Hroznetajne | Hrozně tajný deník

Jestli jsem tenhle semestr nadávala na školu a na to, jak máme slabý přednášky a nic moc mě nebaví (vážně, mám pocit, že jsem se VNITŘNĚ skoro neobohatila a drcení se na test obohacování rozhodně není!), zastínila bych jeden předmět, který mi toho dal fakt hodně. Možná taky proto, že nekončil testem, a já se nestresovala myšlenkami "co všechno z toho, co říká, bude chtít u zkoušky panebože", ale užívala jsem si to, že se dovídám nový věci.

Mám děsně moc ráda jednu moji vyučující na výtvarku. Ne proto, že je mladá a hezká, ale protože je inteligentní a nebojí se jít myšlenkami pod povrch. Nebojí se jít tam, kde myšlení bolí. Jako jedna z mála lidí dnešní doby nerezignovala na lidské myšlení a umí si klást otázky, kterých se jiní bojí, protože na ně neumí najít odpověď. A když mi doporučila knihu se

Je to tady. Čtvrté narozeniny mého internetového deníčku. A pak že je blogování mrtvý. Na Píše teda rozhodně ne (no, i když). Na Píše se to píše samo, to je to tajemství. To je ten fígl! No, každé blogové narozeniny slavím práskáním "zajímavých věcí" na

Navlíkla jsem se do maskáčového, na hlavu si narazila přilbu se svítilnou, na nohy rybářský boty (člověk nikdy neví, v čem se na výzvědách bude muset brodit, že ano, navíc metr šedesát vysoký člověk musí počítat se vším), do ruky flintu a na krk pověsila to nejdůležitější - dalekohled. Jako správný špion jsem s sebou vzala zrcadlovku s pořádným dělem objektivem a do kapsy strčila zápisník s tužkou na poznámky. Protože jakýkoliv pohyb v okolí sledovaného objektu je třeba zaznamenat. 

Třeba takhle (autentický přepis části mých poznámek):

12:00 - Pohnula se záclona. Subjekt stále uvnitř.

12:01 - Popeláři vyváží odpad. Subjekt stále uvnitř.

12:50 - Subjekt si nejspíš zatopil v kamnech. - prověřit

Chci plodit (články), jsem ve správném rozpoložení, ale do háje, moje niterné múzy, které ze mě pokaždé ždímají ty úžasný hlody (vidíte, jak si fandím, jo?), se kamsi poděly. Tak si budu muset poradit bez nich.