Komentáře k článku: Předtím a teď
mow: Asi nejzajímavější článek, co jsem na Píše.cz četl, samozřejmě pokud nepočítám ty svý*smich* Chápu i nechápu tvůj povzdech, ale napíšu ti svůj názor. Jsi úplně normální, většina dnešních lidí v 19 neví, co chtějí. Představa, že by měli rodinu v tomhle věku je děsí. Má mamka mě taky měla v 19. Teď to neber osobně, ale říká se, že dnešní generace náctiletých je hrozně nevyzrálá. Já si to tak úplně nemyslím. To není nevyzrálost, to je možná zhýčkanost. Generace našich rodičů neměli zdaleka takový možnosti, jako mají, především ženy, dnes. Za komančů mohli pracovaly a měly děti. Studovat nebo cestovat nemohly. Ženská, která neměla do 25 děti nebo nebyla vdaná, byla divná, dnes je to standard.
Rozhodně byla generace našich rodičů samostatnější, nikdo se jich neptal, jestli ženy zvládnou mateřství a pocity z něj, kluci zase chodili na vojnu, kde se z nich možná sice stávali chlapi, ale taky trosky a dost z nich se třeba ze šikany oběsilo.
Víš, já nemám rád porovnávání dob. Každá je totiž jiná. Na slovo "kariéra" začínám být alergický. Často se tohle slovo nadužívá, hlavně u žen. Myslíš, že taková prodavačka nebo učitelka dělá kariéru? Ne, jen pracuje. Pro mě dělá kariéru ten, kdo tráví v práci 16 hodin denně, baví ho to, ale pro samou práci nemá čas navázat vztah.
Když mě v prosinci 2000 návštívila První se Sladkou, mohlo jim být 16, možná ani ne. Samy si koupily jízdenku autobusem a vydaly se samy za jedním klukem na vozíku, našly odvahu zazvonit u jeho dveří, oslovit jeho rodiče, které nikdy předtím neviděly. Možná by ses divila, kolik dnešních šestnáctek mi dnes tohle neudělalo, kolik dnešních šestnáctiletých může mít problém si koupit lístek na autobus, vlak, což bylo pro naše jediné dostupné cestování. A vůbec bych řekl, že značná část dnešních teenagerů má vůbec problém si něco zařídit. Dokonce tvrdím, že naše generace je poslední použitelná, ale nedá se paušalizovat, protože ona za to ta současná generace nemůže. Můžou za to její rodiče, ale vlastně ani ty ne. Je totiž úplně normální, že každý správný rodič se snaží svým dětem usnadnit život.. Upřímně, zkus se zeptat svých rodičů, jestli pro ně dělali jejich rodiče tolik jako ty tví pro tebe? A je to normální, možná i správný, že každá generace rodičů dělá pro svý děti víc než předchozí. Ale taky to může ty mladý deformovat, protože se můžou stát do života nepoužitelnými (nemyslím tebe, nebrat osobně:-))
A je příznačné, že každá generace na tu novější nadává. Já nenadávám, beru to normálně. A nic ti nebraní si pořídit dítě ve 20. Nemusíš být stádní. A nemyslím si, že musíš první dítě ve 40, klidně i v 25, pokud potkáš toho pravýho. Pořiď si ho, až budeš chtít, až budeš ready. To je výhoda dnešní doby. Nemůžu se zbavit pocitu, že před 89 lidi žili tak, jak většinová společnost očekávala. Mít dítě, ale nebýt sezdáni, to by bylo keců. Ve středověku by tě dokonce upálili:-D
A pak tady máš praktický věci - jen málo dnešních dvacátníků je připraveno na roli otce. Co můžou mít ti, co chtějí založit rodinu? Uživí ve 20 dítě? Mají naspořeno od rodičů nějaké větší množství peněz? Dneska to máte složitější. Proto se nedivím, že se v dnešní době na rodinu nespěchá, a rozhodně to vždycky nemusí být kvůli kalbám, cestování, zábavě, ale čistě kvůli tomu, aby člověk vydělal nějaký prachy, zajistil se, protože dítě je nevratná záležitost a doživotní odpovědnost.
Hlavně nechci slyšet argument, že prababička měla 10 dětí, prala na valše, dojila krávu, a přitom všechno zvládala líp. Neporovnávat doby, každá má svý. Možná je to i tím, že dřív ženský musely držet hubu a krok, jejich pocity byly nedůležitý. Dnes není ostuda přiznat, že mateřská vůbec není dovolená, kterou si sice má žena užívat, ale některé přivede na pokraj nervového zhroucení.
A mrkni na dnešní chlapy - jakýho bys chtěla a jaký jsou ve skutečnosti? Je na ně spoleh, jsou oporou? Jsou kolem 30 muži pro život? Někteří určitě, ale jsou vzácní. Jiní bydlí ještě ve 30 u matky, matce to vyhovuje, protože má full-service a je chráněný před tím hnusným, zlým světem, ve kterém by možná neobstál. A pak se matka diví, že Pepíček ještě ve 30 nemá vztah a že by ráda vnoučátka.
Víš, dnes vůbec nejsou lidi horší, jen nejsou pokrytci, to je můj názor. Nemyslím, že za komunistů byly vztahy lepší, lidi ohleduplnější. Téměř všichni, kdo byli mamce a taťkovi na svatbě (kamarádi, příbuzní), jsou dnes rozvedení. Včetně sourozenců mých rodičů. A zrovna dnes slaví ti moji pětatřicetileté výročí. Nebo zítra? Dřív se lidi báli rozvádět, měli strach, jak budou vypadat. Nemyslím, že nutně všechny prapraprababičky měly šťastné vztahy. Když jsem viděl pár, co slavil 70. let od svatby, a babička řekne, že se nikdy nepohádali, tak jsem asi pesimista, ale prostě tomu nevěřím. Věřím tomu, že mohli být opravdu šťastní, ale bez hádek? To by si museli číst myšlenky, nevěřím tomu, že nikdo nikdy toho druhýho něčím nenaštval, nedotkl se, nezarmoutil.
Samozřejmě beru, že se dnes lidi často rozvádí kvůli blbostem, neumí se snažit, řešit problémy, ale zas - co je pro někoho problém, může být pro dalšího banalita. Rozvádět se kvůli tomu, že manžel chrápe, je blbost, ale pokud v manželství trpím, tak proč v něm být jen kvůli okolí? Jasně, neutíkat při prvních problémech, a pokud tam jsou děti, člověk by se měl snažit obzvlášť a dát těch šancí víc. Ale rozhodně nesdílím názor jedné psycholožky, která tvrdí, že když jsou děti malé, mělo by se udržet manželství za každou cenu. Opustit ho, až děti vyrostou. Hm. A co máma a táta? Na nich nezáleží? Hádky a řev děti nepoznamenají? To mají rodiče 15 let třeba hrát divadlo a být v nefunkčním vztahu, aby děti nebyly psychicky traumatizovaný? A co když bude traumatizovaná máma s tátou?
Když ti píšu tyhle řádky, dochází mi, že možná za tím pozdějším zakládáním rodin není jen touha "užít si" a "bavit se", ale vybírat si pečlivě. Dneska se víc o všem přemýšlí, někdy až moc možná. A protože si mladí uvědomujou závažnost rozhodnutí, neskočí hned po první kundičce někde na zábavě. A když, tak s kondomem.
