Článek Podivnosti

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Podivnosti

19. 02. 2017 - 19:43

zo: Je to zvláštní, každý máme takové malé podivnosti, neobvyklé rituály, které opakujeme a většinou o nich nikomu neříkáme. Ale pak nás překvapí, že to tak mají i ostatní. A je to tak se spoustou věcí.
Já si občas představuji, že se dostanu do příšerně nebezpečné situace - někdo mě napadne nebo tak - a potom vymýšlím nejrůznější scénáře. Jak zachráním nejenom sebe, ale třeba i někoho dalšího. Nebo si třeba představím, že mi někdo něco udělá, ale potom přijde můj přítel, táta a další takoví a zmlátí ho.
Někdy si představuji, že jsem hlavní postava z počítačové hry a věci, co dělám obyčejně mám zadané jako úkoly a tak... někdy jsem zase postava z knihy a v hlavě ze třetí osoby popisuji, co dělám. A někdy si stoupnu před zrcadlo a mluvím na sebe v angličtině o úplných blbostech...
Občas mám chuť někomu jen tak dát facku. Nebo si třeba sednout na lavičku uprostřed města a začít tam hrát na kytaru. Nebo třeba jít po ulici a nahlas si zpívat. A občas se jen tak pro ten pocit rozběhnu. Nemám pro to důvod, prostě jen chci běžet... a chůze mi v tu chvíli přijde nesnesitelně dlouhá...

---
zo.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:11

hroznetajne: Zo, děkuji za krásné podivnůstky! Je to zvláštní, je to krásné . Nebezpečné situace si taky někdy vymýšlím. Nebo takové různé scénáře, příběhy, obrazy, výjevy. Kdyby je někdo měl možnost sdílet se mnou, asi by se divil. Do zrcadla taky dělám všemožné kravinky . A kdyby někdo slyšel mojí angličtinu, kterou mluvím sama se sebou v hlavě, měl by zábavu na hodně dlouhou dobu dopředu . Nebo si dělám rozhovory sama se sebou. Hrůza.

Ach bože, ten pocit se jen tak z ničeho nic rozběhnout, to znám. To je krásný.

---
hroznetajne.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:36

zo: Někdy se člověk prostě potřebuje rozběhnout. Jen tak. Pár set metrů nocí, když jde pozdě po dlouhém dni z autobusu. A potom to najednou není to sportovní, upocené běhání, ale něco mnohem hlubšího a nádhernýho. Když se okolo tebe míhá okolí a vítr ti vlaje okolo tváře... Máš pravdu. Je to krásný!

---
zo.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:55

hroznetajne: V noci je to nejlepší! Jednou, na ten moment nezapomenu, jsem se dokázala rozeběhnout hrozně zvláštním způsobem. Šla jsem tehdy myslím ze zkoušky orchestru a byla jsem v takovém dobrém rozpoložení. Rozeběhla jsem se tak strašně rychle, že jsem nevnímala dech ani to, jak běžím. Nohy utíkaly úplně samy, nesly mi tělo a já měla skoro pocit, že se vznáším... A vím 100%, že se mi to nezdálo, že se to skutečně stalo, protože jsem z toho byla dlouho v takové povznášející euforii. Ještě se mi nikdy nepodařilo ten pocit vyvolat znovu .

---
hroznetajne.pise.cz

19. 02. 2017 - 19:57

iva: Někdy dostanu neutišitelný záchvat smíchu, protože mi nějaká situace evokuje jinou a já pak tyhle představy piluju do dokonalosti...
Každý večer před spaním odříkávám svou mantru a pak se ulebedím pod peřinou a představuju si příběhy. V hlavní roli jsem já, samozřejmě prudce krásná, superinteligentní, super žádaná femme fatale...
Někdy mě v práci napadají děsivé představy, že se něco stane dětem a mám přísernou depresi...
Někdy začnu nahlas zpívat, i když vím, že to Starší dost sere...
Neumím vyhazovat věci, takže mám byt překrámovanej, ale když každá věc má svůj příběh...
Někdy mám divnej pocit, že jsem někdo jinej...
Někdy se tak zacyklím ve svých představách, že mi dělá problém nemísit představy a realitu...
Někdy si vezmu kytaru, stoupnu si před zrcadlo a hraju si, že stojím na pódiu a mám děsný úspěch

Tvoje zvláštnosti jsou úžasný a já se díky tobě snad za ty svoje přestanu stydět

19. 02. 2017 - 20:29

hroznetajne: Ivi, úplně mě to dojalo. Nevím proč. To je tak hezký . Před spaním si taky vymýšlím příběhy. A když nechci usínat sama, tak si prostě někoho vymyslím a nechám ho, aby mě objímal. Nebo si taky vymyslím nějaký uklidňující příběh, kterým se nechám uspat. Myslím, že to dělá většina z nás, ale málo kdo by to přiznal, že? Shromažďování věcí je nejhorší věc na světě. Ale když si je necháš připoutat k srdci, tak začneš věřit, že by ty věci začaly brečet, kdybys je vyhodila .

