Dle amerického psychologa Arthura Arona existuje celkem 36 otázek, které se nejprve od obecných témat dostávají až k samé intimitě jedince. V momentě, kdy si na ně odpovíte s protějškem, se s velkou pravděpodobností stane, že se do vás zamiluje.

Moje žití v Praze má neuvěřitelný množství výhod, třeba hroznou spoustu jídla kolem a nekonečný přísun zábavy (ano, moje první výplata už je v tahu). Rozhodla jsem se, že nebudu sedět na prdeli a konečně po 5 letech studia a odříkání toho, že jsem nikdy neměla na nic čas a vždycky se musela večer vracet na autobus, si dopřeju kulturu a dám do toho celou výplatu, prostě budu chodit na výstavy a kina a kupovat si knížky, až z toho budu celá zahlcená a na psychiatra. Komu tohle souvětí přijde moc dlouhý, souhlasím, mně taky.

Vlastně by stačilo napsat jedno jediné slovo a celý tenhle článek by dostal hned ze začátku svou pointu a další kyndy by byly netřeba – státnice. Ale měsíc tu nic nepřistálo a můj blog bude mít narozeniny, tak se sluší na něj alespoň trošku plivnout, přeleštit skla, aby se neřeklo, že na to seru totálně.

No, podivně. Bála jsem se, že rok 2021 bude přelomový, strašně moc se toho změní a mně se rozpadne pohodlná půda pod nohama. A přesně to se stalo, že jo.

Venku šikmo sněží, v poli za domem stojí jeřáb, nezávidím těm, co v této zimě musí pracovat venku a nemají na výběr. Sedím v chladném pokoji (můj pokoj je vždycky chladný a myslím, že díky tomu nebývám tolik nemocná) a přemýšlím, co budu dnes dělat...

Tak jsem si četla článek na svém oblíbeném portálu Heroine (mimochodem – předplatila jsem si jako dárek pro sebe i jejich časák a jako správná emancipovaná feminista se cítím víc feministicky a emancipovaně). A tam jsem chytila skvělou myšlenku: "Neznám snad nikoho, kdo by na období puberty vzpomínal s bůhvíjakým nadšením. Rádi se vracíme do bezpečí dětství, ale u puberty to tak jednoznačné není. Puberta je totiž prostě trapná. Pro ty, co ji prožívají, i pro jejich okolí. Těžko uvěřit, že by se do ní někdo chtěl dobrovolně vracet." (Zdroj)