Velká část holek studuje vejšku. Vejška nezaručuje dobrý plat, jen jeho možnost. Když vysokou dostuduje, je jí 25. To se má hned po vejšce nechat našťouchnout? Proto tu vejšku nestudovala. Takže 3-5 let pracuje, pak může pupkatět. Jenže pupkatět může za předpokladu, že má vedle sebe chlapa pro život, pro rodinu. Chlapa, co jí bude oporou, co se neposere z role otce, protože jak jsem četl na Emiminu: "Zploditelem může být kdokoliv, otcem málokdo."
A ještě bydlení - pokud nechtějí nebo nemůžou bydlet u rodičů, zbývá nájem nebo hypotéka a na obojí to chce mít plat v určité výši. Podporu bydlení měli komančové zmáknutou, byla jistota práce, bezúročné půjčky a nehrozilo, že budeš bydlení splácet třetinu života.
---
mow.pise.cz
mow: Oprava: generace našich rodičů MĚLA. A ještě poznámku - jo, moc to řešíš. Jsi mladá, užívej života. Však ty se ukotvíš, nemám strach. A v 99,9% ženských ta máma je, jen spí. A až jednou porodíš a oni ti ho podají, bude to jeden z nejlepších pocitů tvýho života, možná absolutně ten nejlepší. Do tý doby mám pro tebe jeden jediný úkol: žij a jednej tak, abys byla šťastná!
---
mow.pise.cz
chaostheory®pismenkuje.cz: Pod oba tve prispevky se podepisuju *palec* jsou to presne moje myslenky.
Julco,jeste jsem zapomnela dodat to o tvem veku - kdyz mi bylo tolik co tobe, pomalu jsem ani nevedela,jak se deti delaji,natoz abych premyslela nad tim,ze bych mela svoje.
mow: Myslím, že dnes holky neberou děti ani v daleko pozdějším věku. Co to má jako znamenat "brát"? Že se nadšeně vrhají ke kočárkům, šišlají na cizí mimina? Filmy s dětma je rozbrečí? Na prvním rande mluví o tom, že by chtěla dítě co nejdřív? Tak takovou jsem naštěstí nepotkal*smich*
Těch, který opravdu NIKDY nechtějí děti, je hodně málo. Těch 99.9% v podvědomí matkou být chce, ví, že se to čeká. Možná je to děsí, možná se na to ani netěší, ale v drtivý většině případů ty děti stojí za to a je skvělý je mít. A to píšu jako někdo, koho ještě před 5 lety děcka moc nebraly. A to mi bude v lednu pětatřicet, jsem chlap, vozíčkář a děti nikdy mít nebudu. Děti jsou totiž smyslem života, bez nich je život prázdnej. V pubertě je možná bude mít Julča chuť přetrhnout, ale když ti pak bude 50, budeš mít prachy, partnera... Mám pocit, že prožít celý jen ve dvou je prostě nuda, cestování, skvělý kámoši, výborná práce to nezachrání. Tím ale nijak neodsuzuju ty, který se rozhodnou děti dobrovolně nemít.
Jen si prostě myslím, že máme v genetickým kódu se množit. To, že se v devatenácti na to necítíš, je normál. Možná nebudeš ani za 10 let, ale můžu ti garantovat, že mateřství stojí za to a že toho nebudeš litovat. A to nemám vagínu a dělohu už nějaký pátek:-D
---
mow.pise.cz
mow: A ještě poznámka - dřív bylo přímo kacířské říct, že se na mateřství necítíš, děsí tě to, bojíš se. Protože, a stále je tady taková myšlenka, na mateřství se máš těšit, být nadšená. A všechny ty vytlemený ženský s vypouklejma břichama na obálkách časáků pro těhule k tomu přímo vybízí. Ale už se nepíše o tom, že porod bolí jako kráva, o probdělých nocích, zkrátka o stinných stránkách mateřství a těhotenství, hajzlové neobjektivní:-)
Dnes můžou ženy mluvit o svých pocitech, postěžovat si, máme net, z kterého se dozvíme vše, i to, co nechceme, což taky není vždycky dobře. Dřív stěžování nepřicházelo v úvahu, žena musela být silná. Někdo by řekl, že dnes jsou ženy slabé, protože naše praprababičky si nestěžovaly. Třeba. Ale možná to bylo tím, že nebyly schopné a neuměly projevovat pocity, svůj názor, protože to bylo nepatřičné. Většinou šéfoval chlap, na to, co chce žena, se příliš nehledělo. Nebo možná vůbec.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Tak nejdřív ze všeho Ti musím poděkovat za Tvůj komentář, který mě skoro dojal. Děkuji za Tvé vyjádření, moc si toho cením.
Zhýčkanost je nadřazené slovo celému tomu tématu. Souhlasím. Většině z nás bylo všechno naservírováno, cestička vyšlapaná. S naší známou jsme se na tohle téma jednou bavily. Ona je poměrně dost dobře peněžně zajištěná a stěžovala si, že svoje děti nevedla k větší samostatnosti. Vyloženě s odstupem viděla svoje chyby. Dnešní děti mají téměř všechno, co si přejí. A já tohle vidím i na sobě. Spoustu věcí beru jako samozřejmost. Ale samozřejmé to vůbec není! A jo, můžeš říct, že dnešní děti jsou nesamostatný a rozmazlený a nevím co všechno. Ale jednou nám paní učitelka na základní škole (!) říkala, že je to v pořádku. A je důležitý, aby to dnešní generace viděla. Aby se z nás stali rodiče, co ty spratky a "liberálně" vychovaný dětičky nebudou chtít mít doma. Ona se historie točí v takových cyklech. Pořád to stejné dokola. Já třeba o sobě přemýšlím jako o totálně nesamostatný osobě. A vždycky, když mám bojovat sama za sebe, tak jsem neskutečně vyděšená. Tohle je něco, co na sobě vyloženě reálně pociťuju a mám problém se toho zbavit.
A ano, doby by se porovnávat neměly, ale tohle je něco, čemu se nevyhneš. Protože lidé ze dvou různých dob budou vždycky žít vedle sebe. A je to dobře. Ta stará musí té nové neustále připomínat, jaké to bylo. To je stejně důležitý jako fakt, že nová doba o té staré bude mluvit vždycky kriticky. Protože i moje vnoučata si o mně budou myslet, že jsem totálně trapná, stejně jako si to občas myslím já o své babičce :D.
30leté mamánky zásadně nekritizuji. Jsou k smíchu, jo, jasný, ale já se můžu vyskytnout v úplně stejné situaci. Mám v okolí pár případů, kdy holka zůstala "s maminkou". Žádná rodina, žádný partner (ani partnerka), prostě zůstaly doma. Neříkám, že tohle je mým cílem. Absolutně ne. Ale spíš mi přijde, že to bude častějším a častějším případem.
Jo, není kam spěchat. Jasný, říkám si to pořád, viď. Ale jak dlouho si tohle ještě můžu říkat, než to přestane být "ještě v pohodě"? :D Naši mě z baráku nevyhání, právě naopak :D. A já nemám touhy osamostatnit se (alespoň částečně), jako většina mých vrstevníků.