"Někdy mám divnej pocit, že jsem někdo jinej..." Ježiši, to je tak přesný!

A před zrcadlem dělám taky hrozné skopičiny. Většinou tancuju takovým tím způsobem, který bych nikdy nikomu nepředvedla ani za milion .

Děkuji ti za tvoje nádherné podivnosti .

---
hroznetajne.pise.cz

19. 02. 2017 - 21:12

iva: Nádherné?! No tak prima
Pravdu díš, předměty mají duši. A taky mám pocit, že by hrnečku bylov koši smutno.
Mám pojmenovaná auta a když se mi povede zaparkovat na nějakým blbým místě nebo v mrazech nastartovat napoprvý, pohladím palubku a poděkuju

A vždycky když přijdu domů, zdravím babiččinu fotku, co mám na lednici, říkám jí:"Ahoj, babi."
Někdy si říkám, co bych dělala, kdyby mi odpověděla. To bych se asi strachy po...

19. 02. 2017 - 22:15

hroznetajne: Moc se mi vaše komentáře líbí . Už jsem se začínala bát, že jsem to malinko přepískla a budu tu za exotku .
Mamka zase hladila starou pračku . Absolutně normální, tohle.
Ježiši, no, se zdravením fotek si nezahráváme, copak to nevíš?!

---
hroznetajne.pise.cz

20. 02. 2017 - 09:50

iva: No jo, no...
Když mi už to tak máme. Ale babička je hodná, ta jenom dozoruje a neublíží

20. 02. 2017 - 09:51

iva: Šmarjá, my. MY to tak máme

20. 02. 2017 - 21:07

hroznetajne: Tak to potom jo .

---
hroznetajne.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:23

brutally-honest: Jé... máš pěkně bohatý vnitřní svět. A jsem ráda, že v některých věcech nejsem sama (viz odstavec "chuť dělat příšerné pitomosti"), i když mě takovéhle chutě a katastrofické scénáře spolu s vymýšlením podrobných kroků, co bych dělala, celkem obtěžují, zvlášť když se snažím usnout :- D
Respekt za odvahu zveřejnit takhle osobní věci :- )
Jo a zajímalo by mě, co by ti vyšlo v testu na Highly Sensitive Person. Nedávno jsem na to narazila a vyšel mi pozitivně, možná si o tom přečtu tu knihu. http://hsperson.com/test/highly-sensitive-test/

---
brutally-honest.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:37

hroznetajne: Myslím, že to nejde zastavit. Ty představy tak nějak vnikají, celé se to samo staví a zase rozpadá. Nejde to vypnout .
Taková ta velká mozková aktivita před spaním je vůbec to nejhorší. Nejde to pryč a nejde, pořád tam něco lítá. Jo jo, to znám .
Super test! Vyšlo mi číslo 18, takže taky "pozitivní" . Ale podle mě záleží na okolnostech. Jsou momenty, kdy se tím nenechám ovládnout a pak jsou momenty, kdy se tím nechám pohltit a píšu podobné pitominy, jako je tenhle článek .

---
hroznetajne.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:25

zlomenymec: Koukám že máš pěkně barvitý vnitřní svět
Kdežto já... https://www.youtube.com/watch?v=Rk0TYETZ4AU

---
zlomenymec.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:39

hroznetajne: Ne, Mečoune, to ti teda ani náhodou nevěřím!!!

