Hroznetajne | Hrozně tajný deník

Listuji diářem, deníkem a vzpomínám. Jen tak. Je mi vedro, z podkolení jamky mi stéká pomalu kapka potu a lechtá mě na lýtku. Jsem přejedená plněné papriky v rajčatové omáčce a bublaniny. Venku voní bazén, střecha tiše praská, jak se do ní opírá slunce, a já si říkám, že tohle léto je dost dobrý. Není to pecka, která by mě vystřelila z trenek. Nezažívám sice sjíždění divoký řeky na hřbetu hladového krokodýla, lovení velryb v noci v zakázaný zátoce, chytání motýlů do síťky nebo vyjížďku na slonovi mezi krvelačnou smečku lvů. Oproti jiným mám možná absolutně nezáživný léto. Jenomže já to tak nevidím, právě naopak. Tohle léto se totiž děje ve mně...

Řekla jsem si: Julie, asi je načase být trochu víc osobní, už ti to tu začíná trošku zmírat...

Sebeláska. Nejprve musíte milovat sami sebe, abyste mohli milovat jiné. Haha. Tohle může být pravda, klidně s tím můžete souznít, neberu vám to. Ať se na mě nikdo ale nezlobí, tohle jsou příšerný řeči a nikoho, nikoho to nenaučíte uměle. Nenaučíte nikoho, aby se měl rád jenom proto, že by se měl mít rád. Lidi se budou nenávidět, vždycky. Za chyby, za špeky, za velký zadky, za hroznou pleť, za to, jak jsou nevtipný, za to, že kouří, za to, jak jsou po ránu nerudný, to je jedno. Tisíckrát na sebe budou vytahovat všechno, co na sobě nemají rádi a vy jim můžete tisíckrát říkat, ať se milujou takový, jaký jsou. Když to necítí, nikdy se mít rádi nebudou. Tečka.

By mě zajímalo, jestli si nějaký čtenář ještě pamatuje, jak jsem před třemi lety dělala rozhovor s mojí úžasnou sestřičkou. Bylo jí tehdy 15 let. A mně přišlo jako dobrý nápad si rozhovor zopakovat (což bylo jeho tehdejším cílem) když jí je 18. Už dopředu vyspoileruji – její odpovědi mě překvapily a myslím, že je vidět, jak se jako člověk změnila. A v něčem zase nezměnila vůbec.

Napište za mě někdo, prosím, článek, protože já toho nejsem schopná. Prostě se nemůžu dokopat. A přitom toho mám za sebou tolik. A tady ani čárka. Je mi to líto. Protože můj blog-smeťák schraňuje všechno zajímavý. A teď je tu obrovský kráter. Tak já do něj dám trošku izolační pěny, ať to není tak poznat.