Ještě jednou Ti děkuji za úžasný komentář. Líbí se mi tvůj pohled na věc.
mow: Tímhle svým komentářem nereaguji jen na ten tvůj, ale i na wien a damn-girl. Holky, jak začít, a přitom vás neurazit. Asi takhle - mám z vašich komentářů pěknou depku, hlavně teda z Julči, která má v devatenácti myšlenky, který bych u ní čekal až tak za 16 let, a to pouze v případě, že i v tý době bude bez chlapa a dítěte, což pravděpodobně nebude. Můj učitel češtiny na základce mě učil, že se má žít přítomností, minulost totiž už nezměníme a budoucnost máme možnost ovlivnit jen zčásti. A přemýšlení o ní je často depresivní.
Kdy je člověk úplně ztracenej? V podstatě nikdy. Dokud neležíte pod zemí, máte furt naději. Vaší chybou, holky, je to, že se porovnáváte s okolím, což je těžké někdy nedělat, ale snažte se to omezit, protože vás to může vnitřně užírat. A vlastně nevíte, co je správný. Nebylo to tedy za komunistů lepší? Lepší v tom, že měli všichni nalajnovaný životy, tedy do 20-22 dítě, pak práce, nepochybovalo se. Tak to bylo, tak se žilo. Trošku mám pocit, že si nevíte s tou svobodou a bezbřehostí rady. A Julčo, už to, že se ptáš, co je ještě normální, je chyba. Nečekej, že ti napíšu, do kdy bydlet s rodiči, kdy první dítě, abys to všechno stihla, a přitom nebyla poprvé mámou ve 40. Jízdní řády na život fakt nedělám,zkusil jsem to u sebe, když jsem si v sedmadvaceti dal závazek, že si do 30 najdu číču, nebo se aspoň nechám vopíchat*smich*
Číča nepřišla a na vopíchání jsem nenašel odvahu. A bude mi pětatřicet. Jsi ještě příliš mladá na vyletění z hnízda, a pokud tě rodiče neomezujou a tvé bydlení u rodičů neomezuje je, bydli s nimi třeba do 30. Jen mám názor, že pro mě je vylétnutí z hnízda znakem dospělosti. Pokud vylítneš až ve 30, nic proti, ale o to těžší pak můžeš mít fungovat v domácnosti s přítelem.
No a pokud budeš u rodičů bydlet napořád, i s přítelem, tak opět nic proti. Má to výhodu v o dost nižších nákladech a hlavně se člověk může postarat o rodiče, až budou třeba nemohoucí, což by měla být naše povinnost, ať už s rodiči bydlíme, nebo ne.
Nicméně je fér dodat, že dvougenerační soužití má i svý nevýhody, a není jich úplně málo. Člověk je pod drobnohledem a většina rodičů má rodičů, i když to myslí dobře, má tendenci kecat svým potomkům i v dospělosti do života, vědí o každým jejich prdu, když se vrací z plesu, zábavy, můžou rodiče probudit, rodiče můžou zase deptat hádky mladejch. A to jsou všechno důvody, proč dnes tak málo párů je ochotno dobrovolně bydlet se svými rodiči. Beru to tak, že 20 až 25 let se rodiče přizpůsobují dětem a stejnou dobu děti rodičům, ti druzí ale víc. No a mladí si chtějí většinou žít po svým.
Tím neříkám, že dvougenerační bydlení nemůže fungovat. Může. Ale chce to dost snahy, tolerance a respektu a občas se přizpůsobit. To bydlení s rodiči je dobrá příležitost našetřit prachy. A pokud jde o to, naučit se samostatnosti, na to je skvělá vysoká. Můžu posloužit příkladem s Chemickou:
Po maturitě, to jí mohlo být 20, nastoupila do Prahy na VŠE a musela se naučit sama fungovat v tý velký Praze. Když jsem jí po promoci pomáhal shánět bydlení, to jí bylo 25, sama si obtelefonovávala inzeráty, sama jezdila na prohlídky bytů, jednala s úřady, prostě naučila se postarat sama o sebe. Já vím, pro vás asi samozřejmost, když jí bylo 25, to byl rok 2008, ale pro mě to v dnešní době zas taková samozřejmost není. Ale pro život to byla nejlepší škola. Tím neříkám, že všichni mají chodit povinně na vejšky, stačily by intry, ale je něco jinýho, když každý den dojíždíte domů, a něco jiného je, když jen o víkendu nebo jednou za 14 dní. Čili mám tezi, a čest výjimkám, že dlouhodobé soužití s rodiči vede k nesamostatnosti, protože většina rodičů má tendenci nás chránit, myslet za nás, připomínat nám spoustu věcí, díky tomu máme v hlavě víc místa atd.
A pokud jde o rodinu, máte to vy ženský těžší. Možná kecám, ale občas mi to přijde trochu jako závody. Když se vám začnou vdávat kámošky nebo jezdit s kočárama, ať chcete, nebo nechcete, v podvědomí to vytvoří tlak. Tlak na to, že něčím vybočujete a že byste se už taky měly "přizpůsobit". A "výborný" je, když vám ještě okolí naznačí, něco ve smyslu, že už je ti 30, a že už by sis taky mohla někoho najít, což velmi povzbudí. Jenže okolí, hlavně starší generace, nechápe, že dnes najít použitelnýho partnera pro život, je zatraceně těžký. A pokud potkáváte jen debily nebo blbky, tak nepůjdete do chomoutu a do dítěte jen proto, že si to přeje okolí.
Já se sice nemůžu zbavit pocitu, že dřív se brali lidi ochotněji, ale ne proto, že vždycky chtěli, ale protože se to do určitého věku čekalo. A pokud byl někdo na ocet dýl, taktně mu naznačilo, že by si už měl/a někoho najít.
Taky nebyla tak rozšířená antikoncepce, takže pokud ho dotyčný zapomněl vytáhnout včas, pustil to do ní, ona následně otěhotněla, musel si ji vzít, protože by ho společnost vykostila. A být svobodnou matkou, to byl vyloženě cejch. Dneska většina holek něco bere, takže si nemusíme nasazovat na šašky takové ty gumové návleky a můžeme si užívat i sex pro radost*smich* Možná dnešním náctiletým chybí i zodpovědnost, ale jak můžou být zodpovědní, když za ně všechny problémy řeší rodiče?
A co je normální? Normální přijde každému ta doba, ve které žil, přesně jak říkáš. A když se oháníme rozvodovostí a že se rodí málo dětí, tak můžu říct, že už v 70. letech jsme patřili v rozvodovosti na špičku, cca 30%. Nejmenší rozvodovost byla za 1. světový, zhruba 5%. Důvody nevím, jiná morálka, rozvod ostuda, jiní tvrdí, že většina chlapů byla na frontě a další názor říká, že vždycky při velkých krizích drží lidi při sobě. Tmelí společnost. A když vám nad hlavama budou padat bomby a budete bojovat o kejhák, tak to poslední, na co budete myslet, je rozvod. A k tý porodnosti:
1974 - 194 215 dětí (maximum)
1986 - 133 356
1987 - 130 923
1988 - 132 667
1989 - 128 356
1992 - 121 705
1993 - 121 025
1. ledna 1993 došlo k rozdělení Československa
1994 - 106 576
1995 - 96 097
1996 - 90 446
Až do roku 1999 se to drží kolem 90 500 narozených dětí, v roce 1999 to poprvé spadne pod 90 tisíc (89 471).