---
hroznetajne.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:28

atraktivnistrasilka: Něco do sebe má tenhle článek... protože ta myšlenka je zvláštní a pravdivá. Podle mě to taky tak trochu dělá člověka člověkem.
Já osobně mám těhlech věciček víc než dost. Jenom se bojím, že kdybych je napsala, mohlo by se mi stát, že ta póza pro mě typická, ta holka na pohled vyrovnaná, rozumná a normální by se mohla leknout a nějaký čas se bát ukázat... ale dobře. Zkusím to aspoň trošku:
Vedu rozhovory se zvířaty a opravdu věřím, že mi rozumí. Vidím jim to na očích. Jsou to rozhovory vážné, vážně je myslím a ani na vteřinu si nejsem ochotná připustit, že by se mnou to zvíře nekomunikovalo. Vždycky komunikuje, ale jinak.
Dívám se lidem do očí. Vždycky zkoumám jejich oči, protože prozradí víc, než by dotyčný chtěl. A nebojim se jim ty oči pochválit. Oni se pak na mě dívají, jako jestli jsem se nezbláznila, ale mně to netrápí.
Chodím se často někam dívat. Je jedno kam, jestli na vyhlídku nebo do města. Pozorování něčeho, je jedno čeho, mě nabíjí energií. Jsem schopná někde sedět tři hodiny a jenom koukat. Jsem schopná koukat i do bílé zdi.
Možná častěji, než bych měla, ale říkám si, jestli bych se dokázala zabít. Asi nedokázala a to mě děsně fascinuje.
Kromě zvířat mluvím i s věcma. Vážim si jich. Tiskárně děkuju za vytisknutí, auta si pojmenovávám a charakterizuji, strašně nerada vyhazuju ještě funkční věci, vlastně ale i ty nefunkční...
Na cestě sbírám takový ty tmavě modrý lesklý brouky a dávám je do trávy.
Často se fotím jen proto, že zkoumám, o kolik ošklivější na těch fotkách jsem, než v zrcadle. A pak ty fotky dávám k zrcadlu, abych zjistila, jestli je ten odraz stenej, jako když se já podívám do zrcadla.
Když se ve škole nudím, představuji si, jak by asi vypadalo společné soužití s náhodně vybraným spolužákem
Zbožňuju "nehezké" věci.
Přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby... a teď něco... kdybych šla na jinou školu, kde bych byla? Kdyby se tehdy matka s otcem odstěhovali od naší babičky pryč, co by bylo? Kdybych si tehdá ten blog založila jinde, bavilo by mě to ještě?
Stačí, jsem divná už víc než dost.

---
atraktivnistrasilka.pise.cz

19. 02. 2017 - 20:52

hroznetajne: Strašilko, děkuji za úžasný příspěvek , zase jsem úplně dojatá.

Nad napsáním podobného článku jsem dlouho přemýšlela. Dokonce jsem ho už jednou sepsala, ale přišel mi příliš osobní, tak jsem ho nezveřejněný smazala. Ale teď mi přišla ideální chvíle a taky jsem si řekla, že to svým způsobem potřebuju.

Taky občas přemýšlím, jestli bych se dokázala zabít. Přemýšlím, jak velká by to byla bolest. Jestli by to bylo uvolňující nebo naopak hodně bolestivé... A taky mě někdy napadá, co by to udělalo s lidmi okolo. Kdo by přišel na pohřeb, jaký by ten pohřeb byl, kdo by truchlil, kdo by netruchlil... Je to strašně morbidní, ale zároveň vzrušující, představovat si takové děsivé věci.

Myšlenky co by kdyby jsou taky zajímavý . Ale já si většinou říkám, že ideální je to tak, jak to je. I s těmi všemi chybami, které se staly. Ale člověku to někdy nedá. Třeba bych potkala jiné lidi, staly se jiné věci, měla bych jiné zážitky. Ale to můžeme jenom hádat .

Tvé podivnosti se mi moc líbí . Lidem se do očí moc nedívám (myslím dlouze ), protože se strašně stydím, ale věřím, že v nich někteří dokáží číst. A to je docela děsivý . A to s těmi fotkami - taky ti připadá, že na nich vypadáme jinak, než ve skutečnosti? Nikdy nedokážu vyfotit svojí tvář tak, jak se mi líbí, protože na fotce prostě vypadá jinak. A to je strašně nespravedlivý!!!

---
hroznetajne.pise.cz

19. 02. 2017 - 21:19

atraktivnistrasilka: Nó, takhle. Nezměnila bych ve svým životě jednu jedinou věc ve smyslu toho, v čem mi bylo ublíženo, jakých chyb se na mě kdo dopustil, jakých já jsem se dopustila... protože tohle všechno jsem vlastně já, do určité míry mě to zformovalo a jsem za to ráda.
Možná bych mluvila jinak, kdybych třeba někomu nějak ublížila. Ale to je taky otázka... zkrátka, ano. Souhlasím. Nejlepší je to tak, jak to je. A tečka.

