! Taky mi vždycky tak nějak sedla, ne náhodou je to má nejoblíbenější barva . Ale já tomu hovno rozumím, jak říkám, vnímání čehokoli, co není zjevné, mám na úrovni stereotypního chlapa, takže co já vím . Dokonce mi i říkala, jak se to dělá, ale mně se maximálně z úporné snahy dělaly mžitky před očima!
Řídit si život podle horoskopu je krávovina... to prostě nechápu .
Ale zkus si přečíst tohle: http://www.femina.cz/horoskopy/beran/charakteristika-zena.html Je to dlooouhý a občas jsou tam chyby, ale docela se mi to líbí a v některých místech to i dost pasuje . A je to zajímavější než obyčejné charakteristiky .
---
zo.pise.cz
hroznetajne: Tak to jsem ten vánoční dárek (který jsem ti ještě nedala, že...) vybrala dobře ! Hele, tak to chci taky umět! Připadá mi, že by se s podobnou schopností měl člověk narodit, pokud něco podobného existuje. To, že to jde naučit, mi připadá nějaké podivné, ale tak proč ne . A to jako děláš co, šilháš očima?
Fajn, tak ta charakteristika sedí docela dost. Teda kromě té věty "Všichni muži jí leží u nohou" což v mém případě jaksi není pravda. Ale jinak docela souhlasím .
zo: Teda, jsem zvědavá, co řekneš na svůj dárek .
Já bych to taky chtěla umět, ale asi pokud se s tím člověk nenarodí... Já to vidím tak, že je to třeba jako schopnost malovat. Jasně, všichni se můžou nějak zlepšit a vypracovat, ale jsou prostě lidi, co to tak nějak "mají" a potřebují jen popostrčit.
No, nevím, jestli je to 100% návod pro všechny, ale ona se dlouho soustředí a prostě na tebe kouká. Teda, na nějaký místo, kde ti jde vidět kůže nebo tak něco. Ale jak to funguje, to netuším .
Jojo, sedí mi to dost, ale ta jedna věta je špatně! Nám muži neklečí u nohou, oni nás nosí na ramenou, no ne? 
---
zo.pise.cz
hroznetajne: No, tak to si možná raději nechám ujít . Co kdybych se to nááááhodou naučila a pak viděla i věci, které bych vidět nechtěla? S mojí smůlou dost pravděpodobné .
PŘESNĚ!!!
genie: Doufám, že ségřino dítě nebude taky vidět duchy, to bych se teda odstěhovala Já tedy přiznám, že na duchy a takové ty "nadpřirozené věci" docela věřím. Přijde mi to i jako takové zpestření života, když si člověk může říkat, že existují nějaké tajemné věci. Ale tohle je teda moc!
hroznetajne: Možná bych si takové zpestření nechala ujít . Ale jestli na ně vyloženě věříš, možná jsi jim otevřenější než ten, kdo je popírá .
Já sama někdy přemýšlím, jestli bych po smrti chtěla mít klid a prostě zmizet, nebo zůstat v nějaké formě pořád na tomto světě. Ale pořád to jsou jenom spekulace, pravdu se stejně dozvíme, až to přijde .