2000 - 90 910
2001 - 90 715
2002 - 92 786
2003 - 93 685
2005 - 102 211
2006 - 105 831
2007 - 114 832
2008 - 119 570
2009 - 118 348
2010 - 117 153
2011 - 108 673
2012 - 108 576
2013 - 106 751
2014 - 109 860
2015 - 110 764
2016 - 112 663
Takže ty statistiky nejsou tak hrozivý. Zajímavé je, že demografové nebili na poplach v roce 1999. Jasně, správně by se to mělo dát do kontextu s počtem zemřelých, ale přece nebudou všichni dělat děti jen proto, abychom nevymírali. Ty čísla jsem sem dal proto, abych ukázal, že ženský děti chtěj, a že se prckové roděj, navíc to má vzestupnou tendenci. Jenže média ráda děsí lidi a neřeknou, že se loni narodilo nejvíc dětí za šest let, neb by to asi znělo příliš optimisticky v záplavě těch negativních zpráv.
A kdysi jsem četl, že nejsme stavěný na porodnost třeba 150 tisíc dětí ročně. Už někdy při 120 tisících jsem slýchával, jak porodnice praskaj ve švech, chybí jesle, školky, takže ono jen tupé volání po větším počtu dětí, když na ně nemáme kapacity, je blbost.
http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/deti/uz-nejsme-nejhorsi-v-eu-porodnost-v-cesku-v yrazne-vzrostla_420937.html
Takže když v roce 2015 byl průměr 1,57 dítěte na ženu, a abychom nevymírali, měl by být průměr 2,1 na ženu, což odpovídá cca 148 155 živě narozených dětí ročně. A tolik se jich nerodilo ani v 80. letech, tak nechápu ty pindy.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Mowe, ty jsi se nám tady nějak rozjel :D. Už asi vím, po kom sáhnout, kdybych potřebovala mluvčího! :D Jen v dobrém, samozřejmě :D.
Já nevím, asi jsem spíš pro tu racionální cestu, kdy si dítě pořídím až v momentě, kdy vím, že se o něj budu schopná psychicky, fyzicky i finančně postarat. A taky asi nechci dojít do bodu, kdy muž bude jenom "dárce", protože já chci dítě za každou cenu. Protože podle mě záleží i hodně na tom, s kým ho kdo má. Ale vím, že tenhle pohled se mnou nesdílí každý, já to teď (!) cítím takhle. A co se rozvodů týče, vlastně není žádná cesta, při který by se někomu neublížilo. Takže čísla ohledně porodnosti a rozvodovosti podle mě o té době sice něco říkají, ale do budoucna to je k ničemu. Lidi mají různé názory. Statistiky a vědci nás hodně straší, že klesá neplodnost a lidstvo vymře hlavně na to, že se nebude moci dál reprodukovat. Pomalý spermie, špatný vajíčka, umělý hormony a oplodňování ve zkumavkách a kdesi cosi. A jiní říkají, že množení je jediným cílem naší existence a všechno to o neplodnosti jsou kraviny, že lidi tenhle osud potkat nemůže. Tak kde je potom pravda...
Jo, máš pravdu, je dneska velká svoboda a svoboda volby. Ale i tohle s sebou nese docela dost negativ...
radus: MoW! Pecka! Díky...
I když jsme o tom mluvili, tak takto sepsáno to "uklidnilo" i mě. Máš obrovskou pravdu.
chaostheory®pismenkuje.cz: Tvou zmatenost jako takovou moc dobre chapu *mala* ale obecne mi to vyzniva moc...nevdecne? :D nevim, jak to popsat. Ja jsem za tuhle dobu rada. Vem si,ze bys delala od 15ti v obchode a ted by ti rodice nutili zenicha,protoze jsi uz na svatbu skoro stara.a ted uz jen dalsich 20 let rodit deti,nevzdelavat se,necestovat. Blby,ne?
Lepe receno - pokud tohle dneska nekdo chce, tak muze. Pokud by nekdo chtel tyhle "moderni" veci driv,tak je mit nemohl.
Jsem stastna,ze ziju ted.
mow: No, před 100 lety vůbec. Všimni si, že tuhle dobu kritizují hlavně chlapi. Ženská už není na muži tak ekonomicky závislá. Dokonce jsem četl, že za příčinou vysoké rozvodovosti u nás je štědrý sociální systém. Štědrý? Že jsem si nevšiml. A v jeho důsledku se prý ženy nebojí rozvádět. Ano, v 19. století by žena s dětmi a bez chlapa pravděpodobně umřela hlady. Dnes ženy muže už tolik nepotřebují a chlapy to sere. Mužům emancipace žen vadí, už tolik nešéfujou a stýská se jim po tradičním rozdělení rolí - chlap pracuje, žena v domácnosti, poslušná a submisivní. To je špatně. Ale ženská by se zas neměla chtít vyrovnat chlapovi ve všem, její primární úlohou je fakt péče o děti a domácnost, jen si v posledních letech dovolila ten luxus myslet i na sebe.
Pokud ženu naplní výhradně jen celoživotní péče o rodinu, v pořádku, nic proti. Stejně tak ale nemám nic proti, když se zhlédne i v něčem jiném než v péči o rodinný krb. To je další věc, která některým dnes vadí - že rodina už není jediným zájmem našeho života, jediným středobodem žití a to některým nejde na rozum.
---
mow.pise.cz
chaostheory®pismenkuje.cz: To urcite. Driv si ani zeny samy nevydelavaly,takze odejit od muze ani nemohly.
Je pravda,ze rodina je vic v pozadi,ALE ja se treba v okoli setkavam s obemi pripady - znam spoustu lidi,co se brali hned po skole a meli deti.na druhou stranu znam i ty opacne situace.
Ale to se mi prave na dnesku libi - ta moznost volby. Ano,prinasi s sebou i spoustu zmatku (ja bych mohla vypravet :D ), ale diky ni bych proste nemenila.
A co se tyce muzske a zenske role - to me taky stve. A "vina" je na obou stranach. Ale zase - jaky si to clovek udela,takovy to ma.
hroznetajne: Nevděčně? :D Máš pravdu, že to tak možná v konečném důsledku působí. V tom případě mi to je moc líto, protože nevděčná snad nejsem :-(, to bych nerada. Ale je pravda, že by mi nějaký ten pád přímo na hubu občas neuškodil :D.