No a s těmi fotkami je to jednoduché. My se v zrcadle vidíme jakoby obráceně. Zrcadlově. Když se psk vyfotíme, mozek nás správně identifikuje jako nás, ale přijde mu na tom obrázku něco divného, což my vnímáme jako něco, co se nám nelíbí. Ale roli hraje i to, že když si uděláme fotku z telefonu, je trochu zkreslená, protože osvětlení a protože ty foťáky jsou většinou dělané "jednoduše"... což pak u těch selfíček dělá neplechu a člověk tam vypadá divně. Nejlepší je nechat se vyfotit od někoho třeba z pár metrů a fotku pak přiblížit, je to realističtější.
Ale já osobně se sama sobě nelíbím ani tak. V dětství jsem si přerazila nos, ono se to tehdá neprojevilo, ale v pubertě ten úraz začal dělat neplechu... takže na každé fotce je to "já a nos". I z části proto jsem tu problematiku fotek tak "studovala"...

---
atraktivnistrasilka.pise.cz

19. 02. 2017 - 22:22

hroznetajne: Já bych toho změnila hodně. Myslím tím svoje chyby. A je pravda, že jsem díky nim taková, jaká jsem. Ale klidně bych se bez nich obešla a změnila se. Takže jsou věci, kterých lituji a obávám se, že se s nimi nikdy nevyrovnám. Ale jsou to moje chyby, takže jsem ochotná snášet to "břemeno"... Ale pak jsou věci, co bych nezměnila ani za nic. I přesto, že jsem je před tím vnímala negativně.

Sakra má pravdu. Asi to tak bude . Ale já se obávám, že s většinou fotek mé tváře budu vždycky nespokojená a je jedno, jestli to někdo fotil z velké dálky profi foťákem. Prostě moje tlama a konec . Atypické nosy se mi hodně líbí a určitě nejsem jediná . Chápu, že tě to trápí, ale můžeš z toho udělat přednost. To já si ze svého asymetrického kulatého uhrovitého obličeje neudělám, protože to je prostě tragédie a vždycky bude .

---
hroznetajne.pise.cz

20. 02. 2017 - 20:27

zlomenymec: "Kromě zvířat mluvím i s věcma. Vážim si jich. Tiskárně děkuju za vytisknutí, auta si pojmenovávám a charakterizuji, strašně nerada vyhazuju ještě funkční věci, vlastně ale i ty nefunkční..."
To dělám taky Myslel jsem si, že jsem jediný

---
zlomenymec.pise.cz

21. 02. 2017 - 18:07

atraktivnistrasilka: Né né, jediný tedy ani omylem nejsi, určitě je nás takových daleko, daleko víc. Tiskárna je takový moje vrčící hučící zvířátko, po kterým kdykoli něco chci, cítím se až provinile, že otravuju.

---
atraktivnistrasilka.pise.cz

20. 02. 2017 - 19:45

myfantasyworld: Je to zajímavý, jak spousta lidí máty podivnosti.
Ono někdy je fakt potřeba se vybrečet a když to tak tvoje povědomí cítí, tak ti to dá najevo. Všechno to pak odplouvá pryč.
Čekání je to nejhorší, co může být. Hodně lidí čeká na něco krásného, jenže já zjišťuji, že pokud nejdeš tomu vstříc a nepomůžeš tomu krásnému se dostat k tobě, pak to samo od sebe málokdy přijde.
Líbí se mi vlezení se lvem do klece.
Ten film zní úžasně, třeba by se ti to povedlo a uchytilo by se to.
Je krásné mít své představy, sny, emoce a to, že je má každý své, každý má jiné, tak jsme každý jedinečný.

---
myfantasyworld.pise.cz

20. 02. 2017 - 21:09

hroznetajne: No jo, jenomže někdy ani ten pláč moc nepomáhá... .
S tím filmem si nejsem jistá. Podle mě by většina lidí nepochopila záměr. A navíc nejsem žádný režisér ani umělec ani střihač ani nic podobného. Jenom mi to tak leží v hlavě .

Jo jo, je to krásné .

