Ale ne. Je to tady. Konec paradájs a každodenní školní rutina je tu. Ale ještě chvilinku mi dovolte se potěšit ze všeho dobrého, co se mi tento měsíc přihodilo.

Není možné poznat, jaký ten druhý člověk doopravdy je. Protože nevidíte dovnitř. Znát ho můžete celý svůj život, a přesto netušíte, kdo před Vámi doopravdy stojí. To mi věřte.

Moji milí, zde se dočtete ty největší magořiny. Rozhodla jsem se totiž, že si zapíšu, co se mi v noci zdá.

Pozor, aby jste se při čtení nerozpustili!!! nudou

Prázdninové shrnutí se radikálně liší od těch minulých. Je takové líné, ulepené od potu, vonící po chloru, šťavnaté jako vychlazený meloun, voňavé jako ananas...

"Za chvíli za vámi přijedeme s otcem." pronesla jednoho dne babička do telefonu.

"Jak to, že tak najednou?" ptáme se.

"Přijeli Slováci"

"No do pr*ele..."

Zrovna dneska  jsem si z ničeho nic uvědomila, že můj internetový deníček vůbec nevypadá, jako deníček. A to se musí napravit!

Děda má chorobný strach z doktorů. Nikdo netušíme, kde ho vzal. Prostě ho má.

Himl hergot dontr vetr krumcajs element, to už je další měsíc v tahu? Ten život ale letí. A ruční brzda nikde.

Julie, co jsi si to jako myslela? Ty krávo plechová...