Taky jsem ráda, že žiju DNES. Jsem ráda za dnešní svobodnou volbu. Jenom když se nad tím zamyslím, co je vlastně důsledkem té "svobody" - taková prapodivná bezbřehost, nemyslíš?
chaostheory®pismenkuje.cz: To rozhodne. Ale ja budu milonkrat radsi resit bezbrehost a vsechnu tu nejistotu z vlastnich rozhodnuti a chaos v hlave, nez zit v drivejsich dobach a tu moznost nemit :)
zlomenymec: Jojo, ono kdyby jsi právě cítila tlak společnosti k tomu, aby ses hrozně rychle vdala, tak by se ti to asi taky nelíbilo (jak sama píšeš :)). Ono vůbec, přečti si Rodinu našich předků, tam je rozebrána ta "tradiční" rodina jak ji vnímáme a idealizujeme si, jenže vono to tak hedvábný moc nebylo :D
Já být tebou to beru tak, že jsi v takovém krásném studentském mezičase, kdy máš právě objevovat samu sebe a pokud možno i svět a své možnosti - co tě baví, co tě nebaví, co chceš, co nechceš, co chceš změnit - a snažit se něco změnit (spasit svět! Dobře, to zrovna ne, ale... :D)
Anebo se na to můžeš vykašlat a fakt jít založit tu rodinu :D
hroznetajne: Studentský život, ježiš, to mi prostě říkají úplně všichni. Ať si to užívám a já nevím co všechno :D. Jak se dá tohle užívat, to by mě zajímalo :D. Ale souhlasím, že nemusím řešit věci, který řeší jiní, co nestudují a rádi by studovali. A zase zním nevděčně, že jo...
Haha, jo, jasně. Jak jsem psala výše - velký dítě, co si pořídí malý dítě *smich*.
wien n: Nojo, je Ti dvacet, to je uplne normalni, ze nevis co chces. Vyber mame takovej, ze fakt je tezky dobre si vybrat a neprebrat. Ale aspon mame sanci to najit. Nasi rodice nemeli takovej luxus vyzkouset kde co, nez se rozhodli. Takze kdyz se rozhodli blbe, tak v tom celej zivot museli zit, delat praci, ktera je nebavi, vychovavat deti, na ktery jeste treba ani nebyli pripraveni. Mne je 32 a taky porad nevim, co chci. U mladych lidi mi to prijde normalni, no u sebe uz mi to prijde na povazenou! Jo, i moje matka se v 19 vdavala (o babicce ani nemluvim). Ve 24 mela me. Takhle si zkazit zivot. Jsem rada, ze zijem v jiny dobe.
hroznetajne: Díky *palec*!
Ta hranice, kdy "už je načase" se podle mě bude postupně posouvat. Otázkou je potom biologie :D.
damn-girl: Mám to dost podobně teda to rozpoložení. Je mi 26 let, už dávno pracuju a žiju v bytě, na který si pravidelně platím nájem a dokážu se už rok postarat sama o sebe, ALE! Jsem sama, nemám přítele a v blízkém výhledu také není, protože normální muži jsou prostě rozebraní a nebo se leknu a zdrhám, protože je na mě moc hrrr a já jsem v tomhle asi prostě pomalejší a pokud mu nevěřím hned napoprvé, má smůlu a já taky! Začínají mi ale už tikat ty biologické hodiny, na mateřskou bych už klidně šla.
Lidé si v dnešní době můžou dělat co chtějí, a také to dělají, ale díky tomu podle mě zapomínají, že je občas dobré se někomu podřídit, a proto je tolik rozvodů. Aspoň podle mého. Lidi to prostě nezkusí obětovat pár měsíců nějaké krize třeba a snažit se ten problém společně vyřešit...
A moc dobrý článek k zamyšlení všem si myslím! :-)
hroznetajne: Jsi o kus dál, než já. A možná i dál než spousta tvých vrstevníků :D.
Hledání si partnera je prostě jenom velký téma, do kterého se tady bojím pouštět :D, ale podle mě jsi v hodně podobný situaci jako tisíce dalších lidí. Vlastně nejsi na nikom závislá, naprostý ideál :D!
melancholicka: Nejzajímavější článek, jaký jsem za poslední týden četla. Občas se cítím podobně a jsem jenom šťastná, že mi nikdo nic nepředhazuje (mít babičku, která by do mě hustila "já ve tvém věku", tak bych byla v permanentní depresi). Neustále mě štve, kde už jsou někteří lidé mého ročníku a já nejsem kolikrát schopná převléknout se z pyžama do normálního oblečení, když mám náhodou volno a můžu být nějak "produktivní". V poslední době se to moje vzduchoprázdno a pocit nenaplněnosti trochu změnilo, protože mě čeká vejška a našla jsem si o 13 let staršího přítele, který by už opravdu rád založil rodinu. To byl první impuls a směr, který jsem potřebovala :). Nemůžu se dočkat, až se zbavím finanční závislosti na mamce a osamostatním se. Připadám si jako dvacetiletá koule, kterou sebou každý musí vláčet a starat se o ni. Ono se k téhle škole nedá holt moc pracovat no. Ale za tři roky už to snad bude jiné... Abych se ještě vrátila ke generačním rozdílům... Nedá se to úplně srovnávat. Každá doba přináší jisté mínusy, ale i privilegia a s těmi je potřeba umět pracovat. Moje babička neměla možnost studovat na VŠ, tehdy to bylo vzdělání elity, takže bylo logické založit rodinu. My máme mnohem víc možností, ale je potřeba nenechat se tím semlít a nečekat zase moc dlouho :).
mow: Líp bych to nenapsal. A potvrzuješ to, co si myslím - že když potkáme toho pravýho, může nám to pomoci změnit pohled na život. Když ten druhý za to stojí, jde se s ním do toho manželství a rodičovství snáz.
Porovnávání dob je blbost - třeba před 100 lety mívali lidi i 10 dětí. Nebyla telka, nebyl internet, lidi buď makali na polích, nebo šukali, nic jinýho dělat nemohli*smich* A taky byla vysoká kojenecká úmrtnost, žádný očkování. I to je důvod, proč se rodilo víc dětí = vyšší šance na přežití, větší šance, že se někdo postará o hospodářství a rodinu. Mrkněte na tuhle tabulku:
http://1url.cz/RtZbN
Obsahuje statistiku obyvatelstva od od roku 1785 do roku 2016. A pravda je, že pokud budeme poměřovat počet živě narozených s počtem zemřelých, tak opravdu od roku 1994 až do roku 2005 vymíráme. V průměru mínus 18 tisíc ročně. Od roku 2006 až do současnosti jsme v plusu, až na dva roky: 2013 (-2 409 obyvatel) a 2015 (-409 obyvatel). Počítal jsem jen rozdíl mezi živě narozenými a zemřelými, nepočítaje v to migraci. Další článek, že to není s námi tak špatný zde:
http://1url.cz/otZbE
http://1url.cz/HtZbl
Takže to, že nemáme víc dětí, nemusí být jen důsledek sobeckosti a pohodlí, ale třeba i zodpovědnosti. Protože to není jen o tom ty děti mít, ale dát jim nějakou budoucnost, zázemí. Nebo chceme, aby se tady rodily děti jako v Africe?