---
hroznetajne.pise.cz

23. 02. 2017 - 07:31

cayenne®blbne.cz: Ráda bych přispěla nějakou novou podivností, jenže většina už tu asi byla řečena. Se zrcadlem mě napadá ještě to, že jsem se s jeho pomocí snažila vypozorovat, jak lidé vyslovují různé hlásky. Jde o to, že moje mamka je neslyšící, ale umí odezírat ze rtů, tak jsem chtěla vědět, jak moc těžké to je. (Moc, protože málokdo artikuluje opravdu pečlivě.)
Na zázrak nebo něco extrémně krásného taky pořád čekám. Zároveň však musím přiznat, že jsem loni v létě zažila hned několik okamžiků, kdy jsem se cítila opravdu šťastná a vyrovnaná a smířená. V těch chvílích jsem si uvědomila, že jsem zažila to, po čem jsem celý život toužila, takže by to mohl být správný okamžik, kdy bych mohla umřít. Přesto jsem tu dál, vrátila jsem se do reality, ale čekám na další podobně silné okamžiky
Na jednu stranu jsem ráda, když vidím, že některé mé úchylky (jako třeba touha líbat úplně cizí lidi) vlastně nejsou až takové úchylky. Na druhou stranu mě mrzí, když vidím, že jsem zase vlastně úplně obyčejná, protože nedělám nic, co by nedělal i někdo další.

---
cayenne.blbne.cz

23. 02. 2017 - 16:58

hroznetajne: Máš vlastně pravdu . Najednou jsme všichni zjistili, že děláme to stejné a nejsme až tak podivní, jak jsem si mysleli na začátku. Ale co, já toho mám v zásobě daleko víc. To už si ovšem zveřejnit netroufám, to bych se tady dočista odepsala .
To s tím odezíráním je hodně zajímavý! A fakt obdivuji lidi, co to dokážou. Protože jak píšeš, málo kdo artikuluje pořádně. A mně třeba občas nerozumí i slyšící .

A to s tím okamžikem štěstí, to je krásné. Marně si teď vybavuji, jestli jsem někdy zažila něco podobného. Ale možná že jo. Někdy prostě nastane taková euforie a já si říká: "Díky, že jsem na světě." A sama sebe třeba dojmu. Ale takových chvílí je opravdu málo . Ale ono je to možná dobře. Protože být v permanentním pozitivním transu bych asi nechtěla .

---
hroznetajne.pise.cz

25. 02. 2017 - 21:18

tlapka: Ten předposlední odstavec mě docela položil. To je zatracený kus pravdy, který je těžko si představovat. Připomíná mi to jiný "citát", že každý, koho potkáš, ví něco, co ty ne. Šílené a přitom zajisté pravda.

---
tlapka.pise.cz

26. 02. 2017 - 09:44

hroznetajne: To mě těší . Tak ten citát je sakra pravda. Ten si někam napíšu!

---
hroznetajne.pise.cz

26. 02. 2017 - 09:25

alienor: DĚKUJU ti za tenhle článek. Pár podivností máme společných

Já si myslím, že tyhle podivnosti jsou na lidech to nejzajímavější a jsou tím, co z nás dělá NÁS. Protože to není něco, co by nám bylo dáno výchovou, co bychom zdědili nebo od někoho přejali, tyhle podivnůstky tvoří naše skutečné JÁ. Je to fascinující

---
alienor.pise.cz

26. 02. 2017 - 09:46

hroznetajne: Tak to jsem ráda, že v tom nejedu sama . A těší mě,, že se článek líbil !

Jsou zajímavé. Určitě bychom se divili, kdyby nám měl každý říct své podivnosti, které dělá doma, když se nikdo nedívá . Možná bychom změnil pohled na naše nejbližší, kdo ví.
A jsem ráda, že je mám, i když jsou divný. Máš pravdu, dělají nás tím, kým jsme .

---
hroznetajne.pise.cz

14. 03. 2017 - 21:14

zmocaluabazin: Ten nadpis mě oslovil A stálo za to, ho rozkliknout. Škoda že se lidi o takových věcech víc nebaví..
V něčem se vidím, něco mi je sympatické,.. ale zvláštní, že ten starý zub ve mně nějak vzbuzuje odpor.
Mimochodem jestli si sběratel nepotřebností, mohl by tě zaujmout můj nový článek

---
zmocaluabazin.pise.cz

19. 03. 2017 - 15:09

hroznetajne: Tak málo kdo by se do očí druhým přiznal k divným věcem, co doma dělá, když se nikdo nedívá . Tahle napsat to vlastně není moc těžký . Staré zuby jsou poměrně nechutné, zrovna nedávno jsem našla krabičku svých mléčňáků a je to fakt hnus, ale měla jsem z nich docela radost .
Už jsem na tvůj článek koukala a jsem z toho nadšená, určitě ti ještě napíšu .

---
hroznetajne.pise.cz