---
mow.pise.cz
mow: A ještě sociální poznámka - nejsem přesvědčený, že štědřejší podpora rodin s dětmi by výrazně zvedla porodnost. Co bych se snažil zavést, by bylo dostupnější bydlení a porodné na první dítě bez rozdílu na příjem. Na porodné u prvního dítěte má totiž nárok domácnost, jejíž čistý příjem nepřekročí 20 817 korun, u matky samoživitelky pak 13 176 korun, což mi přijde jako dost nízká hranice. Porodné na první mimčo je 13 tisíc. Já bych z toho udělal plošnou dávku pro všechny, ať bere 100 litrů měsíčně, nebo 10 tisíc. Kdyby těch všech 113 tisíc loni narozených dětí bylo prvních, což nebudou, stálo by to státní kasu necelých 1,5 miliardy ročně a to mi přijde pakatel. Reálně to ale bude o dost méně. Prostě poděkování státu mamince a tatínkovi, že přivedli na svět dalšího daňového poplatníčka, který bude jednou pracovat, a přispívat tak druhým na důchody, prostě symbolika, a taky důkaz, že si toho stát váží. Jasně, 13 tisíc nikoho nespasí, ale aspoň na kočárek to bude.
Jinak si nemyslím, že kdyby stát cpal prachy rodinám víc, že by to nějak dramaticky zvedlo porodnost. Kdo chce děti mít, pořídí si je bez ohledu na to, co dává, nebo nedává stát. Těch, co by dítě chtěli, ale nemůžou si je z ekonomických důvodů dovolit, protože by ho neuživili, bude naprostý minimum. Ale tenhle článek je zajímavý:
http://1url.cz/9tZbZ
---
mow.pise.cz
mow: A poslední koment, tohle mi přijde dost přehnaný:
"Předešlé zmíněné faktory, které více či méně ovlivňují vývoj porodnosti, nejsou dle mého názoru ty rozhodující. V určitých případech mohou zcela zásadně ovlivnit založení rodiny či přivedení dítěte na svět. Poslední mnou zvolený faktor je však ze všech zmíněných ten nejrozhodnější. Možnost interrupce, dostupnost antikoncepce, množství potenciálních rodiček ani politická situace neovlivní narození či nenarození dítěte v takové míře, jako zvolené lidské hodnoty každého člověka. Vývoj společnosti, rozvoj techniky nejen v medicíně, ale především v obyčejném životě, vliv peněz na osobnost člověka, zvýšení celkové životní úrovně, vliv médií, neřesti konzumní společnosti, touha po moci a kariéře, pohodlnost a sobectví lidí hrají i ve vývoji porodnosti první a nejdůležitější roli. Domnívám se, že za dlouhodobé rapidní snížení porodnosti můžou ve velké míře právě zmiňované důvody. Myslím, že jejich podrobné rozebírání není příliš potřeba. Každý člověk si z těchto pojmů dokáže poskládat mozaiku dnešní společnosti a jejích poměrů. Dlouhodobé snižování počtu dětí v českých rodinách lze s trochou nadsázky přirovnat ke snižování počtu stopařů na českých silnicích. Proč za posledních let viditelně ubylo stopařů na českých silnicích? Mimo jiné, protože je dnešní společnost „nebere“. Stejně jako dnešní společnost „nebere“ děti. Čím více silnic bylo v poslední době opraveno a postaveno, čím více houstne provoz na našich vozovkách, čím je větší pravděpodobnost zastavení a pohodlné cesty, tím větší vymírání stopařů nastává. Nejsou „bráni“, ale odmítáni. Čím více je tvořeno možností pro malé děti, čím více lidí si může bez finančních problémů rodinu dovolit, čím bohatší je společnost, čím lepší podmínky pro výchovu dětí, tím nižší porodnost nastává. Děti nejsou „bráni“, ale odmítáni. Rodina a děti jsou tak v mnoha případech až na několikáté příčce v pomyslném žebříčku lidských hodnot. Dostatek finančního zajištění, vidina možnosti úspěšné kariéry, neochota snížit dosavadní životní standart nebo například i lidská pohodlnost tak často dostávají přednost před dětským smíchem, hřejivým pocitem mateřské lásky a před dětmi samotnými."
Takže v podstatě to, že se máme dobře, je špatně? Kdyby se lidi tak dobře neměli, asi by se rodilo víc, jo? Trochu demagogie.
Nejvíc se narodí v Nigéru, kde je průměr 7 dětí na ženu. Připadá mi, že nejvíc dětí se rodí v rozvojových a chudých zemí.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Ale to snad ne, děkuji za kompliment *hi*.
Já třeba na mých babičkách vidím, že se jenom třesou na to, až jim oznámím, že jsem si někoho našla. Můžu jim pořád dokola vysvětlovat, že se to asi ještě hodně dlouho nestane. Ale většina holek v naší vzdálené rodině je v dlouhodobých vztazích už skoro od 13 let, takže já jsem podle jejich názoru malinko mimo. Což je mi absolutně fuk, spíš mě mrzí, že vztah je z jejich pohledu jedinou nejdůležitější věcí... *zed*
Moc Ti držím palce, ať už se rozhodneš pro cokoliv, doufám, že budeš šťastná :-). No a doufám, že se bude líbit na vejšce! :-)
boudicca: Julčo, nejsem o mnoho starší než ty (23 ještě stále :D ) a ujišťuji tě, že se moje vrstevnice vdávají jako o život. A holky o dva tři roky starší než já už mají často miminka. Přitom jde vesměs o vysokoškolačky z města, co se vdávají buď ještě během studia, nebo těsně po, pak rok dva pracují a jdou na mateřskou. Tím chci říct, že ze svého okolí spíše vidím, že se ten extrém "kariéra, kariéra a dítě někdy po 35" naštěstí obrací nazpátek. Jinak není pravda, že se před 100 lety se naše praprababičky vdávaly brzy a měly kopu dětí. Většinou byla mláďata před svatbou vyslána na pár let do služby, než se vrátila a založila rodiny. Mamka stavěla náš rodokmen, takže procházela dost podrobně archívy, a svatby před 22. rokem byly výjimečné. Tuším, že zletilost byla za Rakouska-Uherska až ve 24 letech, což byl u svateb problém hlavně u mužů, protože museli žádat o zvláštní povolení...
hroznetajne: Boudicco, děkuji za skvělý komentář! :-) Moje babička se vdávala v 19 a asi máš pravdu, že to nebylo tak úplně standardní, neměla jsem se na to asi takhle dívat. I v dnešní době se najdou lidé, co se ženou do závazku ve 20 a tací, co si někoho vezmou poprvé až kolem 40. Proč ne :-).
tlapka: Spousta toho už byla řečena. Já nad tím teď uvažovala dost, protože jsem oslavila své čtvrtstoletí a zároveň končila výšku. Mamka v té době měla už čtyřleté dítě. A v porodnici byla nejstarší prvorodička! Dneska říká, že to bylo to nejlepší, jak to mohlo všechno být - práce i správná volba VŠ přišla až potom. Co je ale hlavní? Každá generace je jiná, ale je to fuk, protože důležitější je, že každý jednotlivec je odlišný od ostatních! :)
Ještě přidám legendární pohled mého pradědečka, který celou dobu nechápal, proč ta holka pořád ještě chodí do školy. To jsem chodila na gympl. *smich* Kdyby ještě žil, tak by ho to, že jsem studovala do 25, asi zabilo. Pořád chtěl, ať se prostě věnuju nějakému řemeslu. To bych umřela hlady v mnohem ranějším věku... :D
hroznetajne: Čtvrtstoletí, to je hrozný, to už neříkej, zní to děsivě :D :D!
Mně se zase líbí, že když má mladá maminka brzy dítě, tak je mu tak nějak věkově blízko, starší maminky jsou zase jiné :-). Měla jsem třeba spolužačku, která se narodila své mamce asi ve 20 letech, stejně jako před tím její mamka babičce, takže všichni v její rodině vypadají hrozně mladě, dokonce její babička by vzhledem mohla být klidně její máma :D.
Ale jo, máš pravdu, nejde házet všechny do jednoho pytle. Záleží na jednotlivcích :-).
Děkuji za hezký komentář *srdce*!
radus: Julinko, nepoznávám tě. Ale jak já ti rozumím! Nechci tě v tomhle vlastním pekle ještě víc znepokojovat, ale víš co? Je mi o 10 víc a je to desetinásobně horší než v těch 20. Takže doufám, že tě to třeba trochu nakopne... Ale jednej teď. Cokoliv, úplně cokoliv tě napadne, jdi do toho. Protože máš pořád ještě čas... Zní to jako nechutné klišé a sama jsem to v těch 20 nesnášela. Ale pokud jsem něco po*** ve 23, šlo to napravit. Dokonce i po rozchodu v téměř 28 byl ještě čas na naprosto bláznivý život. Ale teď... Zbývá řešit, jestli děti teď a nebo nikdy. Jestli dům nebo podnájem. Jestli vydržet v práci do mateřské (ad dotaz 1), nebo prostě radikálně změnit... Za deset let budeš mít pocit mnohem víc uzavírajících se kleští, pokud z toho nevystoupíš právě teď.
mow: Musím reagovat a budu tě trochu tlumočit, i když si nemyslím, že by to Julča potřebovala. Souhlasím s tebou - ty jí v podstatě říkáš, že teď má ještě obrovský manévrovací prostor a možnost dělat chyby. Jak roky půjdou, bude ten prostor pro dělání chyb čím dál menší, respektive to dělání chyb bude bolestnější. Bude se MUSET snažit rozhodovat lépe, přesněji.
Asi se budu opakovat, možná nemám pravdu. Ale přijde mi, že dřív tolik lidi nepřemýšleli, jestli dělaj, nebo nedělají dobře. Prostě měli méně možností, voleb, a život byl snazší, jednodušší. Ona nás i trochu tlačí média - kdy je čas na líbačku, jak udělat jeho, jak udělat ji, 12 věcí, který nesmíte říct chlapovi, 12 věcí, který nesmíte říct ženský. Tím neříkám, že se řídíte, nebo že se řídím radama z časopisů, někdy je to přehnaný. A večer pustím televizi, kde je v reklamě baba, která neví, co se děje s její vagínou - jestli bakterie, nebo kvasinky. Ačkoliv jsem pornofil, tohle mě vždycky krapet rozhodí, obzvlášť když večeřím*smich* Dneska je ta otevřenost ve všech až šokantní, já byl ještě v šestnácti přesvědčený, že se tampóny strkají do uší, nikoliv tam, kde babu svědí*smich*
Ale vagíny jsem tady probírat nechtěl, ty se řeší výhradně u mě. Chci jen říct, že vy, ženy, to máte těžší. Musíte si umět rozpalcelovat život tak, abyste všechno stihly. A tím, že máte větší možnosti, ale času stejně, je to obtížnější - delší dobu se studuje, pak práce, pak dítě.
Podle prcinkologů a porodníků je ideální věk na dítě kolem 25. roku života. To prej jste nejplodnější a máte nejkvalitnější vajíčka. Jenže odborníci jsou jedna věc a reálný život druhá. Trochu mi to připomíná některé ekonomy, který brblají, že při takto skvělém ekonomickém růstu je schodek 50 miliard na rok 2018 příliš. Že by měl být podstatně nižší. Jenže mrkněte - rozpočet na rok 2018 je zhruba 1,3 bilionu korun. Z toho:
- 438 miliard důchody
- 169 miliard platy
- 141 miliard sociální dávky
To je skoro 750 miliard! A zkuste si z roku na rok škrtnout 50 miliard, tak se lidi poserou, protože se chtějí mít líp, a pánům analytikům, kteří jsou velmi dobře placení bankami, se to kecá. Když budu brát 50 nebo 100 litrů měsíčně, taky nebudu potřebovat stát. Sociální dávky se mě týkat nebudou, na důchod si budu spořit slušnou částku soukromě, takže mě almužna od státu nevytrhne, tudíž tihle lidé stát de facto nepotřebují. Ano, má se žít bez dluhů, ale lidi se chtějí mít líp. Kdyby se neřešila zadluženost, důchody rostou ještě pomaleji, k tomu nízké platy, které se musí dorovnávat sociálními dávkami, jejichž získání je dost přísné a jejich výše nicotná. To by museli propustit buď tak třetinu státních zaměstnanců, nebo o 1 200 měsíčně snížit důchody, aby se ušetřilo 50 miliard. Jenže ekonomové nejsou politici (bohužel, nebo bohudík?).
A podobně je to s těmi dětmi - studuju, pak pracuju. Můžu si pořídit dítě hned po škole, ale to zase hrozí, že všechno, co jsem se naučila, po mateřský zapomenu. Ono spousta věcí by se měla, spousta věcí je ideálních. Ale napasovat to na reálnej život, který se velmi často nevyvíjí podle našich představ, to je kumšt.
Když si špičková manažerka kolem 40 vzpomene, že chce dítě, a přitom má chlapa, tak je to trubka. Ale když někdo potká toho pravýho až ve 40, tak to fakt není jeho vina, třeba by si dítě pořídil i dřív, ale potkával debily nebo krávy. A na to se zapomíná. Mělo by se rozlišovat, že můžu, ale nechci, a pak že chci, ale nemůžu, protože nebyl ten pravý. Jasně, dítě si můžete pořídit s kýmkoliv, pokud ho zvládnete uživit samy, vždy najdete chlapa, co poskytne trochu "jogurtu" zdarma. Na Amatérech jsem jednu takovou potkal - chtěla udělat dítě, ovšem bez jakýchkoliv fin. nároků na toho muže. Ale úplná rodina je vždycky lepší.
Prcinkolog z Vysočiny*smich*
---
mow.pise.cz
hroznetajne: A víš co? Když sem se z toho vypsala, tak už to tak negativně nevnímám :D. Ale možná je to hlavně díky těm komentářům tady :-).
Děkuji Ti za komentář. Já bohužel nejsem ten člověk, co by si řekl: "Jsem mladá, hergot, zkusit se má všechno." :D A jestli si budu ve stáří nadávat, tak ať, zase nebudu mít na krku milión problémů z mládí, možná... :D
Každopádně děkuji moc za Tvůj komentář :-).
adil: Velice zajímavý článek a i ty komentáře - souhlasím s Tlapkou, ať je to kterákoliv generace,je důležité, že každý jednotlivec je odlišný od jiných. Jsem z generace tvých prarodičů, mohla bych tedy porovnávat dobu, ale nedělám to. A každá ta doba nese své, tedy pro a proti,tak jako před tím, tak i teď má před sebou každý svůj osud.Jistě každý má své představy a přání a ne vždy se všechno zdaří. Někdy jdeme cestičkou zalitou slunkem a bez překážek, jindy zas v bouři a po kamení, to k životu patřilo a patřit bude...Milá Julie,nemyslím, že bys měla o sobě pochybovat,myslím, že to máš pro budoucnost srovnané, že naivní nejseš jako já tenkrát byla. Vdávala jsem se v devatenácti a nemusela jsem ! Myslela jsem si že je to ten pravý pro život ale po dvanácti letech soužití se naše manželství rozpadlo a to už byli dva potomci na světě,ustála jsem všechno, nebylo to lehké. Od rodičů jsem odešla právě po svatbě, samostatný život byla dobrá škola,a jak říká moje hodná snacha Šárka - mamko,ty jsi silná žena :-D tak asi jo, když se za sebou ohlédnu,nic mě na kolena nesrazilo, tak asi jsem*smich* Až se za pár let za sebou ohlédneš, myslím, že budeš spokojená, spolehlivý a rozumný partner, krásné děti a spokojená rodina, dobrá práce, pevné zdraví, to vše Ti chci přát*srdce*
---
adil.pise.cz
hroznetajne: Adil, děkuju! *srdce*
Jak jsem psala, jsem ráda, že žiji teď. Ale zároveň vidím nevýhody dnešního světa. Ale na výběr jsem nedostala :D.
Jsi silná žena! Sakra, koukej, jak to umíš s počítačem! *smich* *frajer*
brutally-honest: Obsáhlou diskusi jsem nečetla. Možností máš určitě spoustu, jen jde o to přestat si říkat, že nemáš, pak možná nějaký objevíš :- ) Ale vždyť jdeš teprve do druháku, dost času na všechno. Jinak osobně znám kupu středoškoláků, co jsou teď na pěkných pozicích se slušnýma prachama. Bc. mi vlastně ještě k ničemu moc nebyl, ale určitě může zvednout náladu, tak už jen dva roky a taky se dočkáš :- )
"Láska, ze které puká lebka." - au? :- D
Všichni rozhodně nemají pevný bod... někdo možná jo, ale spoustu těch "pevných" bodů je dost relativních. Taky mám momentálně pocit, že někde lítám s reálnou možností rozbít si ústa, ale musím si věřit, že to ustojím.
Taktéž si dítě ve spojení s mou osobou absolutně nedokážu představit. Každý se opravdu nemusí rozmnožovat.
Dělej, co tě baví a zajímá, a když to bude navíc nějak užitečný alespoň pro jednu další osobu, tak tím víc super! :- )
hroznetajne: Dost času, dost času, jak ještě dlouho? :D
Pukací lebka je prostě jenom metafora, taky bych to nechtěla doslova :D.
Děkuji za úžasný komentář! *srdce* Souhlasím s Tebou :-).
myfantasyworld: Hmm, to že nevíš ve svým věku, co přesně chceš, mi nepřipadá divný, já to taky nevěděla, teda takhle, věděla jsem, co chci a bylo to, že jsem chtěla ve 25 letech mít děti a teď, je mi 25, jsem sama, nikoho momentálně nechci, dítě si taky neumím představit, takže teď si taky nejsem jistá, kam to směřovat, asi bych to viděla najít si práci a cestovat po světě, je to věc, která mě láká nejvíce, ale žádný pevný bod v životě nemám a upřímně mě to ani netrápí, žiju teď a žít budoucností je nesmysl, jelikož vždy se hodnoty můžou změnit.
Hodně bývalých spolužaček má partnera a děti, ale jak jsem psala, zrovna nikoho nehledám, buď to přijde nebo ne, momentálně jsem ve stadiu, kdy je mi to jedno. :D
Nejvíce mě dostává, když řeknu, že děti nechci, že bych je teď ještě nezvládla a ostatní mi odvětí: "Ale prosím tě, to bys zvládla, to si jen myslíš." Ale jak tohle můžou říct lidi, kteří neprožívají můj život, já přeci vím, co bych zvládla a co ne i vzhledem k tomu, že s dětmi trávím dost času.
A taky věta: "To poznáš, až budeš mít svoje dítě." Jenže třeba ani nebudu, kdo ví, nemám tyhle věty ráda, protože nikdo nemůže hlavně vědět, jestli to fakt poznám, protože i každé dítě je jiné, každý má jinou výchovu. No na tyhle dvě věty začínám být alergická, stejně jako na otázky na partnera.
mow: Suprovej koment, Fantasy. Proto já se nikdy kamarádek neptal, kdy budou děti a jestli někoho už mají. Tyhle otázky mi totiž přijdou dost zraňující. Někdo si chce třeba užívat volnosti, jiný by někoho rád měl, ale nedaří se, a já bych měl pocit, že v tom druhým případě člověka deptám. Nebo taky možná proto, že si umím představit, jak nepříjemný by to bylo mně. Tím spíš, že tipuji, že tyhle otázky kladou spíš rodiče a příbuzní než kamarádi. Kámoši možná bývají taktnější, nebo se tolik nebojí o naši budoucnost.
Mě se na děti a ženský nikdo neptal a neptá, takže já jsem v pohodě.
---
mow.pise.cz
hroznetajne: Je fajn, že jsi šťastná přesně v tom stádiu, ve kterém se nacházíš. Mně by bylo vlastně fuk, kde bych se nacházela, jenom kdybych byla o kousek šťastnější, což prostě zrovna nejsem.
Buď to přijde, nebo ne. To je postoj, který taky momentálně zastávám, ale otázkou je, jak dlouho si takový luxus budeme moci dovolit :D. Rozhodně se ale nechci vydávat na cílené lovy apod :D.
Líbí se mi, že víš, co chceš, to je dobře! *palec*
blazniva-strela: To chce klid - nejsi v tom sama. Myslím, že takto se cítí spousta lidí. Mě je 24, právě jsem ukončila studium ale netuším co a jak bude dál. Nevím, kam se budu ubírat a mám pocit že nic neumím. O dětech ani nemluvě - to bych nejdříve musela mít partnera...
Moc to hrotíš - je pravda, že taky bych chtěla umět alespoň polovinu toho co uměli naše babičky, ale na druhou stranu nesmíme zapomínat, že kolikrát babičky neumí ani polovinu toho, co musíme umět my - hádat se s úřady, internet a zajišťování všemožných kartiček, předplatného, nakupování a platby kartou... Nechci je podceňovat, jen si myslím, že se vše změnilo. Strašně. Oni mají problémy žít v tomto světě a pochopit nás, my bychom se ztěží prosadili v jejich době.
hroznetajne: Je mi jasný, že v tom stejném stádiu se budu nacházet i za 5 let, že se to prostě nezmění. Akorát budu mít možná školu. A nulovou praxi k tomu. SUPER! :D
To je taky pravda. Ale za pár let se to zase překlopí. A my přestaneme stíhat novou dobu :-).
rebarbora: Kam ty na ty nápady chodíš, Julie? *sok* Moc pěkný článek a souhlasím s damn-girl, že jsi děsně inspirativní *palec*
hroznetajne: Já ti ani nevím, spíš ty nápady chodí ke mně bych řekla *smich*.
Děkuji, to mě moc potěšilo, jsi hodná *hi*.